28 Cdo 3255/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3255/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2024 Spisová značka:28 Cdo 3255/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3255.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Solidarita dlužníků Dotčené předpisy:§ 2997 odst. 1 o. z. § 2991 odst. 2 o. z. § 1876 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3255/2023-203 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce M. G., zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, proti žalované S. N., zastoupené Mgr. Petrou Biemovou, advokátkou se sídlem v Klášterci nad Ohří, Ciboušov 193, o 575.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 20 C 94/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2023, č. j. 64 Co 35/2023-158, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2023, č. j. 64 Co 35/2023-158, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 18. 10. 2022, č. j. 20 C 94/2021-88, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci shora nadepsanou částku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Soud vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná jsou bývalými partnery, dne 27. 2. 2019 uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě se stali podílovými spoluvlastníky několika nemovitostí, každý co do jedné ideální poloviny. Kupní cenu ve výši 1.150.000 Kč se ve smlouvě zavázali uhradit prodávajícímu společně ze svých vlastních finančních prostředků, soud však zjistil, že suma byla zaslána z bankovního účtu vedeného na jméno žalobce. Jelikož žalovaná neprokázala úmysl žalobce darovat jí částku 575.000 Kč (polovinu kupní ceny), uložil jí soud povinnost vydat tuto částku žalobci jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním za žalovanou bez právního důvodu. 2. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 6. 2023, č. j. 64 Co 35/2023-158, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud posuzoval, zda žalobce žalované předmětné finanční prostředky zapůjčil, to se však žalobci prokázat nepodařilo, proto aplikoval § 2997 odst. 1, větu druhou, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalobu zamítl, neboť naznal, že žalobce obohatil žalovanou s vědomím, že k tomu není povinen, proto mu dle uvedeného ustanovení právo na vydání bezdůvodného obohacení nenáleží. 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni brojí žalobce dovoláním, namítaje, že odvolací soud rozhodl překvapivě a nesprávně projednal odvolání žalované, jež nesplňovalo zákonné náležitosti. Dále nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že mu právo na vydání bezdůvodného obohacení nenáleží (odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 208/2019). Jako otázku, jež dosud nebyla řešena v rozhodovací praxi dovolacího soudu, uvádí aplikaci § 2997 odst. 1 o. z. za situace, v níž dlužník ujišťuje věřitele, že svůj závazek splní. V posledním upozorňuje, že odvolací soud pominul možnost posoudit žalobcův nárok jako tzv. následný regres, splnil-li žalobce celý dluh i za žalovanou jakožto svou spoludlužnici. 4. Vzhledem k předeslaným skutečnostem dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nadto žádá, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí s ohledem na probíhající exekuční řízení žalované. 5. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. 6. K návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti rozhodl dovolací soud usnesením ze dne 15. 11. 2023, č. j. 33 Cdo 3255/2023-195, tak, že odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci. 7. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 8. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Dovolání žalobce je přípustné, neboť se odvolací soud při aplikaci § 2997 o. z. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 11. Jelikož je mimořádný opravný prostředek podaný žalobcem přípustný, zkoumal dovolací soud dle § 242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř., zda nebylo řízení u odvolacího soudu zatíženo vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně projednal neúplné a opožděné odvolání. K řečenému je třeba uvést, že žalovaná podala odvolání včas v zákonné lhůtě dle § 204 odst. 1 o. s. ř. Jakkoliv ji soud prvního stupně vyzval k odstranění vad podání toliko přípisem (zákon předepisuje formu usnesení – srovnej § 209, větu první, o. s. ř. a § 43 téhož zákona), postup, v rámci něhož žalovaná v soudem určené lhůtě odvolání doplnila, a to bylo následně projednáno, nikterak zákonu neodporuje. Odvolání je vskutku možné podat v tzv. blanketní formě s tím, že ho odvolatel následně (v soudem určené lhůtě) doplní o zákonné náležitosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1114/2021). Úvahám odvolacího soudu vyjádřeným v bodě 4 jeho rozsudku tak nelze nic vytknout. V posuzované věci přitom nemohlo dojít ke změně rozsahu odvolání, neboť toto bylo podáno proti rozhodnutí soudu prvého stupně (obsahujícímu pouze výrok o věci samé a výrok nákladový) bez jakéhokoli omezení. 12. K další dovolatelově námitce, že ho soud nepoučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., nezbývá než uvést, že se nezakládá na pravdě, neboť odvolací soud žalobce již při jednání dne 21. 3. 2023 poučil o povinnosti označit důkazy k prokázání jeho tvrzení o uzavření dohody o zápůjčce se žalovanou (č. l. 113 spisu). Během jednání uskutečněného dne 16. 5. 2023 odvolací soud po provedení žalobcem navržených důkazů (jeho účastnickým výslechem a čtením čestného prohlášení svědkyně I. G.) sdělil, že nemá tvrzení žalobce za prokázané (č. l. 139 per verte spisu). Žalobce tedy navrhl důkaz výslechem řečené svědkyně, poté při jednání dne 30. 5. 2023, kdy byl tento proveden, opakovaně uvedl, že nemá další důkazní návrhy (č. l. 145 spisu). Odvolací soud tak dostál své povinnosti poučit dostatečně žalobce o nutnosti tvrdit důkazy k prokázání jeho tvrzení i o skutečnosti, že jím navržené a provedené důkazy k tomu nedostačují. 13. K námitce překvapivosti rozsudku odvolacího soudu je třeba uvést, že za překvapivá jsou označována rozhodnutí, jež na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků nebylo možno předvídat, jelikož věc z pohledu předcházejícího řízení posuzují originálním způsobem, a jejich přijetím je proto účastník zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (viz mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4204/2014, i ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2909/2020), což ovšem v nynější věci nenastalo, jak vyplývá ze shora uvedeného. 14. K dovolatelem namítaným vadám řízení tedy nedošlo a ani žádné jiné vady řízení zdejší soud neshledal. 15. Dovolání je nicméně i důvodné, neboť rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 16. Dle konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu bezdůvodné obohacení plněním za jiného vzniká, jestliže plnění poskytne namísto dlužníka ten, kdo sám není povinen (po právu) plnit. Bezdůvodně se v daném případě obohatí nikoli osoba, jíž bylo plněno, ale subjekt, jehož dluh byl vyrovnán. Pro plnění za jiného je současně charakteristické, že si plnitel počíná s vědomím, že nemá právní povinnost plnit a že majetkové hodnoty poskytuje za jiného. Jedná-li ten, kdo plní, v mylném přesvědčení, že zapravuje svůj vlastní dluh vůči příjemci plnění, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není, jde o plnění bez právního důvodu, a nárok na vyd