28 Cdo 3331/2020 – Nejvyšší soud

28 Cdo 3331/2020-618 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Miličín, se sídlem v Chotovinách, Lipová 2, IČO 69000204, zastoupené JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti žalovaným 1) České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 69797111, a 2) Obci Miličín, se sídlem v Miličíně 1, IČO 00232238, zastoupené JUDr. Jiřím Nykodýmem, advokátem se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 230, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 271/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. července 2020, č. j. 28 Co 186/2019-597, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Benešově (v pořadí třetím) rozsudkem ze dne 9. 4. 2019, č. j. 12 C 271/2015-479, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 6. 2019, č. j. 12 C 271/2015-513, určil, že žalovaná 1) je vlastníkem části pozemku parc. č. 2337 odpovídající částem původních pozemků PK 1293/6 a PK 1293/2, části pozemku parc. č. 1293/3 odpovídající původnímu pozemku PK 1293/3, části pozemku parc. č. 1329/1 odpovídající původnímu pozemku PK 1295/1 a části pozemku parc. č. 2053 odpovídající části původního pozemku PK 1295/6, zapsaných původně v knihovní vložce č. 180 pozemkové knihy, nyní vše zapsáno na LV č. 10001 pro obec a kat. území Miličín, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Benešov (výrok I.); dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (výrok II.). K odvolání obou žalovaných Krajský soud v Praze výrokem I. a) rozsudku ze dne 26. 9. 2019, č. j. 28 Co 186/2019-551, rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, ve vztahu k části pozemku parc. č. 2337, odpovídající částem původních pozemků PK 1293/6 a PK 1293/2, a ve vztahu k pozemku parc. č. 1293/3, zapsaným na LV č. 10001 pro obec a k. ú. Miličín, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Benešov, zrušil a řízení v tomto rozsahu (z důvodu zpětvzetí žaloby) zastavil, výrokem I. b) jej změnil tak, že určil, že žalovaná 1) je vlastníkem pozemku parc. č. 2053/2, vzniklého rozdělením podle geometrického plánu ze dne 19. 6. 2019, č. 507-5/2019, vyhotoveného Ing. A. Michnovou, schváleného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, dne 28. 6. 2019, pod č. PGP-1191/2019-201, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a výrokem I. c) jej ve vztahu k pozemku parc. č. 1329/1, zapsanému na LV č. 10001 pro obec a k. ú. Miličín, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Benešov, potvrdil; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II., III. a IV.). Soudy obou stupňů tak rozhodly o žalobě podané žalobkyní podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“). Vyšly ze zjištění, že pozemek parc. č. 1329/1 (trvalý travní porost) a část původního pozemku parc. č. 2053 [v odvolacím řízení žalobkyní upřesněném rozsahu tak, že jde o nově vzniklý pozemek parc. č. 2053/2 (o výměře 206 m2 - orná půda) oddělený z pozemku parc. č. 2053 geometrickým plánem ze dne 19. 6. 2019, č. 507-5/2019, který předložila] byly původním majetkem ve vlastnictví právní předchůdkyně žalobkyně Římskokatolické fary v Miličíně a staly se předmětem výkupu podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) - dále jen „zákon č. 46/1948 Sb.“, k němuž došlo v říjnu 1948 výměrem Okresního národního výboru ve Voticích (dále jen „ONV ve Voticích“) bez poskytnutí náhrady. Již v původním řízení před soudem prvního stupně bylo dále zjištěno, že Místní národní výbor v Miličíně (dále jen „MNV Miličín“) převzal předmětné pozemky (a další pozemky vlastněné Římskokatolickou farou Miličín zapsané v původní knihovní vložce č. 180 pozemkové knihy) do správy a užívání na základě přidělení podle zákona č. 46/1948 Sb., přičemž k jejich odevzdání a převzetí, včetně předmětných pozemků, došlo dne 1. 10. 1949, že dne 8. 7. 1957 vydal ONV ve Voticích přídělovou listinu ohledně předmětných a dalších pozemků ve prospěch MNV Miličín, že žalovaná 2), resp. MNV Miličín pozemky užíval, hospodařil na nich a nakládal s nimi až do vydání zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), že ke dni účinnosti tohoto zákona byly pozemky ve vlastnictví České republiky a že vlastnické právo žalované 2) k nim (a dalším pozemkům) bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě její žádosti ze dne 25. 