28 Cdo 2590/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2590/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 12. 2024 Spisová značka:28 Cdo 2590/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.2590.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přechod majetku státu na obce Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 písm. a) předpisu č. 172/1991 Sb. § 2 odst. 2 předpisu č. 172/1991 Sb. § 2a předpisu č. 172/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:16. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2590/2024-508 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalovanému statuárnímu městu Brno, identifikační číslo osoby 449 92 785, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 1/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2023, č. j. 18 Co 13/2022-451, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 8. 2024, č. j. 18 Co 13/2022-500, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. 19 C 1/2015-401, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 8. 2021, č. j. 19 C 1/2015-426, Městský soud v Brně (dále i jen „soud prvního stupně“) určil, že Česká republika (s příslušností hospodaření pro Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) je vlastníkem pozemků parc. č. 829/4, 829/5, 829/6, 829/7 a 829/8, všechny v katastrálním území Veveří (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek za řízení (výrok III). 2. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že do katastru nemovitostí bylo k předmětným pozemkům zapsáno vlastnické právo žalovaného na základě nabývacího titulu – vzniku práva ze zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen „zákon č. 172/1991 Sb.“ nebo jen „zákon“). [Takto zapsaný stav považuje žalobkyně za rozporný se stavem skutečným, namítajíc, že předpoklady pro přechod pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví obce nebyly splněny, a požaduje nápravu podanou určovací žalobou.] 3. Maje za prokázané, že předmětné pozemky v rozhodné době (k 24. 5. 1991, kdy zákon č. 172/1991 Sb. vstoupil v účinnost) užívalo a obhospodařovalo bytové družstvo (jeho členové a nájemci družstevních bytů) coby vlastník bytového domu, k němuž pozemky přiléhají, a nikoliv žalovaný, považoval soud prvního stupně za vyloučené (pro absenci podmínky faktického hospodaření obce), aby k přechodu pozemků do vlastnictví žalovaného došlo podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Podle soudem prvního stupně učiněných zjištění předmětné pozemky nepředstavují ani historický majetek žalovaného (jenž do vlastnictví obce přecházel dle § 2 zákona č. 172/1991 Sb.) a se zřetelem na zjištění, že „k předmětným pozemkům se toliko připravovalo přídělové řízení a nebyl předložen žádný důkaz o tom, že přídělové řízení proběhlo“, neměl soud prvního stupně za naplněné ani předpoklady pro přechod pozemků do vlastnictví žalovaného podle § 2a zákona č. 172/1991 Sb. (jako tzv. další přídělový majetek obcí). Ovšem i v případě proběhnuvšího přídělového řízení – dodává soud prvního stupně – přechodu pozemků do vlastnictví obce v daném případě bránila by zastavěnost pozemků (nejde o pozemky nezastavěné ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb.), neboť tvoří funkční celek se stavbami bytových domů postavenými v rámci družstevní bytové výstavby a se stavbami řadových garáží postavenými v 80. letech minulého století. Žalovaný nenabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům ani vydržením, neboť nedržel předmětné pozemky po zákonem stanovenou dobu v dobré víře, že mu patří (že byly naplněny podmínky pro přechod věci do jeho vlastnictví). 4. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 18 Co 13/2022-451 (ve znění opravného usnesení ze dne 8. 8. 2024, č. j. 18 Co 13/2022-500), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 5. Odvolací soud vzal za správný soudem prvního stupně učiněný závěr, že předmětné pozemky nepřešly do vlastnictví žalovaného podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. (pro absenci podmínky faktického hospodaření obce) a že nejde o historický majetek obce (přecházející dle § 2 zákona č. 172/1991 Sb.). Po zopakování dokazování revidoval soudem prvního stupně učiněný závěr, že nejde ani o majetek přídělový, vycházeje z jiného zjištění, totiž že předmětné pozemky byly žalovanému přiděleny podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. Přes zjištění o přídělu nemovitostí považoval však závěr, že pozemky nepřešly do vlastnictví žalovaného ani podle § 2a zákona č. 172/1991 Sb. za správný, se zřetelem k současně aplikovanému § 2 odst. 2 písm. a) zákona, v jehož světle jde o pozemky zastavěné (tvoří-li podle současně aprobovaného zjištění funkční celek se stavbami bytových domů a garáží umístěnými na sousedních pozemcích). Žalovaný nenabyl vlastnické právo ani vydržením (ke dni podání žaloby nedržel pozemky po zákonem stanovenou dobu a po jejím podání již podle soudu nelze hovořit o držbě oprávněné). 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i jen „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva v rozhodování dovolacího soudu nevyřešené, a dále pak i na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za nesprávné považuje dovolatel posouzení, že i v případě nemovitostí přecházejících do vlastnictví obce dle § 2a zákona č. 172/1991 Sb. lze aplikovat ustanovení § 2 odst. 2 tohoto zákona, jež se podle jeho mínění vztahuje toliko k nemovitostem představujícím historický majetek obcí, přecházejícím do vlastnictví obcí podle § 2 zákona; uvedená otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Dále dovolatel zpochybňuje i závěr o funkční souvislosti předmětných pozemků se stavbami na sousedních pozemcích coby překážky přechodu nemovitostí do vlastnictví obce, namítaje, že pozemky neslouží jen obyvatelům přilehlých bytových domů a garáží, že mohou být dotčeny veřejným užíváním a funkčně souviset i s jinými (dalšími) pozemky a stavbami v dané lokalitě; v tomto směru považuje odvolacím soudem učiněný závěr za rozporný s jím odkazovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a pro nedostatečné odůvodnění za obtížně přezkoumatelný. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, případně jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Spolu s dovoláním navrhl odložení právní moci napadeného rozsudku. 7. Žalobkyně podala k dovolání nesouhlasné vyjádření, považujíc napadený rozsudek z důvodů v něm uvedených za správný. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné. 8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 9. Dovolání proti pravomocnému rozhodnutí (rozsudku) odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou – žalovanou obcí, za niž jedná pověřená zaměstnankyně s právnickým vzděláním (§ 241 odst. 2 písm. b/), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). 10. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro ně jinak neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř.), neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu (dle obsahu dovolání jen proti jeho meritornímu výroku), jímž se končí odvolací řízení a jež závisí na vyřešení dovoláním vymezené otázky hmotného práva (použije-li se ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb., rozšiřující výklad pojmu „zastavěný pozemek“, i při zkoumání podmínek přechodu pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví obcí podle § 2a tohoto zákona), jež v ro