28 Cdo 3210/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3210/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2014 Spisová značka:28 Cdo 3210/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.3210.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Investiční společnost Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 37 předpisu č. 248/1992Sb. ve znění do 30.06.1996 § 36 předpisu č. 248/1992Sb. ve znění do 30.06.1996 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 1. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3210/2012 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců Mgr. Petra Krause, a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J. N., zastoupeného JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 138/10, proti žalované České republice – České národní bance, IČO: 48136450, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 28, o náhradu škody ve výši 182.732,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 113/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2012, č. j. 28 Co 160/2012-183, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2012, č. j. 28 Co 160/2012-183, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobce se žalobou domáhal náhrady škody ve výši 182.732,52 Kč, způsobené mu nesprávným úředním postupem žalované. Uvedl, že v období mezi březnem 1995 a únorem 1996 zakoupil za částku celkem 120.000,- Kč podílové listy vydané Investiční společností Futurum a.s. (dále jen „investiční společnost“), čímž se stal podílníkem Podílového fondu Futurum Aurum (dále jen „podílový fond“). Majetek podílového fondu však byl zpronevěřen Ing. A. K. působícím v orgánech investiční společnosti, který byl za tento trestný čin pravomocně odsouzen. Nesprávný úřední postup žalované rozdělil žalobce z časového hlediska na tři fáze, a to na 1. nesprávný úřední postup při povolování vzniku investiční společnosti a podílového fondu, 2. po vzniku investiční společnosti a 3. po přiznání Ing. A. K. k zpronevěře (resp. po odnětí povolení investiční společnosti k činnosti). K jednotlivým fázím dále uvedl: 1. žalovaná řádně neprověřila splnění podmínek pro vznik investiční společnosti a vydávání podílových listů. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění účinném do 30. 6. 1996, mohla o povolení k vytvoření podílového fondu požádat jedině již existující investiční společnost. Žalovaná však povolila současně vznik investiční společnosti (která tedy ještě neexistovala) a vytvoření podílového fondu. Dále nesprávný úřední postup žalované spočívá ve skutečnosti, že povolila vznik investiční společnosti, ačkoliv žadatelé neměli a neprokázali věcné, personální ani organizační předpoklady ve smyslu § 8 odst. 3 písm. c) a d) zákona č. 248/1992 Sb. v znění účinném do 30. 6. 1996. Vznik investiční společnosti byl navíc povolen se základním kapitálem ve výši pouhého jednoho milionu korun, což nelze mít za dostatečně přiměřenou částku. Dále statut podílového fondu obsahoval zavádějící informace o tom, že zpětný odkup podílových listů provádí pobočky depozitáře (Komerční banky a.s.), což byl rovněž důvod k nepovolení vzniku investiční společnosti a podílového fondu. 2. investiční společnost provozovala masivní reklamní kampaň, na kterou měla žalovaná reagovat některým z opatření podle § 37 zákona č. 248/1992 Sb., a to jak z důvodů zavádějícího obsahu reklamní kampaně, tak z důvodu nepřiměřeně vysokých nákladů na tuto kampaň, když muselo být zřejmé, že částka investována do reklamy se investiční společnosti nemůže legálně (z odměn za správu majetku fondu) vrátit. Žádné z opatření podle § 37 zákona č. 248/1992 Sb. žalovaná nepřijala ani poté, co Komerční banka a.s. (dále též „KB“) upozornila na nepravdivou informaci ve statutu podílového fondu o tom, že pobočky KB odkupují zpět podílové listy podílového fondu. Žalovaná tolerovala i uzavírání termínovaných obchodů na odkup podílových listů podílníků s personálně propojenou společností První finanční a stavební koncern a.s., čímž došlo k eliminaci jednoho z kontrolních mechanizmů kolektivního investování – zájmu podílníků o realizaci zpětného odkupu podílových listů. Žalovaná rovněž nereagovala na porušení povinnosti pravidelně zveřejňovat údaje o podílovém fondu (k porušení došlo 16 krát z 56 případů vzniku povinnosti zveřejnění) v Obchodním věstníku. Stejně tak nereagovala ani na chyby a rozpory v těchto povinně zveřejňovaných informacích, ani na porušení statutu podílového fondu, a dokonce ani na nesrovnalosti a známky porušení v účetní uzávěrce investiční společnosti a podílového fondu ke dni 30. 