28 Cdo 261/2008 — Nejvyšší soud

28 Cdo 261/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 4. 2008 Spisová značka:28 Cdo 261/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.261.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 244 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 62 odst. 1 písm. a) předpisu č. 71/1967Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 261/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele V. Š., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 11. 9. 2007, sp. zn. 28 Co 421/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 387/2005 (žalobce V. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1. M. M. H., zastoupenému advokátkou a 2. P. f. České republiky, o obnovu řízení a o určení vlastnického práva k nemovitostem), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu 18. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi z 9. 3. 2007, č. j. 18 C 387/2005-76. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce domáhajícího se určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. 1522/1 (o výměře 596 m2) a pozemku parc. č. 1520/1 (část o výměře 1248 m2) v katastrálním území M. H., eventuálně, aby „soud rozhodl, že se obnovuje řízení, v němž rozhodlo Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad v M. B. rozhodnutím z 24. 10. 2001, č. j. 7231-RPU 3062/92/Sy 200L“. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému M. M. H. na náhradu nákladů řízení 5.593,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a P. f. ČR nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení a že také státu se nepřiznává právo na zaplacení soudního poplatku. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 11. 9. 2007, sp. zn. 28 Co 421/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému P. f. ČR na náhradu nákladů odvolacího soudu 8.235,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu žalobcem a žalovaným P. f. ČR nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným. Odvolací soud poukazoval na to, že rozhodnutím Pozemkového úřadu v M. B. z 24. 10. 2001, č. j. 7231-RPÚ 3062/92/Sy 2001, ve znění opravného sdělení z 2. 5. 2002, bylo podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem pozemků parc. č. 1520/1 a parc. č. 1522/1 v katastrálním území M. H. (označených podle geometrického plánu č. 1166-25/2001); důvodem nevydání pozemků žalobci byla skutečnost, že pozemky byly po převodu na stát zastavěny parkovištěm, a tato skutečnost tvoří překážku vydání pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Uvedené rozhodnutí pozemkového úřadu bylo napadeno opravným prostředkem, o němž rozhodl podle ustanovení § 224 a násl. občanského soudního řádu (ve znění platném před 1. 1. 2003) Krajský soud v Praze rozsudkem ze 14. 3. 2002, sp. zn. 44 Ca 7/2002, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Pozemkového úřadu v M. B. z 14. 10. 2001, č. j. 7231-RPÚ 3062/92/Sy 2001, které tak nabylo právní moci dne 18. 4. 2002. Žalobce V. Š. se pak návrhem, který došel správnímu orgánu 15. 4. 2002, domáhal obnovy řízení, které proběhlo u pozemkového úřadu; o návrhu na obnovu řízení rozhodl Ministerstvo zemědělství, a to tak, že návrh na obnovu řízení byl posléze 13. 9. 2005 (pod č. j. 32384/05.17170) zamítnut z důvodu nedodržení lhůty uvedené v § 63 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. (tehdy platného správního řádu). Odvolací soud poukazoval na nyní platné (od 1. 1. 2003) znění ustanovení § 244 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 88/2003 Sb.), z něhož vyplývá pravomoc obecných soudů k řízení podle páté části občanského soudního řádu a že tato pravomoc je dána i v případě, že správní orgán vydal pravomocné rozhodnutí podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, jímž byla řešena také procesní otázka, a tedy i návrh na obnovu řízení. V této právní věci byla žaloba žalobce podána včas (dne 15. 4. 2005, přičemž tříletá objektivní lhůta končila 18. 4. 2005) a je tedy přípustná. Důvod obnovy řízení, opírající se o ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb. (tehdy platného správního řádu), spatřoval žalobce ve skutečnosti, že po vydání rozhodnutí pozemkového úřadu zjistil, že geometrický plán, zaměřující pozemky, které mu nebyly podle zákona č. 229/1991 Sb. vydány, nekopíruje přesně zpevněnou plochu parkoviště, zřízeného na pozemcích uvedených v jeho žalobě, a především, že parkoviště není stavbou, která by bránila vydání pozemků. Odvolací soud dále konstatoval, že se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že změny v rozhodování vyšších soudů při posuzování zastavěnosti jako překážky jejich vydání ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. nejsou důvodem obnovy řízení podle ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu (zákona č. 71/1967 Sb.). Odvolací soud je toho názoru, že silnice, místní komunikace, parkoviště, odstavné zpevněné plochy u silnic apod., jsou vždy stavbou ve smyslu stavebního zákona. Takto zastavěné pozemky nelze zemědělsky využívat (§ 11 odst. 1 písm. a/ zákona č. 229/1991 Sb.). V daném případě ostatně podle technické zprávy projektu stavby parkoviště, bylo součástí stavby i osazení obrubníků, další doplňující konstrukce i vybudování pruhu zeleně, oddělující chodník a zpevněnou plochu. Podle názoru odvolacího soudu nelze důvody obnovy řízení spatřovat ani ve skutečnosti, že podle názoru žalobce byl geometrický plán zpracován chybně, když neoddělil pozemky v hranicích kopírujících přesně plochu zpevněnou asfaltem, ale zobrazil i části pozemků, které zpevněny nejsou. Tato skutečnost nemůže mít podstatný vliv na původní rozhodnutí, neboť výměry pozemků nejsou závaznými údaji v katastru nemovitostí (§ 20 zákona č. 344/1992 Sb.). Na straně žalobce nebylo také splněno, že by tato skutečnost nemohla být z jeho strany uplatněna bez jeho viny. Žalobce měl, podle názoru odvolacího soudu, možnost kontaktovat v původním řízení geodeta, zpracovávajícího geometrický plán, a mohl bez větších obtíží seznámit se podle vytyčených geodetických bodů s hranicemi pozemků (žalobce má totiž bydliště v M. H., kde jsou i pozemky, o něž jde v tomto řízení) a na případná pochybení reagovat v původním řízení. Na chybně zpracovaný geometrický plán mohl žalobce poukázat i v opravném prostředku podaném proti rozhodnutí pozemkového úřadu v M. B., o kterém rozhodoval Krajský soud v Praze, což však žalobce neučinil. Dospěl tedy odvolací soud k závěru, že žalobcem tvrzené skutečnosti nezakládají důvod obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb.; odvolací soud dodával, že „ke stejnému závěru ohledně žálobcem tvrzených skutečností lze dospět z hlediska důvodů obnovy řízení vymezených v § 100 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 500/2004 Sb., tedy nyní platného správního řádu (který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2006). Odvolací soud posléze poukazoval na ustanovení § 250b odst. 3 občanského soudního řádu, podle něhož platí, že návrh, o němž rozhodoval správní orgán, nemůže být v průběhu řízení před soudem změněn. Podle názoru odvolacího soudu, pokud žalobce kromě návrhu na povolení obnovy řízení navrhoval též, aby bylo určeno, že je vlastníkem požadovaných pozemků tak, jak je označil v žalobním návrhu (petitu), je třeba uvést, že „tento žalobní návrh nemohl být úspěšný, neboť určení vlastnictví k pozemkům nebylo předmětem žalobou žalobcem napadeného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Ústředního pozemkového úřadu z 13. 9. 2005, č. j. 32384/05-17170. Potvrdil proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu, včetně výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 11. 10. 2007 a dovolání ze strany žalobce bylo dne 6. 12. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu Mladé Boleslavi, tedy v lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občans