28 Cdo 2407/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2407/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 8. 2020 Spisová značka:28 Cdo 2407/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2407.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nájemné Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 22 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2407/2020-262 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce M. V., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Miroslavem Muchnou, advokátem se sídlem v Klatovech, Vídeňská 181, proti žalované Blustery s. r. o., se sídlem v Plzni, Koterovská 2728/63, IČO 02575027, zastoupené JUDr. Josefem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, o zaplacení částky 195.840 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 231/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2020, č. j. 61 Co 319/2019-230, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.240 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Hlaváče, advokáta se sídlem v Plzni, Martinská 608/8. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 1. 2010, č. j. 61 Co 319/2019-230, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-Město ze dne 26. 4. 2019, č. j. 11 C 231/2017-207 (kterým zamítl žalobu o zaplacení částky 195.840 Kč se specifikovanými zákonnými úroky z prodlení a jímž rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 78.263 Kč k rukám JUDr. Josefa Hlaváče) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 22.360,80 Kč k rukám zástupce žalované. Soudy obou stupňů tak rozhodly o žalobou uplatněném nároku žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím, jakožto dlužného nájemného za období od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2017, odůvodněné tím, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. XY o výměře 1360 m2 v k. ú. Š., obec Ž. R. (dále jen „předmětný pozemek“, či „pozemek“), jenž dle něj tvoří funkční celek se stavebním pozemkem parc. č. st. XY, zastavěným objektem budovy č. p. XY, která byla v uvedeném období ve vlastnictví žalované, že v dřívější době vznikl mezi právními předchůdci žalobce (F. a V. V.) a právním předchůdcem žalované, firmou Hoda - nemovitosti a stavby s.r.o., nájemní vztah ze zákona dle § 22 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), jelikož předmětný pozemek byl jmenovaným jakožto oprávněným osobám vydán v restitučním řízení dle části páté občanského soudního řádu do jejich podílového spoluvlastnictví rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 4. 2. 2011, č. j. 7 C 334/2003-431, pravomocným dne 11. 7. 2012, přičemž za povinnou osobu byla označena společnost Hoda - nemovitosti a stavby s.r.o., která v té tobě byla jeho vlastníkem (na základě kupní smlouvy ze dne 4. 4. 2001). Žalobce dopisem ze dne 11. 10. 2017 vyzval žalovanou k úhradě dlužného nájemného za užívání předmětného pozemku, ta mu však ničeho nezaplatila. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba na zaplacení dlužného nájemného není důvodná. V řízení bylo sice prokázáno, že žalobce je na základě darovací smlouvy ze dne 26. 7. 2012 (s právními účinky vkladu ke dni 27. 7. 2012) vlastníkem předmětného pozemku, který byl v restitučním řízení dle zákona o půdě vydán jeho právním předchůdcům, avšak žalovaná, která zápisem do obchodního rejstříku vznikla dne 31. 1. 2014 podle projektu rozdělení odštěpením části jmění ze dne 22. 10. 2013 od společnosti Hoda - nemovitosti a stavby s.r.o., dle nějž došlo k přechodu části jmění na žalovanou, mimo jiné i parcely č. st. XY, jejíž součástí je budova č. p. XY (nyní vše zapsáno na LV č. XY pro k. ú. Š.), nenabyla žádná práva a povinnosti týkající se pozemku žalobce parc. č. XY, přičemž rozdělovaná společnost nezanikla (na danou věc se tak vztahuje § 261 odst. 3 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev). Odvolací soud přisvědčil i právnímu názoru soudu prvního stupně, že v dané věci „nelze hovořit“ o rekreačním areálu a o vzájemném funkčním celku, který by tvořil pozemek žalobce s nemovitostí ve vlastnictví žalované, neboť na pozemku žalobce není umístěna žádná stavba žalované, není zde ani žádné zařízení nutné k provozování stavby žalované či zařízení, které by bylo užíváno společně s nemovitostmi žalované; pouhý průchod či průjezd přes pozemek ke stavbě neodůvodňuje závěr, že by jej žalovaná užívala z tohoto důvodu v celém jeho rozsahu (nehledě k tomu, že z obsahu spisu a i z vyjádření samotného žalobce vyplývá, že stavba není pro svůj stav využívána vůbec). Mezi účastníky (jejich právními předchůdci) tedy nevznikl nájemní vztah podle zákona o půdě a nevznikl ani na základě jiných skutečností. Závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4640/2016, týkající se rekreačního areálu proto nelze na danou věc aplikovat. Za této situace pak bylo nutno prokázat rozsah skutečného užívání předmětného pozemku, od něhož by se pak odvíjela i výše bezdůvodného obohacení. Žalobce, ač řádně poučen, v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní a soud prvního stupně tudíž žalobu správně zamítl. Proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že závisejí „na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Dovolatel především namítá, že odvolací soud napadeným rozsudkem vytvořil nežádoucí stav, který je třeba odmítnout, neboť „se jím nedospěje k dobrému uspořádání práv a povinností, jak požaduje § 10 odst. 2 občanského zákoníku“. Přípustnost dovolání spatřuje v řešení následujících otázek: 1) otázky „funkčního celku pozemku přiléhajícímu k jednomu rekreačnímu objektu (byť označenému číslem popisným)“, která dle jeho názoru dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, byť je mu známa judikatura Nejvyššího soudu k otázce funkčního celku k rekreačnímu areálu sestávajícímu z více rekreačních chat a přiléhajících pozemků (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4640/2016) i k otázce funkčního celku k pozemkům přiléhajícím k obytným domům a určeným ke společnému užívání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1216/2019), avšak „dosud žádná judikatura tohoto soudu k otázce funkčního celku pozemku přiléhajícímu k jednomu rekreačnímu objektu“; 2) otázky, „zda mezi právními předchůdci účastníků vznikl či nevznikl nájemní vztah na základě zákona o půdě“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K této otázce uvedl, že „soud prvního stupně s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 337/2011, učinil správný závěr, že dnem vydání předmětného pozemku č. XY právní mocí rozsudku Okresního soudu v Klatovech č. j. 7 C 334/2003-431, tedy dnem 11. 7. 2012, právním předchůdcům žalobce F. V. a V. V. v souladu s § 11 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, vznikl mezi nimi a osobou povinnou Hoda - nemovitosti a stavby s.r.o. podle § 22 odst. 2, příp. odst. 8, nájemní vztah ze zákona, který lze vypovědět k 1. 10. běžného roku“; 3) otázky, „zda případný nájemní poměr ke spornému pozemku z důvodu rozdělení na žalovanou přešel či nepřešel, v situaci, kdy z projektu o odštěpení nevyplývá a není výslovně uvedeno, že by práva a povinnosti týkající se nájemního vztahu k pozemku přešla na nástupnickou organizaci, tj. žalovanou, přebírající část jmění rozdělované společnosti evidované jako dlouhodobý hmotný majetek, a to mj. budovu čp. XY bydlení na pozemku st. p. č. XY a pozemek st. p. č. XY v k. ú. Š., ačkoli ve znaleckém posudku zpracovaném dle § 59 odst. 3 obchodního zákoníku a § 29 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, vypracovaném soudem ustanoveným znalcem, je uvedeno, že středisko Blustery bude v rámci rozdělení společnosti Hoda - nemovitosti a stavby s.r.o. předmětem odštěpení do nově vzniklé společnosti Blustery s.r.o. spolu se všemi právy a povinnostmi spojenými s nemovitostmi, mimo jiné s parcelou č. XY a budovou č. p. XY v k. ú. Š.“, která p