28 Cdo 2475/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2475/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 12. 2004 Spisová značka:28 Cdo 2475/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2475.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2475/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání MUDr. D. K., zastoupené advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 6. 4. 2004, sp. zn. 29 Co 90, 91/2004, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 278/98 (žalobkyně D. T., zastoupené advokátem, o vydání nemovitostí, proti žalované MUDr. D. K., zastoupené advokátem), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou u soudu 28. 11. 1991, aby původním žalovaným PhDr. O. K. a MUDr. M. K. bylo uloženo uzavřít s ní dohodu o vydání domu čp. 269 v P. s příslušenstvím a pozemků parc. č. 1541 a 1542 v katastrálním území V. Žalobkyně uváděla, že byla původní vlastnicí těchto nemovitostí do 28. 4. 1980, kdy na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 z 25. 4. 1980, sp. zn. 1 T 83/80 (jenž byl pak v roce 1990 zrušen podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci) byla odsouzena pro tehdy trestný čin opuštění republiky, a to i k trestu propadnutí veškerého majetku. Po vyslovení trestu propadnutí majetku uvedené nemovitosti připadly Obvodnímu podniku bytového hospodářství v P. Dům byl prodán žalovaným O. a M. K. a pozemky jim byly dány do osobního užívání; podle názoru žalobkyně tito nabyvatelé získali nemovitosti na základě protiprávního zvýhodnění a za cenu, která neodpovídala skutečné hodnotě nemovitostí. Žalobkyně vyzvala žalované k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že při jejich nabytí nebyli protiprávně zvýhodněni a nemovitosti získali v souladu s tehdy platnými předpisy. Žalovaná D. K. (žalovaná také vedle původních žalovaných O.a M. K.) namítala, že vůči ní nebyla výzva k vydání nemovitostí učiněna v zákonem stanovené lhůtě. Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl rozsudkem z 21. 7. 1994, čj. 4 C 364/01-135, tak, že žalovaní JUDr. M. K. a PhDr. O. K. jsou povinni ve lhůtě 30 dnů vydat žalobkyni D. T. 2/3 domu čp. 369 v P. spolu s 2/3 pozemků parc. č. 1541 a parc. č. 1542 a ve stejné lhůtě se žalobkyní uzavřít dohodu o vydání uvedených nemovitostí. Proti žalované D. K. byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Bylo také uloženo žalovaným M. a O. K. zaplatit Obvodnímu soudu pro Prahu 9 na úhradu státem placených nákladů řízení 3.286,- Kč; stejně i žalobkyni bylo uloženo zaplatit Obvodnímu soudu pro Prahu 9 na náhradu nákladů řízení 1.542,- Kč. Ve vztahu mezi účastníky řízení bylo rozhodnuto, že nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 24. 1. 1995, sp. zn. 16 Co 495/94. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba žalobkyně byla zamítnuta. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovaným M. a O. K. na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 3.850,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.050,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 4.828,- Kč na náhradu nákladů řízení placených státem v tomto řízení. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem z 2. 6. 1998, 3 Cdon 381/96, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z 24. 1. 1995, sp. zn. 16 Co 495/94, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 z 21.7.1994, čj. 4 C 364/91-135, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku dovolací soud vytýkal soudům obou stupňům že se v řízení před nimi nezabývaly tím, zda při prodeji domu čp. 369 v P. z 18. 12. 1980 bylo postupováno podle směrnic Ministerstva financí pro prodej rodinných domků z národního majetku občanům z 2. 4. 1964, uveřejněných pod č. 10 ve Věstníku Ministerstva financí 5/1964, jako předpisem upravujícím postup orgánů spravujících národní majetek při prodeji rodinných domků občanům z tohoto majetku. V dalším průběhu řízení rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze 4. 3. 