28 Cdo 2531/2015 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2531/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 10. 2016 Spisová značka:28 Cdo 2531/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.2531.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolání Věcná břemena Vlastnictví Bezdůvodné obohacení Vydržení Držba Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 3028 odst. 1,3 o. z. § 22 odst. 1,5 předpisu č. 79/1957Sb. § 18 předpisu č. 80/1957Sb. ve znění do 31.12.1987 § 22 odst. 1 písm. a) předpisu č. 79/1957Sb. § 26 odst. 1 předpisu č. 79/1957Sb. § 1 předpisu č. 38/1963Sb. § 45 odst. 3 předpisu č. 222/1994Sb. § 98 odst. 4 předpisu č. 458/2000Sb. § 151n odst. 3 obč. zák. § 243e odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 1. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 2.2.2017II.ÚS 340/17JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto8.3.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2531/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, PhD., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Sanace a stavby APOLLO s. r. o., se sídlem v Ostravě - Vítkovicích, U Nádraží 1155/25, IČ 277 78 428, zastoupeného Mgr. Magdalénou Poncza, advokátkou se sídlem v Ostravě, Českobratrská 2, proti žalovanému Veolia Energie ČR, a. s., se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, 28. října 3337/7, IČ 451 93 410, zastoupenému Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Poděbradova 1243/7, o zaplacení částky 313.407,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 12/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2015, č. j. 57 Co 636/2014-161, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2015, č. j. 57 Co 636/2014-161, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. září 2014, č. j. 84 C 12/2012-133, ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 169.206,40 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 29. 8. 2012 do zaplacení, a dále ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu se z r u š u j í a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 1. 2. 2012 domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 313.407,74 Kč „se zákonným ročním úrokem z prodlení ode dne doručení žaloby“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se na základě kupní smlouvy uzavřené dne 7. 12. 2010 se společností České dráhy, a. s. stal výlučným vlastníkem budovy (jiná stavba) na pozemku parc. č. 198/2 a pozemku parc. č. 198/2 (zastavěná plocha a nádvoří) v kat. území V., obec O. (dále též jen „předmětné nemovitosti“), že část této budovy o výměře 228,698 m2 užívá žalovaný k provozu výměníkové stanice pro výrobu a rozvod tepla (ke komerčním účelům) a že mu za toto užívání odmítl platit náhradu z důvodu, že mu vzniklo zákonné věcné břemeno podle zákona č. 79/1957 Sb., elektrizačního zákona. Žalobce má však za to, že ať již žalovanému toto právo vzniklo či nikoliv, došlo na straně žalovaného užíváním výměníkové stanice na úkor žalobce k bezdůvodnému obohacení za období od 10. 12. 2010 do 31. 1. 2012 ve výši částky 313.407,74 Kč, která představuje obvyklou náhradu za omezení vlastnického práva. Dále uvedl, že právní úpravu týkající se staveb a provozu zařízení pro rozvod tepla obsahovala vyhláška č. 38/1963 Sb., o zřizování a provozování zařízení pro výrobu a rozvod tepla, která však neřešila oprávnění provozovatelů užívat cizí nemovitosti, a že až zákonem č. 89/1987 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla, bylo přiznáno právo provozovatele zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení pro rozvod tepla v rozsahu vyplývajícím ze stavebního povolení. V průběhu řízení žalobce podáním ze dne 16. 7. 2013 s ohledem na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 25/04, změnil žalobu tak, že žalovaná částka představuje poměrnou část nákladů na zachování budovy a na její opravu ve smyslu ustanovení § 151n odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), přičemž se jedná o opravy a údržbu, které jsou nutné k zachování budovy a plnění jejího účelu, když „tato budova jako zatížená nemovitost slouží pouze žalovanému jako oprávněnému z věcného břemene a žalobce jako povinný z věcného břemene ji neužívá“. Okresní soud v Ostravě poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 30. 