28 Cdo 316/2020 — Nejvyšší soud

28 Cdo 316/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2020 Spisová značka:28 Cdo 316/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.316.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Pozemkový úřad Obec Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243e odst. 1,2 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 11a odst. 12 předpisu č. 229/1991Sb. § 7 odst. 1 písm. e) předpisu č. 503/2012Sb. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 316/2020-521 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) P. K., narozeného XY, bytem XY, b) E. H., narozené dne XY, bytem XY, a c) J. H., narozeného dne XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, za účasti hlavního města Prahy, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, se sídlem Magistrátu hlavního města Prahy v Praze 1, Mariánské náměstí 2, IČ 000 64 581, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 151/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2019, č. j. 69 Co 125/2019-391, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. srpna 2019, č. j. 69 Co 125/2019-398, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2019, č. j. 69 Co 125/2019-391, ve znění opravného usnesení ze dne 28. srpna 2019, č. j. 69 Co 125/2019-398, se ve výroku III. o věci samé, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. listopadu 2018, č. j. 9 C 151/2018-223, ve výroku I. ve vztahu mezi žalobci a) a c) v uvedeném znění potvrzen ohledně pozemků parc. XY v obci XY, katastrální území XY, a ve všech závislých výrocích o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze k odvolání žalované výrokem I. rozsudku ze dne 28. 8. 2019, č. j. 69 Co 125/2019-391, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 8. 2019, č. j. 69 Co 125/2019-398, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 11. 2018, č. j. 9 C 151/2018-223, ve výroku I. ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou (pro zpětvzetí žaloby) zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou a vedlejším účastníkem, výrokem III. jej potvrdil ve výroku I. ve vztahu mezi žalobci a) a c) ve znění, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobci a) a c) podle §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen „zákon o půdě“), smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. XY v obci XY, k. ú. XY (dále jen „předmětné pozemky“), do jejich podílového spoluvlastnictví - žalobci a) v podílu 2/5 a žalobci c) v podílu 3/5 s tím, že nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu v celkové výši 1.115.639,41 Kč a jeho dosud nevypořádaná část činí v souhrnu částku ve výši 84.940,98 Kč, přičemž žalobce a) se na této dosud nevypořádané části podílí částkou ve výši 6.110,20 Kč a žalobce c) částkou 78.830,78 Kč, výrokem IV. jej změnil ve výroku II. tak, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci a) částku 8.712 Kč a žalobci c) částku 6.050 Kč k rukám JUDr. Martina Purkyta, a výrokem V. rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení žalobci a) částku 8.712 Kč a žalobci c) částku 8.712 Kč k rukám JUDr. Martina Purkyta. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobci (resp. jejich právní předchůdci) uplatnili restituční nárok na vydání odňatých pozemků dne 14. 12. 1992, že se zřetelem k rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. PÚ 5581/92, jsou nositeli nároku na vydání náhradních pozemků dle zákona o půdě, neboť jim (resp. jejich právním předchůdcům) nebyly vydány pozemky v k. ú. XY, že žalovaná nesprávně ocenila hodnotu pozemků sazbou 20 Kč/m2 dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ačkoli měly být oceněny sazbou 250 Kč/m2 stanovenou pro příslušný typ pozemku pro hlavní město Prahu, že žalobci žalovanou vyzvali k přecenění jejich restitučního nároku dopisem ze dne 16. 6. 2014 (a současně jí zaslali znalecký posudek Ing. Záluského č. 3398-016-2014, dle něhož byl jejich nárok vyčíslen na částku 2.008.150,95 Kč), že žalovaná nadále setrvávala na jeho původním ocenění, a dopisem ze dne 10. 7. 2014 je odkázala na soudní řízení, že k přecenění nároku žalobců došlo až v reakci na rozhodnutí soudů vydaných v jiných obdobných řízeních vedených mezi totožnými účastníky. Po přecenění nároku na základě označeného znaleckého posudku byl nárok žalobce a) oceněn částkou 418.364,78 Kč, žalobkyně b) částkou 278.909,85 Kč a žalobce c) částkou 418.364,78 Kč. V řízení před soudem odvolacím bylo následně zjištěno, že nevypořádaná část nároku žalobce a) činí 6.110,20 Kč a žalobce c) 78.830,78 Kč. Podle dalších zjištění soudu prvního stupně se žalobci zúčastnili veřejných nabídek pozemků [žalobce a) na základě žádostí ze dne 12. 11. 2007, ze dne 25. 8. 2014 a ze dne 25. 9. 2015 a žalobce c) na základě žádosti ze dne 25. 9. 2015], které ovšem neměly potřebné kvalitativní a kvantitativní parametry, jak vyplývá z provedeného dokazování a z poznatků obou soudů z jejich úřední činnosti. Pokud jde o žalobci nárokované pozemky jakožto náhradní, bylo v řízení zjištěno, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření Státního pozemkového úřadu, že u nich nejsou evidována žádná omezení vlastnického práva, že jejich cena určená dle znaleckého posudku Ing. Bureše ze dne 28. 7. 2018, č. 723-153/2018, činí celkem 15.219,50 Kč, že hl. m. Praha dvěma žádostmi ze dne 29. 5. 2014 požádalo o jejich bezúplatný převod dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 503/2012 Sb.“). Rovněž bylo zjištěno, že předmětné pozemky nejsou určeny rozhodnutím o umístění stavby nebo územním souhlasem k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo k zastavění stavbou dopravní infrastruktury, že nejsou těmito stavbami zastavěny, že pozemek parc. XY (druh trvalý travní porost) je dotčen veřejným kanalizačním řadem obce XY, že dle sdělení Městské části - stavebního úřadu Prahy 10 Uhříněves není vyloučen z převodu ani určen k zastavění, že pozemek parc. XY (trvalý travní porost) je v územním plánu obce označen jako zeleň městská a krajinná vyžadující zvláštní ochranu, že část tohoto pozemku se nachází v územním systému ekologické stability a že jeho v jižní části je uloženo vedení veřejného kanalizačního řadu. Za takto zjištěného skutkového stavu věci a vzhledem k tomu, že „otázka zkoumání“ liknavého a svévolného postupu žalované (Fondu) při uspokojování nároku žalobců na vydání náhradních pozemků byla již opakovaně a podrobně řešena v mnoha předchozích soudních řízeních a vydaných rozhodnutích týkajících se týchž účastníků (viz rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 417/2016 a sp. zn. 58 Co 240/2018 a rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 24 Co 115/2016), shledal odvolací soud postup soudu prvního stupně, který na tato rozhodnutí poukázal, souladným s § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), včetně toho, že k této otázce již další (resp. podrobnější) dokazování (z důvodu jeho nadbytečnosti) neprováděl. V těchto rozhodnutích totiž všechny soudy (naposledy i dovolací soud - viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4650/2018) dospěly při posuzování téže otázky k totožnému závěru o liknavosti a svévoli žalované (Fondu) při uspokojování restitučních nároků žalobců (viz též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1663/16). Jestliže tedy žalovaná i přes aktivní přístup žalobců (účast ve veřejných nabídkách) bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení jejich nároků zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků; srov. § 11a zákona o půdě), nesprávným ocen