28 Cdo 2738/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2738/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 12. 2023 Spisová značka:28 Cdo 2738/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2738.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:čl. 38 předpisu č. 2/1993 Sb. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a odst. 1 až 3 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2738/2023-282 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně O. S., zastoupené JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova 10/9, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby: 00006947, o zaplacení částky 54.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 18 C 312/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. března 2023, č. j. 56 Co 247/2022-212, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. března 2023, č. j. 56 Co 247/2022-212, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město dne 17. 8. 2019 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 75.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení coby odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení o povolení k trvalému pobytu, jež trvalo od 27. 9. 2012 do 26. 9. 2018. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 6. 2021, č. j. 18 C 312/2019-129, bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 21.000,- Kč s příslušenstvím z titulu odškodnění za průtahy v posuzovaném řízení při překročení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí v celkové délce čtrnácti (14) měsíců. 2. Okresní soud Plzeň-město (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 9. 2022, č. j. 18 C 312/2019-187, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 54.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 54.000,- Kč, jdoucím od 9. 8. 2019 do zaplacení, (výrok I.) a nahradit jí k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 87.470,10 Kč (výrok II.). Žalované dále uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náklady řízení státu ve výši 1.185,12 Kč (výrok III.). 3. Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění: - Žalobkyně podala dne 27. 9. 2012 žádost o povolení k trvalému pobytu dle ustanovení § 68 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“). Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 22. 3. 2013, č. j. OAM-21429-16/TP-2012 (dále „prvostupňový orgán“), byla žádost žalobkyně dle ustanovení § 75 odst. 1 písm. d) a ustanovení § 77 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zamítnuta, neboť žalobkyně neměla naplnit účel dlouhodobého pobytu, vykonávala pracovní činnost bez příslušného povolení, uvedla v rámci výpovědi nepravdivé skutečnosti a pokusila se uvést správní orgán v omyl. K odvolání žalobkyně Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále „odvolací orgán“) rozhodnutím ze dne 7. 10. 2013, č. j. MV-76945-4/SO-2013, rozhodnutí prvostupňového orgánu pro procesní i hmotně-právní vady a nepřezkoumatelnost zrušila a věc mu vrátila k novému projednání. Spis byl odvolacímu orgánu předložen dne 18. 6. 2013 a po rozhodnutí o odvolání vrácen prvostupňovému orgánu dne 8. 10. 2013. V průběhu odvolacího řízení podala žalobkyně návrh na opatření proti nečinnosti. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 21. 1. 2014, č. j. OAM-21429-16/TP-2012, byla žádost žalobkyně opětovně zamítnuta s poukazem na uvedení nepravdivé skutečnosti v její výpovědi. Odvolací orgán rozhodnutím ze dne 7. 5. 2015, č. j. MV-55757-4/SO-2014, odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil. Spis byl odvolacímu orgánu předložen dne 18. 4. 2014 a po rozhodnutí o odvolání vrácen prvostupňovému orgánu s vypraveným rozhodnutím žalobkyni dne 13. 5. 2015. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 5. 2015. Dne 3. 6. 2015 podala žalobkyně správní žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (dále též „správní soud“), který rozsudkem ze dne 31. 5. 2016, č. j. 30 A 71/2015-54, zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 7. 5. 