28 Cdo 2420/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2420/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 10. 2010 Spisová značka:28 Cdo 2420/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.2420.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozemkový fond Veřejný návrh Zemědělská půda Dotčené předpisy:§ 11 odstd. 2 předpisu č. 2221/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2420/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 11. 3. 2010, sp. zn. 28 Co 57/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 385/2005 (žalobce JUDr. Pavla Odstrčila, 130 00 Praha 3, Slezská 95, proti žalovaným: 1. Pozemkovému fondu ČR a 2. Obci Buš, IČ 0024 2041, Buš č. 8, okres Praha-západ, o zastoupené JUDr. Miloslavem Jandou, advokátem, 252 08 Slapy č. 271, o náhradní pozemek), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu 29. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha-západ z 10. 11. 2009, č. j. 5 C 385/2005-104. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému Pozemkovému fondu uloženo převést do vlastnictví žalobce JUDr. Pavla Odstrčila pozemek č. 287 PK v katastrálním území B., okres P.-z., a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo však zamítnuta žaloba žalobce o vydání téhož pozemku podaná vůči žalované Obci B., okres P.-z.. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalovaného Pozemkového fondu ČR proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 11. 3. 2010, sp. zn. 28 Co 57/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ z 10. 11. 2009, č. j. 5 C 385/2005-104, potvrzen v odvoláním napadené části ve výroku označeném I., a to ve znění, že žalovaný Pozemkový fond ČR je povinen uzavřít se žalobcem k uspokojení jeho nároku na náhradní pozemek, přiznaného mu pravomocným rozhodnutím Pozemkového úřadu Praha-západ z 23. 1. 1996, č. j. PÚ-R-1030/93/1 – 38/96/VO, dohodu o vydání pozemku č. 287 PK v katastrálním území B. (o výměře 5017 m2) s tím, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému Pozemkovému fondu ČR za tento pozemek 2.100,- Kč do 60 dnů od uzavření této dohody. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části (tj. ve výrocích označených I., III.) i řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 občanského soudního řádu, ale neshledal odvolání žalovaného Pozemkového fondu ČR důvodným. Odvolací soud poukazoval na to, že tomuto řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem předcházelo i vydání rozhodnutí dovolacího soudu (rozsudku z 18. 1. 2001, 28 Cdo 1478/2000 Nejvyššího soudu), z jehož závěrů odvolací soud vycházel. Odvolací soud poukazoval na to, že podle výsledků zjištění před soudy obou stupňů žalobce požádal podáním z 29. 8. 1996 žalovaný Pozemkový fond ČR o bezplatné převedení náhradního pozemku do vlastnictví žalobce s odkazem na rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha-západ z 23. 1. 1996, č. j. PÚ – R – 1030/93/1 – 38/96/VO, jímž byl JUDr. Pavlu Odstrčilovi přiznán nárok na vydání pozemku parc. č. 287 v katastrálním území Buš (o výměře 5017 m2). Dne 8. 6. 1998 byla žádost o vydání náhradního pozemku konkretizována ohledně části pozemku parc. č. 577 v katastrálním území Přestavlky (o výměře m2). Ve veřejné nabídce ohledně uváděného pozemku skončil žadatel JUDr. Pavel Odstrčil dne 10. 4. 2007 ze 13 žadatelů na jedenáctém místě. Žalobce, jako oprávněná osoba, od roku 1996 uplatnil nárok na převod náhradního pozemku vícekrát, ale nebylo mu vyhověno. Odvolací soud měl za to, že nárok žalobce neuspokojený po dobu více jak deseti roků lze co do jeho nevyhovění přičítat liknavosti i libovůli žalovaného Pozemkového fondu ČR. Odvolací soud dospěl ke skutkovému i právnímu závěru, že pozemek č. 287 PK v katastrálním území B. patří nadále žalovanému Pozemkovému fondu ČR (jako pozemek státu, jenž je ve správě Pozemkového fondu ČR), když smlouva z 30. 10. 2007 (o převodu tohoto pozemku, uzavřená mezi žalovaným Pozemkovým fondem ČR a žalovanou Obcí Buš) je neplatná podle ustanovení § 39 občanského zákoníku, a to jako smlouva uzavřená za situace, kdy „více jak deset let nebyl uspokojen nárok žalobce na náhradní pozemek i přes několik žádostí žalobce; žalobce požádal konkrétně o převod pozemku č. 287 PK v katastrálním území B. (o který ve dvou veřejných nabídkách nikdo neprojevil zájem, a to ani žádná jiná oprávněná osoba podle zákona č. 229/1991 Sb.); v další veřejné soutěži, jíž se mohly účastnit i jiné než oprávněné osoby podle uvedeného zákona, žalovaný Pozemkový fond ČR nabídl uvedený sporný pozemek v době, kdy již byl vydán rozsudek soudu prvního stupně, ukládající vydání pozemku žalobci, a k převedení pozemku žalovaným Pozemkovým fondem ČR na žalovanou Obec B. došlo v době, kdy soudní řízení bylo ve stadiu dovolacího řízení. To vše, dovozoval odvolací soud, „nelze označit jinak než jako obcházení zákona, konkrétně § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., jehož smyslem bylo v případě nevydání původně odňatého pozemku poskytnout co nejdříve oprávněné osobě pozemek náhradní“. Odvolací soud ještě konstatoval, že na tento daný případ nedopadá ustanovení § 5 odst. 3, věta první a druhá, zákona č. 229/1991 Sb., když žalovaný Pozemkový fond ČR tu nemá postavení povinné osoby podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1991 Sb., a ani tu nedopadá ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 95/1991 Sb., když na předmětný pozemek nebylo uplatněno právo přímo vůči povinné osobě“. Odvolací soud tedy odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný (včetně výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení). O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno dne 25. 3. 2010 žalovanému Pozemkovému fondu ČR a dovolání ze strany tohoto žalovaného bylo dne 24. 5. 2010 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu Praha-západ, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 11. 3. 2010 a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatel zdůrazňoval především, že rozsudky soudů obou stupňů jsou, podle jeho názoru, nevykonatelné, když tu bylo rozhodnuto, že žalovaný Pozemkový fond ČR je povinen „převést žalobci k uspokojení jeho nároku d o h o d o u konkrétní pozemek, jehož vydání se žalobce domáhal svou žalobou o vydání věci“. Dovolatel je přesvědčen o tom, že soudy jej nemohly zavázat k povinnosti uzavřít se žalobcem smlouvu ohledně pozemku, který evidentně není v jeho vlastnictví; jde tu o pozemek, který žalovaný Pozemkový fond ČR již 30. 10. 2007 převedl smlouvou na další žalovanou – Obec Buš; o tom, že by tato smlouva byla neplatná, nebylo dosud žádným soudním rozsudkem rozhodnuto a žalobce ani neplatnost této smlouvy svou žalobou nenapadl; ostatně i žaloba žalobce o určení vlastnictví pozemku č. 287 PK v katastrálním území B. byla pravomocně zamítnuta již rozsudkem Krajského soudu v Praze z 30. 7. 2009, sp. zn. 28 Co 313/2009 (vydaným v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 62/2009). Dovolatel rozhodně nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu, obsaženými v jeho rozsudku z 11. 3. 2010 (sp. zn. 28 Co 57/2010 Krajského soudu v Praze), odůvodněnými tím, že smlouva z 30. 10. 2007 tu spočívá na obcházení zákona, když žalovaný Pozemkový fond ČR uzavřel smlouvu o převodu pozemku č. 287 PK v katastrálním území B. se žalovanou Obc