7. 2013 změnu žaloby podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil, neboť výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, rozhodl rozsudkem ze dne 5. 9. 2014, č. j. 84 C 12/2012-133, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 169.469,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 27. 8. 2012 do zaplacení ve výši 7,50 % ročně a na nákladech řízení k rukám zástupce žalobce částku 7.152,- Kč (výrok I.), žalobu o zaplacení další částky 143.938,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 8. 2012 do zaplacení zamítl (výrok II.), dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení částku 713,- Kč (výrok III.) a že žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech řízení částku 837,- Kč (výrok IV.) Vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí, které koupil kupní smlouvou ze dne 16. 11. 2010 uzavřenou se společností České dráhy, a. s. jako prodávající, v níž žalobce mimo jiné prohlásil, že na základě smlouvy o poskytování náhrady za výkon oprávnění k cizím nemovitostem je užívána budova č. p. 1155 společností Dalkia Česká republika, a. s. (po změně názvu Veolia Energie ČR, a. s. - poznámka NS) a že této společnosti svědčí oprávnění odpovídající zákonnému věcnému břemenu, spočívajícímu v povinnosti povinného strpět užívání prostor v této budově z důvodu umístění předávací stanice tepla. Ze smlouvy o poskytování náhrad za výkon oprávnění k cizím nemovitostem uzavřené mezi společností České dráhy, a. s. a žalovaným dne 31. 8. 2004 zjistil, že předmětem této smlouvy bylo poskytování náhrad za užívání výměníkové stanice o výměře 224 m2 v budově na pozemku parc. č. 198/2 v kat. území V. Pokud jde o vybudování výměníkové stanice, zjistil z dohody ze dne 23. 1. 1975 uzavřené ve smyslu § 352 hospodářského zákoníku mezi Městským investorským útvarem Ostrava 1 a podnikem Zásobování teplem Ostrava, že „Městský investorský útvar Ostrava byl investorem stavby b. j. O.- Vítkovice - přednádražní prostor, jejíž součástí je i výměníková stanice“, a že „tento objekt po dokončení stavby převezme Zásobování teplem Ostrava v roce 1975 do užívání“, ze zápisu o předání a převzetí ze dne 30. 11. 1976 zjistil, že Zásobování teplem Ostrava převzalo objekt výměníkové stanice a ze zápisu ze dne 14. 12. 1978, že byla převzata výměníková stanice podnikem Zásobování teplem Ostrava po provedené rekonstrukci. Dále z úplných výpisů z obchodního rejstříku stran právních předchůdců žalovaného zjistil, že Zásobování teplem Ostrava, státní podnik, byl založen zakládací listinou Národního výboru města Ostravy na základě usnesení plenárního zasedání konaného dne 24. 5. 1989, že tento státní podnik byl zrušen bez likvidace a dnem 1. 1. 1996 byl vymazán z obchodního rejstříku a že dnem 1. 1. 1996 byl zapsán podnik Zásobování teplem Ostrava, a. s., od 1. 1. 2004 byla zaznamenána změna názvu na Dalkia Ostrava, a. s., která byla vymazána dne 31. 12. 2007, jelikož zanikla sloučením se společností Dalkia Česká republika, a. s. Soud prvního stupně dospěl s poukazem na ustanovení § 451 obč. zák. k závěru, že žalovaný užíval předmětné nemovitosti v rozhodné době bez právního důvodu a že tak na úkor žalobce získal „majetkový prospěch“ odpovídající částkám obvyklého nájemného v daném místě a čase, které za specifikované období činí v souladu se závěry znaleckého posudku znalce Ing. Jaroslava Rennera (a jeho opravy) částku 169.469,25 Kč. S právním názorem žalovaného, že mu svědčí zákonné věcné břemeno k užívání výměníkové stanice, se soud prvního stupně neztotožnil. V tomto ohledu dovodil, že byla-li tato stanice předána do správy právního předchůdce žalovaného (nesprávně uvedeno žalobce) nejpozději dne 14. 12. 1978, kdy byla převzata po dokončení oprav, nemohlo zákonné věcné břemeno vzniknout, neboť „nenaplňovalo podmínky pro jeho vznik platné podle tehdejších předpisů“, tj.