2015 pro nezákonnost (správní žalobu posoudil jako důvodnou) a věc vrátil odvolacímu orgánu k novému projednání. Správní soud konstatoval, že prostým jazykovým výkladem zákonných ustanovení aplikovaných správními orgány by sice bylo možné dospět k závěru, že žalobkyně naplnila podmínku pro zamítnutí žádosti o udělení trvalého pobytu, nicméně takový výklad by byl nepřiměřeně přísný. Správní soud dovodil, že by bylo absurdní, aby při uvedení jakékoliv nepravdivé informace byla žádost automaticky zamítnuta, a to zvláště v situaci, není-li okruh otázek pokládaných správním orgánem jednoznačně omezen. Správní soud vysvětlil, že existují dvě podmínky pro to, aby mohlo být uvedení nepravdivých informací žadatelem pokládáno za samostatný důvod pro zamítnutí žádosti, a sice úmyslné odepření součinnosti ze strany žadatele a dále také to, že poskytnuté nepravdivé informace mají relevanci k předmětu řízení a potencionálně by mohly ovlivnit rozhodnutí správního orgánu. Tyto podmínky však v případě žalobkyně dle závěru správního soudu splněny nebyly. Odvolací orgán, jemuž byl rozsudek Krajského soudu v Plzni doručen dne 8. 6. 2016, následně rozhodnutím ze dne 31. 8. 2016, č. j. MV-55757-4/SO-2014, zrušil rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 21. 1. 2014 a věc mu vrátil k novému projednání. - Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, odboru cizinecké policie, ze dne 18. 10. 2016, č. j. KRPP-162110-6/ČJ-2016-030022, bylo vůči žalobkyni zahájeno řízení o správním vyhoštění z území členských států Evropské unie, neboť žalobkyně dle názoru správního orgánu pobývala na území České republiky bez víza, když na území ČR pobývala na vízum strpění do 18. 9. 2015. Řízení o správním vyhoštění bylo zastaveno v téže věci rozhodnutím ze dne 21. 4. 2017, č. j. KRPP-162110-24/ČJ-2016-030022, neboť žalobkyni bylo v mezidobí dne 20. 3. 2017 uděleno vízum za účelem strpění s dobou platnosti do 15. 9. 2017. - Žalobkyně opakovaně žádala pro svého syna M. M., udělení víza strpění a dne 19. 3. 2018 požádala i o prodloužení doby platnosti víza k dlouhodobému pobytu nad 90 dnů, avšak rozhodnutím správního orgánu ze dne 30. 5. 2018 doba pobytu prodloužena nebyla. - Dne 28. 11. 2016 a opakovaně dne 19. 5. 2017 podala žalobkyně ke správnímu orgánu žádosti o vydání rozhodnutí, neboť docházelo k průtahům v řízení způsobujícím právní nejistotu žalobkyně ohledně konečného rozhodnutí. - Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 12. 7. 2017, č. j. OAM-21429-71/TP-2012, byla žádost žalobkyně o udělení povolení k trvalému pobytu opětovně, tentokrát ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, zamítnuta, přičemž důvod zamítnutí spočíval v nesplnění podmínky nepřetržitého pobytu na území České republiky po dobu 5-ti let, což prvostupňový orgán zjistil ze záznamů v cestovním dokladu žalobkyně. Dále zamítnutí žádosti odůvodnil nedoplněním tvrzení a důkazů k výzvě správního orgánu. K odvolání žalobkyně podaném dne 1. 8. 2017 prvostupňový orgán rozhodnutím ze dne 18. 8. 2017, č. j. OAM-21429-74/TP-2012, odvolání žalobkyně vyhověl a autoremedurou rozhodnutí ze dne 12. 7. 2017 zrušil s tím, že požadované doklady, jejichž absence byla rovněž důvodem pro vydání zrušeného rozhodnutí, nebyly v důsledku špatné distribuce do správního spisu založeny, ač byly žalobkyní předloženy včas. - Dne 27. 9. 2017 žalobkyně opětovně požádala o vydání rozhodnutí, neboť průtahy v řízení byly pro ni velmi tíživé a vedly ke značným komplikacím v jejím životě. Žalobkyni se dne 12. 11. 2016 narodilo dítě, které nemohlo mít na území České republiky povolen vzhledem ke statusu žalobkyně trvalý pobyt. - Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 8. 1. 2018, č. j. OAM-21429-84/TP-2012, byla žádost žalobkyně o povolení trvalého pobytu opětovně zamítnuta s odůvodněním, že žalobkyně ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců porušila veřejný pořádek, neboť uváděla nepravdivé údaje ve snaze získat oprávnění k pobytu na území České republiky. K odvolání žalobkyně odvolací orgán rozhodnutím ze dne 31.