4. 1995. Odvolací soud [který se s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 130/2018 nezabýval (oproti soudu prvního stupně) posouzením zastavěnosti předmětných pozemků ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.], dospěl k závěru, že předmětné pozemky nepřešly do vlastnictví žalované 2) podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., neboť jde o pozemky zemědělské, s nimiž obec s ohledem na jejich charakter nemohla hospodařit, ani dle § 2 tohoto zákona, jelikož nebyly jejím historickým majetkem, když obecní vlastnictví zaniklo k 31. 12. 1949, a před tímto datem je žalovaná 2) nevlastnila, a že vlastnictví k nim nenabyla ani vydržením pro nedostatek její dobré víry. Splněny podle odvolacího soudu nebyly ani podmínky pro přechod vlastnictví k pozemkům na žalovanou 2) dle § 2a zákona č. 172/1991 Sb., neboť k jejich výkupu sice došlo podle zákona č. 46/1948 Sb. již v říjnu 1948, avšak obci nebyly odevzdány do 31. 12. 1949, takže s nimi fakticky do uvedeného data ani nehospodařila, ani je neměla k dispozici. Po 1. 1. 1950 již obce nemohly nabývat majetek a národní výbory byly pouze pověřeny jejich správou, přičemž přídělová listina byla vydána až dne 8. 7. 1957. Nejedná se tedy o situaci, kdy by příděl pro obec byl vytvořen, byť neukončen k 31. 12. 1949, jíž řeší právě § 2a zákona č. 172/1991 Sb., začleněný do něj s účinností od 1. 7. 2000 (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2898/12, a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2696/2012, sp. zn. 28 Cdo 1086/2010 a sp. zn. 28 Cdo 790/2012). Za těchto okolností nelze podle odvolacího soudu „nahradit absenci faktického hospodaření obce s pozemky přede dnem 1. 1. 1950 žalovanými uplatňovanou aplikací § 17 zákona č. 46/1948 Sb.“. Z těchto důvodů uzavřel, že požadavek žalobkyně na určení vlastnictví žalované 1) ve vztahu k předmětným pozemkům, ohledně nichž rozhodl výroky I. b) a I. c) jeho rozsudku, je důvodný. Na základě dovolání podaného žalovanou 2) Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 2. 2020, č. j. 28 Cdo 223/2020-575, rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I. b), I. c), II., III. a IV. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení; dovolání žalované 2) proti výroku I. a) rozsudku odvolacího soudu odmítl, neboť žalovaná 2) nebyla k jeho podání subjektivně oprávněna. Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není ve výrocích o věci samé ohledně pozemků parc. č. 2053/2 a č. 1329/1 v obci a k. ú. Miličín správné (a ostatně je i v rozporu s jeho závěrem zaujatým v jeho dřívějším rozsudku ze dne 7. 9. 2017, č. j. 28 Co 301/2017-322, v prvním odstavci na straně 9), neboť při aplikaci § 2a zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 114/2000 Sb., se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jestliže totiž bylo v řízení zjištěno, že MNV Miličín měl předmětné pozemky (a další) ve správě a v užívání již od 1. 10. 1949 [viz též rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 16. 11. 1949, č. j. 56.010/1949-IX/B-22, vydané podle zákona č. 46/1948 Sb., z nějž plyne, že nemovitosti vykoupené od Římskokatolické fary Miličín byly odevzdány do správy a užívání obci Miličín, jakož i další listiny založené v přílohách spisu, jež soud prvního stupně podrobně citoval již v (prvním) rozsudku ze dne 5. 5. 2016, č. j. 12 C 271/2015-107, na str. 10], a že dne 8. 7. 1957 vydal ONV ve Voticích přídělovou listinu ohledně předmětných (a dalších) pozemků ve prospěch MNV Miličín, pak nelze než uzavřít, že předmětné pozemky přešly na žalovanou 2) podle § 2a zákona č. 172/1991Sb., ve znění zákona č. 114/2000 Sb., ex lege ke dni 1. 7. 2000. Krajský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 16. 7. 2020, č. j. 28 Co 186/2019-597, rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, změnil tak, že žalobu ve vztahu k pozemkům parc. č. 2053/2 a parc. č. 1329/1 v k. ú. a obci Miličín (dále jen „předmětné pozemky“), zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákl