28 Cdo 2461/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2461/2007 citace  Název judikátu:*Správní rozhodnutí, vázanost soudu.* Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 11. 2007 Spisová značka:28 Cdo 2461/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2461.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2461/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce JUDr. M. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. České republiky, za vedlejšího účastenství na straně žalovaného H. m. P.,  zastoupeného advokátem, o nahrazení projevu vůle, event. o zaplacení 1.166.421,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 101/2003, k dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze z 11. 1. 2007, č. j. 20 Co 384/2006-150, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2007, č. j. 20 Co 384/2006-150 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu určitého pozemku, eventuálně žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 1.166.421,- Kč. Vycházel z názoru, že nemohla vyvolat právní účinky oprava, která byla dne 21. 12. 2001 učiněna v rozhodnutí Pozemkového úřadu  m. P. z 3. 11. 1997, a to na základě § 47 odst. 6 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád): („Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí správní orgán kdykoliv i bez návrhu opraví a vyrozumí o tom účastníky řízení.“) Z uvedeného žalobce odvozoval, že žalovaný nesplnil svůj dluh v souladu s rozhodnutím Pozemkového úřadu  m. P., neboť poskytl plnění jen v nižším rozsahu plynoucím z  provedené opravy. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně svým v pořadí druhým rozsudkem z 6. 6. 2006, č. j. 11 C 101/2003-116, žalobu zamítl. Uvedl, že Pozemkový úřad m. P. dne 3. 11. 1997 rozhodl na základě § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon o půdě“) tak, že určité oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemků uvedených ve výrokové části rozhodnutí (neboť pozemky nebylo možné vydat vzhledem k existenci překážek), a to v tam určených podílech, přičemž podle odůvodnění mělo jít o jiné, menší podíly. Tato nesprávnost byla následně opravena dne 21. 12. 2001, k čemuž soud prvního stupně uvedl, že „k posouzení zákonnosti tohoto rozhodnutí … není oprávněn“ a „musí vycházet z opraveného rozhodnutí Pozemkového úřadu tak, jak mu ukládá ust. § 135 odst. 2 o. s .ř.“ (Uvedené ustanovení zní: „Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.“) K odvolání žalobce Městský soud v Praze svým rozsudkem z 11. 1. 2007, č. j. 20 Co 384/2006-150, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, když se ztotožnil s jeho skutkovými i právními závěry a uvedl, že pokud výrok rozhodnutí Pozemkového úřadu m. P. z 3. 11. 1997 přiznával původně oprávněným osobám nároky ve vyšších podílech, nacházel se tento výrok v rozporu s odůvodněním, pročež byl opraven v souladu s § 47 odst. 6 zákona č. 71/1967 Sb. Odvolací soud doplnil, že žalobce nemůže „…ze samotného formálního nedostatku provedení … opravy, opatřené razítkem ‘Hlavní město P.’ (namísto razítka ‘Magistrát hlavního města P.’) …“ vyvozovat, že by mu náležel nárok ve větším rozsahu, než jaký plyne z opraveného rozhodnutí Pozemkového úřadu m. P. B. Dovolání a vyjádření k němu Proti rozsudku Městského soudu podal žalobce dovolání z důvodu procesních vad podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Na podporu závěru o přípustnosti dovolání uvedl, že dovolací soud dosud neřešil, v jakých případech lze zasáhnout do pravomocného rozhodnutí správního orgánu prostřednictvím opravy ve smyslu § 47 odst. 6 zákon č. 71/1967 Sb. a za jakých podmínek lze takovou změnu provést. Dále žalobce uvedl, že ačkoli pro danou věc byl určující již neplatný správní řád z r. 1967, vymezená právní otázka má zásadní právní význam, neboť je relevantní i vzhledem k  nové úpravě správního řízení (§ 18 odst. 5 a § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Podle názoru žalobce nutno vycházet z rozhodnutí Pozemkového úřadu z 3. 11. 