1999, čj. 6 C 278/98-202, že žalovaní PhDr. O. K. a JUDr. M. K. jsou povinni ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku vydat žalobkyni 2/3 domu čp. 369 v P. a 2/3 pozemků parc. č. 1541 a parc. č. 1542, zapsaných na listu vlastnictví č. 289 pro katastrální území V. a ve stejné lhůtě uzavřít s ní dohodu o vydání těchto nemovitostí. Žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 6.210,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku a na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 4.828,- Kč v téže lhůtě na úhradu zálohovaných nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalovaní PhDr. O. K. a JUDr. M. K. zakoupili nemovitosti, uváděné v žalobě žalobkyně, kupní smlouvou z 18. 12. 1980 (která nabyla účinnosti registrací bývalým Státním notářstvím pro Prahu 9 pod sp. zn. R I 88/81). V té době platily pro prodej rodinných domků z národního majetku směrnice Ministerstva financí z 2. 4. 1964, čj. 314/17.756/64, uveřejněné ve Finančním zpravodaji Ministerstva financí 5/1964; těmito směrnicemi byly povinny se řídit státní organizace, které spravovaly uvedený majetek, a to i v otázce výběru kupujícího pro prodej těchto domků. Takto však nebylo v daném případě prodeje postupováno prodávajícím Obvodním podnikem bytového hospodářství v P., ani ze strany bývalého Obvodního národního výboru v P. Soud prvního stupně poukazoval na intervenci v záležitosti tohoto prodeje žalovaným ze strany tehdejšího pražského primátora, vyjádřenou v jeho dopise z 30. 7. 1980, čj. KP INF 22, jímž dal pokyn, aby nemovitost (dům čp. 369 v Praze 9) byla prodána žalovaným a zavázal k tomu tehdejšího předsedu Obvodního národního výboru v P. i vedoucího finančního odboru tohoto národního výboru. K této intervenci došlo po převedení uvedené nemovitosti z prozatímní správy do řádné správy Obvodního podniku bytového hospodářství v P. a tedy neměl již nikdo z funkcionářů bývalého Obvodního výboru v P. pravomoc dávat pokyny k nakládání s touto nemovitostí. Z těchto okolností soud prvního stupně dovozoval, že žalovaní byli takto v otázce prodeje nemovitosti protiprávně zvýhodnění, když postup prodávajícího OPBH v P. byl ovlivněno natolik, že nemohl postupovat podle uváděných směrnic Ministerstva financí a na základě řádného postupu sám rozhodovat, komu nemovitost prodá. Soud prvního stupně proto žalobě žalobkyně vyhověl a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze 4. 3. 1999, čj. 6 C 278/98-222, byl však k odvolání žalovaných zrušen usnesením Městského soudu v Praze z 31. 1. 2000, sp. zn. 39 Co 379/99, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého usnesení odvolací soud vyslovoval názor, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro neuvedení všech důkazů, z nichž soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vycházel. Vadou rozhodnutí soudu prvního stupně bylo, podle názoru odvolacího soudu, i to, že tu soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí dvěma prostředky, směřujícími stejně k vydání dvou ideálních třetin žalobkyní uváděných nemovitostí, tj. žalobou o vydání nemovitostí a zároveň i žalobním návrhem na uložení povinnosti žalovaným uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání týchž nemovitostí. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 z 28. 2. 2002, čj. 6 C 278/98-281, bylo toto občanské soudní řízení přerušeno podle ustanovení § 107 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, a to až do skončení projednání dědictví (probíhajícího pod sp. zn. 13 D 1174/2001 a sp. zn. 13 D 227/2002 Obvodního soudu pro Prahu 9) po žalovaných PhDr. O. K. a JUDr. M. K., kteří zemřeli 25. 9. 2001 a 10. 1. 2002. V uvedených řízeních o dědictví se stala jejich dědičkou jejich dcera MUDr. D. K., s níž pak soud prvního stupně v tomto občanském soudním řízení dále jednal. Rozsudkem Obvodního soudu pro prahu 9 z 19. 6. 2003, čj. 6 C 278/98-306, bylo pak rozhodnuto, že žalovaná MUDr. D. K. je povinna vydat žalobkyni D. T. ideální dvě třetiny domu čp. 369 v P. a dvě třetiny pozemků parc. č. 1541 a parc. č. 1542, zapsaných na listu vlastnictví č. 289 pro katastrální území V. u Katastrálního