28 Cdo 2910/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2910/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 12. 2020 Spisová značka:28 Cdo 2910/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2910.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 16 předpisu č. 44/1988Sb. § 11a předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2910/2020-1002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Z. N., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, o vydání jiného zemědělského pozemku oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 41 C 72/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2020, č. j. 11 Co 339/2019-947, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2020, č. j. 11 Co 339/2019-947, se zrušuje ve výroku pod bodem I, jakož i ve výrocích pod body III, IV a V o nákladech řízení; současně se zrušuje i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 9. 2019, č. j. 41 C 72/2016-791, v části výroku I, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu pozemků prac. č. XY v katastrálním území XY, parc. č. XY v katastrálním území XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, jakož i ve výrocích III a IV o nákladech řízení, a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení.O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě (dále jen jako „odvolací soud“) výrokem pod bodem I rozsudku ze dne 26. 5. 2020, č. j. 11 Co 339/2019-947, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 9. 2019, č. j. 41 C 72/2016-791, v části, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu pozemků parc. č. XY v katastrálním území XY, parc. č. XY v katastrálním území XY a parc. č. XY v katastrálním území XY; v části, jíž byl nahrazen projev vůle žalované i ohledně převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok II); dále rozhodl o nákladech řízení a o nákladech placených státem (výroky III, IV a V). Soudy obou stupňů při svém rozhodování vyšly ze zjištění, že žalobkyně jako oprávněná osoba podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, má právo na poskytnutí jiných zemědělských pozemků za pozemky, jež jí (jejímu právnímu předchůdci) nebylo možno vydat pro zákonem stanovenou překážku. Postup žalované (resp. jejího právní předchůdce – Pozemkového fondu ČR) při vyřizování restitučního nároku žalobkyně hodnotily oba soudy jako liknavý a svévolný, zejména z důvodu nesprávného ocenění původních pozemků, potažmo restitučního nároku žalobkyně (poukazujíce též na délku „restitučního řízení“, aktivní snahu žalobkyně „urychlit“ vyřízení uplatňovaného nároku, a na skutečnost, že žalovaná dlouhodobě upřednostňuje úplatné převody pozemků před uspokojováním restitučních nároků). Původní (odňaté) pozemky jest i podle odvolacího soudu nutno ocenit jako pozemky stavební, neboť byly dle územně plánovací dokumentace určeny k zastavění, kdy „směrným územním plánem Prahy“ byly po svém odnětí určeny k hromadné bytové výstavbě, jež byla následně (v 60. letech minulého století) také uskutečněna. Žalobkyně má proto právo žádat převod konkrétních pozemků jako náhradních žalobou na vydání pozemků, mimo systém veřejných nabídek pozemků (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb.). Žalobkyní požadované zemědělské pozemky parc. č. XY v katastrálním území XY, parc. č. XY v katastrálním území XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (dále i jen jako „předmětné pozemky“) nejsou dle závěru odvolacího soudu k danému účelu, jako náhradní, nevhodné; překážku zde nepředstavuje zastavění v zanedbatelném rozsahu (2 % celkové výměry) pozemku parc. č. XY, ani umístění pozemku parc. č. XY v chráněném ložiskovém území, jestliže těžba na dole XY byla ukončena ke dni 31. 3. 2017 a důlní společnost se vzdala předkupního práva k tomuto pozemku. Rozsudek odvolacího soudu v části výroku pod bodem I (jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně vydání předmětných pozemků) napadla dovoláním žalovaná (dále též jako „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; jako dovolací důvod ohlašuje, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že nebyly naplněny předpoklady k tomu, aby se žalobkyně mohla domáhat uspokojení svého nároku mimo systém veřejných nabídek, neboť (dle mínění dovolatelky) nebyla dostatečně aktivní (neúčastnila se veřejných nabídek, nepodala žalobu o určení výše restitučního nároku), což nebylo způsobeno nesprávným oceněním jejího nároku, nýbrž tím, že měla zájem o poskytnutí náhradních pozemků jen v určitých lokalitách. Původní (odňaté) pozemky nelze ocenit jako stavební, neboť relevantní regulační plán nebyl schválen příslušným ministerstvem. Žalobkyní požadované pozemky nejsou pak ani vhodnými náhradními pozemky, neboť dispozice s nimi byla žalované zakázaná předběžným opatřením (usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2018, č. j. 8 Co 179/2018-238, jež nabylo právní moci dne 31. 8. 2018) v jiném řízení, v němž převod předmětných pozemků jako náhradních požadují i další oprávněné osoby. Převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY brání pak podle dovolatelky i skutečnost, že se tento pozemek nachází v chráněném ložiskovém území, a vydání pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY překáží jeho zastavěnost – zasahuje do něj veřejná pozemní komunikace. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu změnil tak, že se žaloba zamítá. Žalobkyně ve svém vyjádření označila dovolání za nepřípustné, považujíc dovolatelkou nastolené otázky za ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešené. V dalším pak polemizuje s jednotlivými námitkami žalované, kdy odkazuje na další rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná ve věcech „rodiny H.– N.“. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto jako nedůvodné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) – v souladu s bodem 2. čl. II., přechodná ustanovení, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), jež je rozhodné pro daný dovolací přezkum (dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 30. 9. 2017, kdy zákon č. 296/2017 Sb. vstoupil v účinnost). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval tím, zda je dovolání přípustné. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.). Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.). Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (resp. jejího předchůdce – Pozemkového fondu České republiky) m