1997, jehož vadu bylo možno odstranit řádnými či mimořádnými opravnými prostředky upravenými v zákonu č. 71/1967 Sb., kterých však žádný z účastníků, včetně žalovaného, nevyužil. Dále má žalobce za to, že oprava „zřejmých chyb a nesprávnosti rozhodnutí v rámci správního řízení nesmí v žádném případě měnit smysl výroku (měnit rozsah práv a povinností, které účastníkům příslušného řízení rozhodnutí v původním znění přiznávalo)“, a pokud tak činí, nemůže mít právní účinky. Na podporu tohoto právního názoru žalobce uvedl rozhodnutí: Krajského soudu v Plzni z 13. 4. 2000, sp. zn. 30 Ca 50/99, uveřejněné pod č. 637/2000 v: Soudní judikatura ve věcech správních; Nejvyššího správního soudu z 25. 6. 1936, č. 13.502/36 uveřejněné pod č. 12.462 ve Sbírce nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních (Bohuslavova sbírka); Městského soudu v Praze z 24. 3. 1998, sp. zn. 38 Ca 351/96; a Ústavního soudu z 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 237/02, Sb. n. a u. sv. 29, č. 38. Žalobce také považoval za zarážející skutečnost, že se soudy nižšího stupně nezabývaly jeho námitkou o dopadu provedené opravy na obsah rozhodnutí. Konečně žalobce namítal, že podle otisku razítka („město P.“) umístěného vedle provedených oprav, byly tyto učiněny „jakýmsi samosprávným orgánem obce“, ačkoli k takové opravě byl příslušný Pozemkový úřad m. P., který vydal původní rozhodnutí. Pokud tedy byla oprava opatřena nesprávným razítkem, měl podle mínění žalobce odvolací soud buď provést další dokazování, anebo dospět k závěru, že oprava byla provedená nepříslušným správním orgánem, a tedy je nicotná. Žalovaný se k dovolání vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné a zcela se ztotožňuje s právním posouzením, které provedly soudy nižšího stupně, neboť žalobce mohl nabýt restituční nárok jen v rozsahu, v jakém jej měly původně oprávněné osoby. Vedlejší účastník uvedl, že pozemek, jehož vydání se žalobce na základě § 11 zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon o půdě“) domáhal, mu vydat nelze vzhledem k tomu: – že § 11a zákona o půdě obsahuje kogentní úpravu, jak má žalovaná postupovat při vydávání náhradních pozemků, a tedy nepřipadá v úvahu převod pozemku jiným než takto stanoveným postupem; – že dříve, než žalovaný podal žalobu na vydání předmětného pozemku, tížila žalovanou povinnost převést tento pozemek do vlastnictví vedlejšího účastníka podle zákona č. 95/1999 Sb.; – a že nárok žalobce na vydání pozemku zanikl dne 31. 12. 2005 podle ustanovení o restituční tečce (§ 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě a čl. VI zákona č. 253/2003 Sb.). Konečně měl vedlejší účastník za to, že nesprávný údaj v rozhodnutí Pozemkového úřadu m. P. o podílech oprávněných osob byl zřejmou nesprávností v písemném rozhodnutí ve smyslu § 47 odst. 6 zákona č. 71/1967 Sb., neboť „původní výrok se nacházel zcela mimo hranice, v jakých byl Pozemkový úřad oprávněn rozhodovat, když ve výroku uvedená výše podílu oprávněných osob převyšovala podíl původních vlastníků nemovitostí, od nichž tyto oprávněné osoby svůj nárok odvozovaly“.   C. Přípustnost dovolání Dovolací soud nejprve zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem, splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí má zásadní právní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) z hlediska určujících právních otázek vázanosti obecných soudů opravou správního rozhodnutí a přípustnosti opravy rozhodnutí podle § 47 odst. 6 zákona č. 71/1967 Sb. takovým způsobem, že se mění rozsah práv a povinností plynoucích účastníkům podle výroku rozhodnutí. K závěru o judikatorním přesahu dospěl dovolací soud jednak proto, že opravou správního rozhodnutí se dosud nezabýval, a dále proto, že nový správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) nabyl účinnosti k 1. 1. 2006, a to s tím důsledkem, že dořešení právního režimu oprav dle zákona č. 71/1967 Sb. je stále aktuální. D. Důvodnost dovolání I. Dovolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že stranou od