28 Cdo 2480/2016 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2480/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 3. 2018 Spisová značka:28 Cdo 2480/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.2480.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 6. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2480/2016-167 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně I. G., P., zastoupené Mgr. Bagratem Verdiyanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 9, proti žalované Anděl Dent s.r.o., IČ 276 37 808, se sídlem v Praze 5, Horšovská 1051/17, zastoupené advokátem Mgr. Petrem Rudlovčákem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, o 600.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 97/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2016, č. j. 6 Cmo 158/2015-125, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.310 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Rudlovčáka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 23. 11. 2012 domáhala po žalované zaplacení částky 600.000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že tuto částku uhradila žalované právní předchůdkyně žalobkyně, paní O. B., jako jednatelka zakládané společnosti Prima stomatologie s. r. o., a to jako rezervační poplatek na základě dohody o rezervaci ze dne 24. 11. 2010, ve které se smluvní strany zavázaly uzavřít kupní smlouvu na stomatologickou ordinaci. Vzhledem k tomu, že společnost Prima stomatologie s.r.o. nebyla zapsána do obchodního rejstříku, nedošlo k uzavření kupní smlouvy předpokládané dohodou o rezervaci a žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši přijatého rezervačního poplatku na úkor O. B., která byla podle § 64 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), zavázána z jednání jménem společnosti Prima stomatologie s. r. o. před jejím vznikem. Pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení O. B. postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2012. Městský soud Praze rozsudkem ze dne 24. 2. 2015, č. j. 2 Cm 97/2012-99, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že O. B. uzavřela jménem zakládané společnosti Prima stomatologie s.r.o., jejímž jediným zakládajícím společníkem byla žalobkyně, s žalovanou dne 24. 11. 2010 dohodu o rezervaci, podle níž měla zakládaná společnost nabýt od žalované stomatologickou ordinaci v Poliklinice P. O. B. uhradila podle smlouvy žalované rezervační poplatek ve výši 600.000 Kč. Po zamítnutí návrhu na zápis společnosti Prima stomatologie s.r.o. do obchodního rejstříku založila žalobkyně společnost Prima zuby s.r.o., jednatelkou této společnosti se stala opět O. B. Žalovaná poté jednala se společností Prima zuby s.r.o. o převodu předmětné zubní ordinace, společnost Prima zuby s.r.o. uhradila zbývající část kupní ceny uvedené v dohodě o rezervaci a dne 20. 4. 2011 došlo k předání vybavení ordinace společnosti Prima zuby s.r.o. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že konkludentním jednáním uvedených osob byla částka 600.000 Kč uhrazená původně jako rezervační poplatek odsouhlasena jako úhrada třetí osobou podle § 332 obch. zák. za společnost Prima zuby s. r. o. ve prospěch žalované za poskytnuté vybavení ordinace. Dále dovodil, že v řízení nebylo prokázáno právní jednání, na základě kterého by došlo k dohodě o koupi zařízení ordinace mezi společností Prima zuby s. r. o. a žalovanou, přesto ale částka 600.000 Kč nepředstavuje bezdůvodné obohacení žalované, protože hodnota zubní ordinace, kterou žalovaná předala společnosti Prima zuby s.r.o., tuto částku převyšuje. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 1. 2016, č. j. 6 Cmo 158/2015-125, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobkyně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a potvrdil jeho závěr, že v řízení nebylo prokázáno uzavření kupní smlouvy na stomatologickou ordinaci mezi společností Prima zuby s. r. o. a žalovanou. Oproti soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že takovou smlouvu uzavřela ústně se žalovanou přímo žalobkyně, která nakoupila vybavení stomatologické ordinace vlastní investicí pro nově založenou společnost Prima zuby s. r. o., jíž byla jediným společníkem, a to za stejných podmínek, jaké byly původně sjednány mezi O. B. a žalovanou. Odvolací soud dále dovodil, že platba částky 600.000 Kč byla provedena z peněžních prostředků samotné žalobkyně, a uzavřel, že pokud žalovaný obdržel to, na čem se dohodl se žalobkyní a sám dodal vybavení ordinace do její společnosti Prima zuby s.r.o., nelze dovozovat, že by držel bez právního důvodu platbu poskytnutou žalobkyní a že by se na její úkor bezdůvodně obohatil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolaní spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, když své rozhodnutí řádně neodůvodnil. S odkazy na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu žalobkyně namítá, že odvolací soud nezhodnotil všechny podstatné okolnosti případu a nezvážil dopad žalobkyní tvrzených skutečností na právní posouzení sporu (nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1680/13), opomněl některé argumenty žalobkyně, popř. se s nimi řádně nevypořádal (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2316/2010), nevyložil, z jakých ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu vycházel a proč pod tato ustanovení podřadil zjištěný skutkový stav (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2316/2010, či ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4455/2009), a dále z rozhodnutí není patrné, jakými úvahami se odvolací soud řídil při hodnocení věci (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1792/2009, a ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2050/2010). Konkrétně není zřejmé, z čeho odvolací soud vyvodil, že žalobkyně projevila vůli sjednat ústně kupní smlouvu o stejném obsahu (včetně platebních podmínek), jaký měla původní smlouva o převodu ordinace mezi O. B. a žalovanou. Žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení věci, zejména v tom, že odvolací soud nezohlednil, že z jednání před vznikem společnosti Prima stomatologie s. r. o. nebyla zavázána žalobkyně, ale O. B., nesprávný je také závěr o platnosti smluv o převodu stomatologické ordinace, když veškeré smlouvy, které byly za tím účelem uzavřeny, popř. jejichž existenci odvolací soud dovodil, mají neurčitě vymezený předmět převodu, a jsou tedy absolutně neplatné. Žalobkyně dále obsáhle rekapituluje skutkové okolnosti případu a dokazování, jež bylo soudy provedeno, a poukazuje na údajné nedostatky ve skutkových zjištěních odvolacího soudu, které se měly projevit v nesprávném právním hodnocení věci. Z uvedených důvodů žalobkyně Nejvyššímu soudu navrhuje, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání polemizuje s obsahem podaného dovolání a dovozuje, že dovolání není důvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a konzistentní s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo proces