28 Cdo 3335/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3335/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 1. 2010 Spisová značka:28 Cdo 3335/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3335.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3335/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky M. M., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 22. 3. 2007, sp. zn. 8 Co 2831/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 35/2006 (žalobkyně M. M.,  zastoupené v řízení před soudy obou stupňů J. M., proti žalovanému V. o. d. D. (v l.), o vyklizení zemědělského objektu a o zaplacení 242.011,- Kč s příslušenstvím), takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 4. 8. 2006, č. j. 30 C 35/2006-217. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně, domáhající se, aby rozsudkem soudu bylo žalovanému družstvu uloženo „zajistit úplné vyklizení slámy a mlátičky z objektu stodoly u zemědělského stavení čp. 10 v M., která je postavena na parcele č. 542 v katastrálním území Ch.“. Zamítnuta byla i žaloba žalobkyně o zaplacení 242.011,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že se žalovanému družstvu nepřiznává náhrada nákladů řízení. O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 22. 3.2007, sp. zn. 8 Co 2831/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 4. 8. 2006, č. j. 30 C 35/2006-217, potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žalované V. o. d. D. (v l.) nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poukazoval na to, že v předcházejícím řízení u Pozemkového úřadu v Českých Budějovicích dospěl tento orgán v rozhodnutí z 29. 9. 1999 k závěru, že M. M. nikdy nepozbyla vlastnické právo k zemědělské usedlosti čp. 10 v M., stojící na pozemku v katastrálním území Ch., takže tu nejde o restituci podle zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě); v řízení před pozemkovým úřadem nebyl předložen žádný přesvědčivý důkaz o tom, že hospodářské budovy uváděné zemědělské usedlosti přešly do vlastnictví V. o. d. D.; bylo také zjištěno, že M. M. je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice uvedených nemovitostí. Právní předchůdci žalovaného družstva ovšem v sedmdesátých letech 19. století předmětnou stodolu užívali a v této stodole byla sláma i mlátička. Nebylo ovšem prokázáno, že tu jde o tutéž slámu a ani o mlátičku téhož inventárního čísla. V řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že by ke znehodnocení budov uvedených v žalobě žalobkyně došlo při tzv. zvláštním užívání podle zákona č. 123/1975 Sb. a takové právo nebylo zapsáno v evidenci nemovitostí podle ustanovení § 14 zákona č. 123/1975 Sb. Žalobkyně M. M. v tomto soudním řízení neprokázala, jakým způsobem, kdy a na základě jaké právní skutečnosti její právní předchůdce J. O. poskytl bývalému Jednotnému družstvu T. svůj majetek k užívání; zejména nebyl získán žádný doklad o tom, že by jednotné zemědělské družstvo získalo v roce 1956 uvedené nemovitosti do své dispozice. Nárok vyplývající ze zákona č. 229/1991 Sb. tu tedy nebyl založen. Nárok žalobkyně týkající se znehodnocení stodoly v období 1956 až 1999 uplatnila žalobkyně M. M. u soudu až 28. 11. 2003. Ohledně žalobkyní uplatňovaného nároku na náhradu škody, spočívající v úhradě opravy střechy stodoly, žalobkyně tento nárok, podle názoru odvolacího soudu, v soudním řízení neprokázala. Nebylo doloženo, že by tuto škodu způsobilo žalované družstvo anebo že by tato škoda vznikla v důsledku nečinnosti žalovaného družstva. Odvolací soud nebyl toho názoru, že by nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, byly žalovaným družstvem převzaty a že by je žalované družstvo vedlo ve své evidenci. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) měl za to, že žalobkyně v tomto soudním řízení prokázala své vlastnictví ohledně stodoly, uváděné v její žalobě, neboť její právní předchůdce a ani ona sama vlastnictví této stodoly nikdy nepozbyla. Odvolací soud však byl toho názoru, že se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat oprávněnost své žaloby právě proti žalovanému V. o. d. D. (v l.). Odvolací soud totiž poukazoval na to, že nebylo doloženo, že by právní předchůdce žalovaného družstva převzal od jednotného zemědělského družstva stodolu (se slámou) a že by cokoli do této stodoly navážel a v ní uskladňoval; stejně tomu tak bylo u žalovaného družstva samotného. Nebylo také v soudním řízení prokázáno, že by žalované družstvo (nebo jeho právní předchůdce) užíval mlátičku, uváděnou žalobkyní. Pokud byla v odvolacím řízení předložena soudu listina, označená „závěrečný protokol o rozdělení základních a oběžných prostředků J. z. d. T.“, jež údajně měla prokazovat převzetí předmětné stodoly v D. k 31. 12. 1963, žalovaným družstvem (nebo jeho právním předchůdcem), pak odvolací soud zaujal názor, že tento „závěrečný protokol“ nebyl v řízení před soudem prvního stupně vůbec uváděn a označen, a to přes poučení dané soudem podle ustanovení § 119a odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyní uváděná skutečnost, že uvedenou listinu („závěrečný protokol“) teprve dohledala v archívu (třebaže toto soudní řízení trvalo od 28. 12. 2003) a předložila ji soudu až v odvolacím řízení, pak nemá povahu okolnosti, kterou má na zřeteli ustanovení § 205a občanského soudního řádu (jako výjimku pro možné tvrzení nových skutečností, předkládaných v odvolacím řízení); odvolací soud proto k této nově předložené listině, jak měl za to, nemohl přihlížet. Odvolací soud měl také za to, že nárok na náhradu za znehodnocení stodoly mohla žalobkyně uplatnit do 31. 12. 1996. Pokud tak žalobkyně neučinila, její nárok zanikl, neboť tu jde o lhůtu prekluzívní a uvedený žalobní nárok uplatnila žalobkyně u soudu až 28. 12. 2003. Pokud pak šlo o nárok žalobkyně na náhradu škody z titulu nutné opravy střechy stodoly a z titulu ušlého zisku v důsledku neumožněného užívání stodoly žalobkyni, byl odvolací soud toho názoru, že tu v tomto řízení  nebyl shledán žádný právní vztah žalovaného družstva k předmětné stodole a naopak bylo prokázáno, že ji žalované družstvo ani jeho právní předchůdce neužívali (neměli ji ani v nájmu, ani ve faktickém užívání). Nedošlo tu ani ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobkyně, když totiž žalobkyně vynaložením finančních prostředků na opravu střechy stodoly pouze zhodnotila svůj majetek. Nelze tu také, podle názoru odvolacího soudu, požadovat ušlý zisk po tom, kdo stodolu neužíval a vlastnici nemovitosti v jejím užívání nebránil. Odvolací soud ostatně sdílel i názor soudu prvního stupně, že tu došlo k promlčení žalobkyní uplatňovaného nároku na úhradu jí vynaložené částky 122.352,- Kč na opravu střechy stodoly, jakož i nároku na úhradu 20.000,- Kč z titulu ušlého zisku. Z uvedených důvodů odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, potvrdil tento rozsudek jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu, a to jako rozsudek důvodně zamítající žalobu žalobkyně. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobkyni (k rukám jejího zástupce) dne 14. 5. 2007 a dovolání ze strany žalobkyně bylo podáno u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 4. 7. 2007, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka má za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu. Jako dovolací důvody dovolatelka uplatňovala, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§ 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu/, dále že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř./ a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Dovolatelka především zdůrazňovala, že žalobkyně byla a je v tomto soudním řízení aktivně legitimovaným účastníkem k podání žaloby o poskytnutí náhrady podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. Dovo