28 Cdo 3003/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3003/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 2. 2026 Spisová značka:28 Cdo 3003/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:28.CDO.3003.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3003/2025-266 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce M. S., zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované O. S., zastoupené JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem Hořovice, Husovo nám. 65/2, o zaplacení 480 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 17/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. července 2025, č. j. 21 Co 123,124,125/2025-237, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 911 Kč k rukám advokáta JUDr. Daniela Novotného, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 7. 2025, č. j. 21 Co 123,124,125/2025-237, potvrdil výroky I až IV rozsudku Okresního soudu v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 2. 2025, č. j. 18 C 17/2024-187, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 11. 3. 2025, č. j. 18 C 17/2024-192, i usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 4. 2025, č. j. 18 C 17/2024-208, jimiž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 226 400 Kč a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky I a II rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadeným výrokem V soud prvního stupně žalobu co do částky 253 600 Kč zamítl. 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Nevymezila žel žádnou konkrétní otázku práva procesního nebo hmotného, ohledně které by ohlašovala, že na jejím posouzení rozsudek odvolacího soudu závisel a odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být oproti jeho dosavadní judikatuře posouzena jinak. 3. Žalobce navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto. 4. Nejvyšší soud předložené dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“), odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. 5. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 6. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jak je tomu i v posuzované věci – viz § 238a o. s. ř.), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva podle dovolatele jde a jaká rozhodovací praxe dovolacího soudu měla by být sjednocena. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. 7. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. 8. K vymezení přípustnosti dovolání srov. z judikatury krom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, především stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a dále např. důvody vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, či v jeho usnesení ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 14/18, nebo rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 9. 2025, ve věci č. 30632/23, Crites a Rabinovitz proti České republice. 9. Chybějící údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (absence vymezení otázky procesního nebo hmotného práva, o které by dovolatelka ohlašovala, že na jejím posouzení rozsudek odvolacího soudu závisel a odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být oproti jeho dosavadní judikatuře posouzena jinak), je tedy vadou dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z podání dovolatelky je nadto zřejmé, že zaměňuje dovolací důvody s předpoklady přípustnosti dovolání, uvádí-li v něm, že „dovolací důvody jsou ty, které jsou uvedeny v § 237 o. s. ř.“, nehledě na to, že pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části) k projednání dovolání nepostačuje. Požadavkům na specifikaci předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; § 241b odst. 3 věty první o. s. ř.) tak dovolatelka v posuzovaném případě zjevně nedostála, když z obsahu dovolání ani z jeho doplnění ze dne 29. 9. 2025 (doručeného soudu prvního stupně dne 1. 10. 2025) existenci konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na níž by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo a ohledně níž by dovolatelka ohlašovala, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být oproti jeho dosavadní judikatuře posouzena jinak, dovodit nelze. Z uvedeného důvodu shledává Nejvyšší soud podané dovolání neprojednatelným. 10. Vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nepodává se přitom ani z dovolatelkou předestřené argumentace, postrádající zobecnění právních otázek (otázek hmotného či procesního práva) majících vztah ke konkluzím, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí. Její polemika se závěry odvolacího soudu, dle nichž dům bez čísla popisného stojící na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalobce užívala bez právního důvodu, jakož i kritika hodnocení znaleckého posudku č. 091021/2024 vyhotoveného Ing. Milanem Langem za účelem ocenění tržního nájemného za užívání předmětných nemovitých věcí, jsou pak zjevně projevem jejího nesouhlasu se skutkovými, a nikoliv právními, konkluzemi odvolacího soudu (jejím prostřednictvím by tudíž na přípustnost dovolání ani nebylo lze usuzovat; srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavní