28 Cdo 2630/2021 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2630/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 10. 2021 Spisová značka:28 Cdo 2630/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.2630.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991Sb. § 82 odst. 3 předpisu č. 183/2006Sb. § 6 odst. 1 písm. b) předpisu č. 503/2012Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 503/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2630/2021-906 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň: a) V. U., narozena XY, bytem XY b) V. G., narozena XY, bytem XY, obě zastoupeny Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupena JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o převodu jiných zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 141/2018, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2021, č. j. 25 Co 7/2021-874, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 5. 2021, č. j. 25 Co 7/2021-874, se ve výrocích II. a III. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 17. 8. 2020, č. j. 10 C 141/2018-782, nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dle geometrického plánu č. 605-24/2020 vypracovaného společností Geodézie Krkonoše s. r. o. coby nedílné součásti rozsudku, jímž jsou oddělené části identifikovány jako parc. č. XY , parc. č. XY , parc. č. XY , a parc. č. XY ), jako pozemků náhradních podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen „zákon o půdě“), k uspokojení restitučních nároků žalobkyň plynoucích z tam označených rozhodnutí pozemkového úřadu (výrok I.); ve zbylém rozsahu – ohledně pozemků parc. č. XY , parc. č. XY , parc. č. XY , parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY , parc. č. XY v k. ú. XY , části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (oddělené připojeným geometrickým plánem a označené jako parc. č. XY ) a části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dle připojeného geometrickým plánu pod označením parc. č. XY ) – žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Podle soudem učiněného závěru mají žalobkyně coby dědičky původní oprávněné osoby (§ 4 odst. 4 zákona o půdě) právo na poskytnutí náhradních pozemků za odňaté pozemky, jež jim nebylo možno vydat pro překážku spočívající v zastavěnosti pozemků (dle označených rozhodnutí pozemkového úřadu). Postup žalované při uspokojování daného restitučního nároku shledal soud prvního stupně liknavým a svévolným, pročež se žalobkyně jako oprávněné osoby mohou domáhat převodu konkrétních náhradních pozemků mimo rámec veřejných nabídek. Výše restitučního nároku byla určena na podkladě zjištění čerpaného z provedených znaleckých posudků o ceně odňatých pozemků. V situaci, kdy cena nárokovaných náhradních pozemků nepřevyšuje zůstatek restitučního nároku, bylo lze žalobě vyhovět co do převodu požadovaných pozemků označených v části výroku I. rozsudku, jež soud považoval za vhodné pozemky k náhradní naturální restituci, nenacházeje překážky, jež by vylučovaly převod těchto pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví oprávněné osoby (§ 11 zákona o půdě; § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů), zatímco zbylé pozemky (dle výroku II. rozsudku) podle soudu do vlastnictví žalobkyň převést nelze (pozemek parc. č. XY v k. ú. XY je funkčně spjat s domem ve vlastnictví jiné osoby; k pozemkům parc. č. XY , XY , XY , XY a XY v k. ú. XY a pozemku parc. č. XY v k. ú. XY byl uplatněn restituční nárok jiné osoby). U pozemku parc. č. XY v k. ú. XY přikročil soud k vydání toliko jeho geometrickým plánem oddělených částí, jež dle jím učiněného zjištění nejsou dotčeny plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury, na rozdíl od pozemku parc. č. XY , jehož převod je tak z uvedeného důvodu zapovězen. O odvoláních žalobkyň a žalované rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 5. 2021, č. j. 25 Co 7/2021-874, tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje ve výroku I. v části o nahrazení projevu vůle k převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a v části výroku II. (jímž byla žaloba v tam uvedeném rozsahu zamítnuta) týkající se geometrickým plánem oddělené části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY pod označením parc. č. XY (výrok I.); ve zbylém rozsahu výroku I., v němž bylo rozhodnuto o převodu zbývající části pozemku parc. XY (geometrickým plánem oddělených pozemků parc. č. XY , XY , XY a XY v k. ú. XY ), byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba zamítá (výrok II.); zároveň bylo rozhodnuto o nákladech řízení u soudu prvního stupně a nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud vzal za správné závěry soudu prvního stupně o postavení žalobkyň coby oprávněných osob (dle § 4 odst. 4 zákona o půdě), jimž svědčí právo na převod náhradních zemědělských pozemků za pozemky, jež oprávněným osobám nebylo možno vydat pro zákonem stanovené překážky; k tomu aproboval i závěr soudu prvního stupně o liknavosti a svévoli žalované při uspokojování restitučního nároku, pročež se tak žalobkyně za účelem uspokojení svého restitučního nároku mohou domáhat převodu vhodných pozemků mimo systém veřejných nabídek náhradních pozemků (§ 11a zákona o půdě). K tomu se odvolací soud ztotožnil i se XY nad Nisou do vlastnictví žalobkyň, jako vhodných náhradních pozemků; přitom přitakal i posouzení, jež soud prvního stupně učinil ohledně geometrickým plánem oddělené části pozemku č. XY v k. ú. XY pod označením parc. č. XY , jenž souvisí s plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (zasahuje-li pozemek v nikoliv marginální části „územní rezerva R2 pro plochu DS – plochu dopravní infrastruktury silniční – ochrana výhledové trasy koridoru severní varianty komunikace XY“). Oproti soudu prvního stupně pak nepovažoval za možné vyhovět žalobě ani ohledně pozemků označených dle oddělovacího geometrického plánu jako parc. č. XY , parc. č. XY , parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY , kdy poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 3804/19, dle něhož nelze vydat pozemky oddělené geometrickým plánem, nebylo-li o dělení pozemků rozhodnuto příslušným správním úřadem (dle § 82 odst. 2 stavebního zákona). Proti rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání žalobkyně (dále i jen jako „dovolatelky“); rozsudek napadly ve výroku I. v části, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na vydání geometrickým plánem oddělené části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY pod označeným parc. č. XY , jakož i ve výroku II. (jímž byla změnou napadeného rozsudku zamítnuta žaloba na vydání dalších tam označených pozemků oddělených z pozemku parc. č. XY připojeným geometrickým plánem). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřují dovolatelky v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a na vyřešení otázky hmotného práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené. Namítají, že dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je rozhodnutí o povinnosti České republiky – Státního pozemkového úřadu uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu náhradního pozemku rozhodnutím podle zvláštního předpisu, které nevyžaduje přechozí souhlas či sdělení stavebního úřadu dle § 82 odst. 3 stavebního zákona. U pozemku parc. č. XY v k. ú. XY zpochybňují závěr odvolacího soudu o jeho nepřevoditelnosti, poněvadž je dotčen toliko územní rezervou a není určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou ani stavbou dopravní infrastruktury, a současně nejde o územní rezervu k uskutečnění rozvojových programů státu schválených vládou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 513/2012 Sb. Konečně dovolatelky namítají, že před zamítnutím žaloby je měl odvolací soud vyzvat k označení jiných vhodných pozemků, jejichž převodem mohly by být us