28 Cdo 2457/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2457/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2023 Spisová značka:28 Cdo 2457/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2457.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 11a odst. 1 předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2457/2023-1740 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně K. P., zastoupené JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, za účasti hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, identifikační číslo osoby: 00064581, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 13/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2023, č. j. 21 Co 25/2023-1650, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 4.791,60 Kč k rukám její zástupkyně, JUDr. Zorky Černohorské, advokátky se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalovaná a vedlejší účastník vystupující na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 2.613,60 Kč k rukám její zástupkyně, JUDr. Zorky Černohorské, advokátky se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Berouně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 10. 2022, č. j. 18 C 13/2020-1575, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o půdě“), a to pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II., III. a IV.). 2. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované i vedlejšího účastníka (výslovně toliko proti části výroku I. týkající se pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a proti akcesorickému výroku III.) rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 21 Co 25/2023-1650, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.). Dále rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady odvolacího řízení ve výši 39.927,- Kč (výrok II.). Rovněž vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady odvolacího řízení, a to ve výši 2.614,- Kč (výrok III.). 3. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a domáhá se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě). Protože shledaly dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobkyni liknavým až svévolným, vyhověly požadavku uspokojit restituční nárok žalobkyně mimo zákonem předpokládaný postup a nahradily projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu těch žalobkyní vymezených pozemků jako pozemků náhradních, ohledně nichž nebylo rozhodnuto předchozím částečným rozsudkem. Pokud jde o výši restitučního nároku, dovodily, že některé nevydané pozemky je třeba ocenit – vzdor stanovisku žalované – jako stavební, jelikož k odňatým pozemkům existovala ke dni jejich odnětí státem územně plánovací dokumentace, která tyto pozemky určovala k zastavění, k němuž později skutečně došlo, přičemž nevydané pozemky dle znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., zpracovaného na žádost žalobkyně svou hodnotou několikanásobně převyšují hodnotu žalobkyní vybraných náhradních pozemků. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti výroku II.) podala žalovaná dovolání, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i pro existenci otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, popřípadě pro potřebu řešení otázky, jež má být dovolacím soudem posouzena jinak. 5. Žalovaná má za to, že nebyly splněny podmínky pro výjimečný postup při uspokojování nároku na vydání náhradních pozemků oprávněné osobě prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle povinné osoby, jak jsou ukotveny v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (dovolatelka odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4926/2017, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 822/2021 – zmíněná rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). Namítá nedostatek aktivního přístupu žalobkyně při vypořádávání jejího restitučního nároku. Uvedla, že podstatná část restitučního nároku žalobkyně byla uspokojena do roku 2012 v souvislosti s její účastí ve veřejných nabídkách, přičemž následně v letech 2012 až 2019 žalobkyně s žalovanou nikterak nekomunikovala a nerozporovala vyčíslení restitučního nároku. Účast žalobkyně ve veřejných nabídkách v rozmezí let 2012 až 2023 navíc nebyla dle názoru žalované podmíněna přeceněním restitučního nároku, neboť žalovaná v době podání žaloby evidovala nevypořádaný restituční nárok žalobkyně ve výši, jež žalobkyni neznemožňovala účastnit se veřejných nabídek. 6. Žalovaná nesouhlasí rovněž s oceněním odňatých pozemků jako pozemků stavebních, neboť je přesvědčena, že po nabytí účinnosti zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování (dále „zákon č. 84/1958 Sb.“), pozbyly platnosti regulační a zastavovací plány z dřívější doby, přičemž při výstavbě na značné části odňatých pozemků se postupovalo dle územně plánovací dokumentace z roku 1971 či 1976 a pozdější, nikoli dle regulačních a zastavovacích plánů z 30. let 20. století. Skutková zjištění odvolacího soudu tak pokládá za extrémně rozporná s provedenými důkazy. Dále pak upozornila, že jako pozemky stavební nelze ocenit ty pozemky, na nichž se nachází hřiště či tenisové dvorce, neboť v těchto případech se nejedná o stavby v občanskoprávním smyslu. Uvedla, že ani dočasná průmyslová stavba nemění charakter celého pozemku o výměře přibližně 2,5 ha na pozemek stavební. V této souvislosti označila rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné. Odvolacímu soudu též vytýká, že se dostatečně nezabýval námitkami odůvodňujícími korekci ceny odňatých pozemků ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále „vyhláška č. 182/1988 Sb.“). Pokud jde o ocenění žalobou uplatněného nároku, zdůraznila rovněž, že odvolací soud, aniž by se vypořádal s rozpory mezi znaleckými posudky předloženými účastníky řízení, se přiklonil k závěrům znaleckého posudku předloženého žalobkyní. Namítala, že odvolací soud měl rozpory mezi těmito znaleckými posudky odstranit ustanovením znalce, jenž by vypracoval revizní znalecký posudek. 7. Žalovaná se také domnívá, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY je nevhodný k převodu na žalobkyni jako pozemek náhradní, jelikož přes tento pozemek vede dle územního plánu obce Osek veřejně prospěšné opatření – územní systém ekologické stability (biokoridor). Upozornila, že ani pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY není vhodný k převodu na žalobkyni, neboť funkčně souvisí se sousedním Domovem pro osoby se zdravotním postižením Lochovice, jehož činnost je veřejně prospěšná. 8. V dovolání žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího