28 Cdo 3080/2021 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3080/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2022 Spisová značka:28 Cdo 3080/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.3080.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhradní pozemek Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb. § 6 odst. 1 písm. a) předpisu č. 503/2012 Sb. § 11 odst. 3 předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 6. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1716/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3080/2021-1537 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. H., narozený XY, bytem v XY, b) V. H., narozený XY, bytem v XY, obou zastoupených JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze, Akademická 663/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO: 01312774, se sídlem v Praze, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 11 C 151/2018, o dovolání obou žalobců a o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2021, č. j. 13 Co 237/2019-1476, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2021, č. j. 13 Co 237/2019-1476, se zrušuje ve výroku IV a dále v té části výroku II b), jíž byl potvrzen výrok III rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 25. 7. 2019, č. j. 11 C 151/2018-1067, ohledně zamítnutí žaloby na vydání pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území a obci XY, a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobců a) a b) v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku II b) rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2021, č. j. 13 Co 237/2019-1476, jíž byl potvrzen výrok III rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 25. 7. 2019, č. j. 11 C 151/2018-1067, ohledně zamítnutí žaloby na vydání pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY a obci XY, se odmítá. III. Dovolání žalované se odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov (dále jen – „soud prvního stupně“) ze dne 25. 7. 2019, č. j. 11 C 151/2018-1067, byl (v jeho výroku I) nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY, a to za podmínek blíže specifikovaných v uvedeném výroku. Týmž rozsudkem bylo řízení částečně zastaveno ohledně části žaloby směřující k vydání pozemků identifikovaných ve výroku II, ve výroku III byla žaloba částečně zamítnuta co do požadavku žalobců na vydání dalších pozemků, mimo jiné pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY, pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY a pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY. Ve výroku IV rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení. K odvolání jak žalobců, tak žalované Krajský soud v Brně (dále jen – „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 5. 2021, č. j. 13 Co 237/2019-1476, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), výrok III částečně (co do části požadovaných pozemků) zrušil a řízení v témže rozsahu zastavil (výrok II a/), dále týž výrok částečně (ohledně žalobci požadovaných pozemků parcelní číslo XY v katastrálním území XY, parcelní číslo XY v katastrálním území XY a parcelní číslo XY v katastrálním území XY) potvrdil (výrok II b/) a konečně tentýž výrok ohledně pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY změnil tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu tohoto pozemku za podmínek zde blíže uvedených (výrok II c/). Ve výroku III odvolací soud řízení ohledně zde blíže specifikovaných pozemků zastavil a ve výroku IV rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Takto bylo rozhodnuto o žalobě na vydání pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též jen „zákon o půdě“) s tím, že žalobci jsou dědici původní oprávněné osoby, a tedy podle zákona o půdě nositeli restitučního nároku na vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, které nemohly být pro zákonem stanovené překážky vydány. Po zopakování a doplnění dokazování odvolací soud uzavřel, že právním předchůdcům žalobců byly v padesátých letech minulého století odňaty pozemky v katastrálním území XY (blíže identifikované v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), přičemž v době jejich odnětí bylo území těchto pozemků částečně regulováno přehledným regulačním a zastavovacím plánem pro část území XY, jenž byl vyložen od 14. 12. 1935 do 10. 1. 1936, potvrzen Ministerstvem veřejných prací a podepsán ministrem, a na jeho základě byly tyto pozemky určeny k zastavění průmyslovou výrobou (tzv. „jižní regulační plán“). Další odňaté pozemky pak spadaly do území regulovaného „Návrhem přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území XY – (XY) s přilehlými částmi XY – (XY), Prahy XY – (XY) a Prahy XY – (XY) mezi státními silnicemi XY a XY (resp. třídami XY a maršála XY), východně od ulice XY, měřítko 1:2280“ (tzv. „severní regulační plán“), dle něhož byly tyto pozemky určeny k souvislému zastavění bytovými nebo rodinnými domy a komunikacemi nebo průmyslovou výrobou. Zbylé pozemky nebyly určeny k zastavění. Postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců byl liknavý a svévolný. Výše restitučního nároku každého ze žalobců činí 9 596 740 Kč, a bezmála čtyřicetinásobně tak převyšuje výši jejich nároku evidovanou žalovanou. O výši restitučního nároku žalobců bylo soudy opakovaně rozhodováno, a to včetně Nejvyššího soudu, žalovaná však k přecenění restitučního nároku nepřistoupila. Tyto restituční nároky zůstaly zatím z větší části neuspokojené. Bylo rovněž prokázáno, že pozemky, které byly oceněny jako stavební či částečně stavební, byly v době přechodu na stát určeny k zastavění, a to výše uvedenými zastavovacími plány z třicátých let minulého století, jakkoliv Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy eviduje potvrzení Ministerstvem veřejných prací toliko ve vztahu k jižnímu regulačnímu plánu, nikoliv již ve vztahu k severnímu regulačnímu plánu. Avšak z dalšího dokazování lze uzavřít, že i tento regulační plán potvrzen byl, o čemž svědčí skutečnost, že orgány veřejné moci, které rozhodovaly o povolení stavby v území zahrnutém do tohoto plánu, uváděly, že se jedná o území regulované potvrzeným plánem. V souladu s těmito plány výstavba probíhala, o čemž svědčí návrh na schválení programu výstavby pro podrobný územní plán XY města, stejně jako ortografické letecké snímky či zákresy v mapě stavebních pozemků. Stavební charakter odňatých pozemků pak nebyl zpochybněn ani nově předloženými důkazy (e-mailovou zprávou M. K. ze dne 18. 6. 2020 či vyjádřením Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy ze dne 9. 2. 2017 – správně zřejmě ze dne 9. 2. 2020 /pozn. Nejvyššího soudu/). Při ocenění odňatých pozemků vycházel odvolací soud ze znaleckého posudku doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., který zhodnotil jako přesvědčivý a logicky odůvodněný. Co se týče vhodnosti jednotlivých pozemků požadovaných v předmětném řízení žalobci k vydání, ztotožnil se odvolací soud se soudem prvního stupně, že k vydání pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY nebrání ani ta skutečnost, že se nachází v dobývacím prostoru a částečně v chráněném ložiskovém území. Tento pozemek je v platném územním plánu zahrnut do plochy zemědělské, je zčásti zarostlý zelení a neexistují žádné překážky, které by žalobcům znemožňovaly tento pozemek obhospodařovat. I sousední pozemek je zemědělsky obděláván a vydání uvedeného pozemku nebrání ani to, že na jeho západním okraji se nachází hrana místního lomu. Odvolání žalované, které směřovalo právě proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl tento pozemek žalobcům vydán, proto nebylo shledáno důvodným. Při posouzení důvodnosti odvolání žalobců dospěl odvolací soud k závěru, že ohledně pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY (jehož hodnota činí 126 300,70 Kč) byla žaloba soudem prvního stupně správně zamítnuta, neboť vůči tomuto pozemku (jeho části) uplatnila právo třetí osoba podle § 10 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., a dále proto, že mezi částí tohoto pozemku a stavbou ev. č. XY, postavenou na pozemku parcelní číslo XY, existuje funkční souvislost. Pozemek parcelní číslo XY je obklopen pozemkem požadovaným k vydání a vlastník stavby ev. č. XY (provozovna občerstvení) užívá část pozemku parcelní číslo XY na základě nájemní smlouvy jako