6. 1995, která byla žalované doručena dne 30. 9. 1995. Nadto byla žalovaná na jednání investiční společnosti v rozporu se zákonem upozorněna i tajnými službami (srov. doplnění žaloby na č. l. 46). Teprve dne 12. 3. 1996, tedy poté, co se Ing. A. K. přiznal k podvodům, zahájila žalovaná prověrku hospodaření u investiční společnosti i podílového fondu, ačkoliv již dne 16. 12. 1995 odvysílala reportáž o podezřelých obchodech investiční společnosti televize NOVA. Na základě uvedené prověrky žalovaná dne 18. 6. 1996 odebrala investiční společnosti povolení k činnosti. 3. žalovaná měla nejpozději dne 18. 6. 1996, kdy rozhodla o odebrání povolení investiční společnosti k činnosti, investiční společnosti ustanovit nuceného správce podle § 37 zákona č. 248/1992 Sb., aby byly ochráněny nároky podílového fondu, přesto tak neučinila. Dále žalovaná podala opožděně návrh na likvidaci investiční společnosti a podílového fondu, a sice až dne 11. 3. 1998. Likvidace pak probíhala téměř 11 let, přičemž již předem bylo evidentní, že náklady na likvidaci za poslední 3 roky převyšují výši posledního nároku projednávaného soudy, čímž došlo k dalšímu snížení majetku podílového fondu. Žalobce uzavřel, že vzniklé škodě mohlo být zabráněno, pokud by žalovaná postupovala v souvislosti s podnikáním investiční společnosti řádně a nedopustila se výše uvedených nesprávných úředních postupů. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Pokud jde o postupy ústící do vydání povolení investiční společnosti k činnosti, uvedla, že uvedené úřední postupy se projevily ve vydaném rozhodnutí – povolení k činnosti, které nebylo pro nezákonnost zrušeno, a proto nemohou založit odpovědnost státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ani zákona č. 58/1969 Sb. Navíc od vydání tohoto rozhodnutí uplynulo víc než deset let a nárok žalobce je proto promlčen. Pro úplnost se žalovaná vyjádřila k tvrzení o nepřiměřené výši základního kapitálu investiční společnosti, a to tak, že bylo v rozhodné době obvyklé vydávat povolení k činnosti investičním společnostem se základním kapitálem ve výši 1.000.000,- Kč. K žalobcem tvrzeným pochybením po vzniku investiční společnosti žalovaná uvedla, že žádné jednání investiční společnosti nebylo tak závažné, aby bylo Ministerstvo financí oprávněno odejmout investiční společnosti povolení, přičemž žádné jiné opatření vzniku škody na straně žalobce nemohlo zabránit. Jde-li o postupy žalované po odnětí povolení investiční společnosti k činnosti, ani zde žalovaná neshledala pochybení, které by bylo možno klasifikovat jako nesprávný úřední postup. Nakonec žalovaná poukázala na skutečnost, že i v případě jejího pochybení není dána příčinná souvislost se škodou žalobce, neboť škoda byla způsobena trestným činem zpronevěry. Obvodní soud pro Prahu 1, jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 2. 2012, č.j. 19 C 113/2010 – 123, žalobu zamítl. Na základě provedeného dokazování vzal za prokázaný nesprávný úřední postup žalované spočívající v tom, že nereagovala na neplnění povinnosti investiční společnosti pravidelně zveřejňovat údaje o podílovém fondu v Obchodním věstníku, na signály tajných služeb, na pololetní zprávu o hospodaření (účetní závěrku k 30. 6. 1995) a na sdělení depozitáře o klamavé informaci o zpětném odkupu podílových listů na pobočkách Komerční banky a.s. Dále shledal nesprávný úřední postup v prodlevě Ministerstva financí se jmenováním likvidátora investiční společnosti a podílového fondu. Pokud jde o postupy žalované před vydáním povolení investiční společnosti k činnosti, soud prvního stupně tyto jako nesprávné úřední postupy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. neidentifikoval, neboť vyústily k vydání rozhodnutí o povolení investiční společnosti k činnosti. Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou vzniku škody a uvedl, že se žalobci nepodařilo prokázat vznik skutečné škody, když žádná důkazní aktivita žalobce nesměřovala k prokázání částky, za kterou měl mít žalobce právo pod