28 Cdo 3042/2005 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3042/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 5. 2006 Spisová značka:28 Cdo 3042/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.3042.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3042/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatele Ing. M. H., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 28. 6. 2005, sp. zn. 25 Co 126/2005, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 151/2003 (žalobkyně MUDr. M. M., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Ing. M. H., zastoupenému advokátem, o vydání věcí podle zákona č. 87/1991 Sb.), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně, podané u soudu 22. 12. 1997, domáhající se vydání jedné ideální šestiny domu čp. 1114 v P. – S. a pozemků parc. č. 36 (o výměře 468 m2) i pozemku parc. č. 37 (o výměře 176 m2) a dále 11/48 domu čp. 1064 v P. – S. a pozemku parc. č. 87 (o výměře 633 m2), bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 z 27. 10. 1998, čj. 7 C 286/97-25. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla žaloba žalobkyně zamítnuta co do vydání ideálních 11/48 domu čp. 1064 a stavební parcely č. 87 (o výměře 633 m2) v P. – S. Co do vydání 1/6 domu čp. 1114 a stavební parcely č. 36 (o výměře 468 m2) i zahrady parc. č. 37 (o výměře 176 m2) v P. – S., anebo ohledně zaplacení částky 2.429.666,- Kč do 3 dnů, bylo řízení zastaveno. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 71.400,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem z 23. 3. 1999, sp. zn. 16 Co 15/99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jen ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně, domáhající se vydání jedné ideální šestiny domu čp. 1114 a stavební parcely č. 36 a zahrady parc. č. 37, zapsaných na listu vlastnictví č. 2234 pro katastrální úřad S. Ve zbylé části výroku rozsudku soudu prvního stupně byl tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Byl zamítnut návrh na připuštění dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. V dalším průběhu řízení soud prvního stupně připustil změnu žalobního návrhu žalobkyně tak, že se žalobkyně v dalším řízení domáhala zaplacení částky 2.429.666,60 Kč s 26 % úrokem z prodlení od 22. 12. 1997 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo vydat žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 3/6 domu čp. 1064 se stavební parcelou č. 87 (o výměře 633 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 2235 pro obec P., katastrální území S., u Katastrálního úřadu P. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 z 3. 12. 1999, čj. 7 C 286/97-88, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 2.333.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; dále bylo žalovanému uloženo vydat žalobkyni 3/16 domu čp. 1064 se stavební parcelou č. 87 (o výměře 633 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 2235 pro obec P. (Městská část P.), pro katastrální území S. u Katastrálního úřadu P., do 3 dnů od právní moci rozsudku. Byl zamítnut žalobní návrh žalobkyně, pokud se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 96.666,60 Kč s 26 % úrokem z prodlení z částky 2.429.666,60 Kč od 27. 12. 1997 do zaplacení. Žalovanému bylo také uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 208.287,50 Kč do 3 dnů do právní moci rozsudku. Doplňujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze 16. 2. 2000, čj. 7 C 286/97-109, bylo ještě žalovanému uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 doplatek soudního poplatku v této právní věci částkou 94.320,- Kč, a to do tří od právní moci rozsudku. K odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně z 3. 12. 1997 Městský soud v Praze usnesením z 26. 7. 2000, sp. zn. 39 Co 164, 165/2000, zrušil rozsudek soudu prvního stupně z 3. 12. 1997 (opravený a doplněný rozsudkem téhož soudu ze 16. 12. 2000) a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Obvodní soud pro Prahu 5 pak vynesl rozsudek z 31. 12. 2000, čj. 7 C 286/97-150, jímž zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení 2.429.666,60 Kč s 26 % úrokem z prodlení od 22. 12. 1997 do zaplacení a také žalobní návrh, aby žalovanému bylo uloženo vydat žalobkyni 3/16 domu čp. 1064 se stavební parcelou č. 87 (o výměře 663 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 2235 pro obec P., Městská část P., katastrální území S., u Katastrálního úřadu P. Žalobkyni bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení částkou 214.200,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně z 31. 10. 2000 rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 28. 6. 2001, sp. zn. 64 Co 268/2001, tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 35.700,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo připuštěno dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem z 28. 1. 2003, 28 Cdo 258/2002, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z 28. 6. 2001, sp. zn. 64 Co 268/2001, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 z 31. 10. 2000, čj. 7 C 286/97-150. Věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Dovolací soud v odůvodnění svého zrušovacího rozsudku uváděl, že se „nemohl ztotožnit s právním posouzení věci odvolacím soudem, který ve svém rozsudku z 28. 1. 2001 (na straně třetí) zejména dospěl k závěru, že závěť M. H. ze 6. 1. 1972 považuje za takovou závěť, jíž zůstavitelka M. H. odkázala žalovanému Ing. M. H. jen určité věci, respektive část věcí uvedených ve výčtu“ v závěti. V dalším průběhu řízení po zrušovacím rozsudku dovolacího soudu vynesl Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudek z 3. 6. 2003, čj. 7 C 151/2003-215. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 2.333.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále bylo žalovanému uloženo vydat žalobkyni 3/16 domu čp. 1064 se stavební parcelou č. 87 (o výměře 633 m2), zapsaných na listu vlastnictví č. 2235 pro obec P., Městská část P., katastrální území S., u Katastrálního úřadu P., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Byla zamítnuta žaloba žalobkyně v té části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 96.666,50 Kč s 26 % úrokem z prodlení z částky 2.429.666,60 Kč od 22. 12. 1997 do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení 309.400,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a že žalovaný je povinen doplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 94.320,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 z 3. 6. 2003, čj. 7 C 151/2003-215, rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem z 2. 10. 2003, sp. zn. 64 Co 328/2003. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku o věci samé ohledně 26% úroku z prodlení z částky 2.429.666,60 Kč od 22. 12. 1997 do zaplacení; ve zbývajících výrocích o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení a o soudním poplatku byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění zrušovacího rozsudku odvolací soud vytýkal soudu prvního stupně, že nesprávně posoudil námitku věci rozsouzené (rei judicatae) ohledně právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 228/95, dále že rozsudek soudu prvního stupně je „v části týkající se vydání nemovitostí nevykonatelný“ pro neurčité vyjádření toho, kterých nemovitostí se týká uložení povinnosti je vydat. Odvolací soud vyslovoval názor, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. a že je tedy oprávněna požadovat na žalovanému vydání na ni připadajícího podílu nemovitostí, eventuálně tomuto podílu odpovídající náhrady a že tyto její nároky nejsou promlčeny; odvolací soud byl i toho názoru, že žalovaný je tu oprávněnou osobou podle ustanovení § 3 odst. 4 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb. (tedy v porovnání se žalobkyní není oprávněnou osobou s „lepším“ pořadí). Odvolací soud byl i toho názoru, že pokud jde o výši nároku žalobkyně na finanční náhradu, nelze tu automaticky vycházet z kupní ceny, za niž byly prodány nemovitosti, o ně