28 Cdo 3359/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3359/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 2. 2024 Spisová značka:28 Cdo 3359/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3359.2023.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb. § 28a předpisu č. 229/1991 Sb. § 14 předpisu č. 182/1988 Sb. § 6 odst. 1 předpisu č. 503/2012 Sb. § 7 předpisu č. 503/2012 Sb. § 20 odst. 2 předpisu č. 44/1988 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3359/2023-1095 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) M. N. N., b) M. S., c) V. S., a d) P. N., všichni zastoupeni Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o převodu zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 334/2019, o dovoláních žalobců i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2023, č. j. 18 Co 97/2023-979, takto: I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2023, č. j. 18 Co 97/2023-979, se zrušuje ve výroku v bodu II. v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 1. 2023, č. j. 9 C 334/2019-853, v té části výroku v bodu II., kterou byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, části parc. č. XY (vymezené geometrickým plánem č. GP 135-16/2019) v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, jakož i v nákladových výrocích III. a IV., a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení; ve zbývající části se dovolání žalované odmítá.O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 9 C 334/2019-853, Okresní soud v Karlových Varech zastavil řízení v části o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I.), nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. X1 v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok II.), zamítl žalobu co do převodu geometrickým plánem oddělených částí pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). 2. O odvolání obou procesních stran rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. 18 Co 97/2023-979, jímž rozsudek soudu prvního stupně – pro částečné zpětvzetí žaloby – zrušil v jeho výroku II. v části, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, jakož i ve výroku III. v části, jíž byla zamítnuta žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); ve zbylém rozsahu byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (jímž bylo vyhověno žalobě na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu tam označených pozemků) a ve výroku III. (jímž byla žaloba ohledně dalších tam uvedených pozemků zamítnuta) potvrzen (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení (výroky III. a IV. rozsudku odvolacího soudu). 3. Věcně bylo soudy rozhodováno o žalobci uplatňovaném nároku na převod náhradních zemědělských pozemků za pozemky nevydané oprávněné osobě pro zákonem stanovenou překážku [podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“]. 4. Odvolací soud vzal za správný soudem prvního stupně učiněný závěr, že žalobci jsou nositeli restitučního nároku plynoucího z tam označených rozhodnutí pozemkového úřadu a že jejich nárok dosud nebyl uspokojen z důvodu liknavosti a svévole žalované, především pak pro nesprávné ocenění odňatých pozemků, kdy žalovaná odmítala přecenit restituční nárok navzdory tomu, že odňaté pozemky byly určeny k zastavění a nebyly dány okolnosti, jež by odůvodňovaly aplikaci srážek z ceny těchto pozemků (ve smyslu přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). I co do vhodnosti (převoditelnosti) žalobci žádaných pozemků odvolací soud bezvýhradně aproboval soudem prvního stupně přijaté závěry ve vztahu k jednotlivým pozemkům (jak bude i dále rozvedeno). 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání obě procesní strany. 6. Žalobci dovoláním napadají výroky v bodech II., III. a IV. rozsudku odvolacího soudu (kdy z obsahu dovolání je patrno, že meritorní rozhodnutí ve výroku II. napadají jen v tom rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o zamítnutí žaloby na vydání tam označených pozemků, vyjma těch pozemků, ohledně nichž bylo řízení zastaveno). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřují v tom, že se odvolací soud napadeným rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávné posouzení ústící v konkluzi, že jako náhradní nelze do jejich vlastnictví převést pozemky parc. č. XY v k. ú. XY (odděleného geometrickým plánem č. GP 778-15/2019) a parc. č. XY v k. ú. XY z důvodu obcemi podaných žádostí o převod pozemku podle § 7 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. Vytýkají, že soudy nižších stupňů v dostatečné míře nezkoumaly důvody, pro které obce na podaných žádostech trvají, resp. k jakým konkrétním záměrům či projektům hodlají pozemky využít, a že v poměrech projednávané věci nebylo přihlédnuto ani k době uplynuvší od podání žádostí, jež dle jejich mínění jen dokládá pasivitu obcí. Považují za nepřiměřené, aby i případné průtahy žalované s vyřizováním žádosti obce byly kladeny k jejich tíži. Obsáhle pak brojí i proti oběma nákladovým výrokům. Navrhují, aby byl napadený rozsudek v dotčeném rozsahu zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu dalšímu řízení. 7. Žalovaná podaným dovoláním brojí proti výroku v bodu II. rozsudku odvolacího soudu (dle obsahu dovolání v tom rozsahu, v něm byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o vydání tam označených pozemků žalobcům, vyjma pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, ohledně něhož bylo řízení zastaveno). Co do přípustnosti dovolání avizuje naplnění jednotlivých hledisek podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve vztahu k jí dále formulovaným otázkám. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné ocenění některých žalobcům odňatých (pro zákonnou překážku nevydaných) pozemků jako pozemků stavebních, namítajíc, že některé pozemky nebyly odňaty za účelem výstavby a ke změně jejich charakteru došlo až po jejich přechodu na stát; za významný v daném směru žalovaná považuje i jistý časový odstup mezi odnětím pozemků a následnou realizací výstavby, nadto uskutečněnou nikoliv na všech pozemcích. Za chybný má i závěr soudu o neaplikovatelnosti ustanovení o cenových srážkách podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., jež pak také ovlivnila správnost kvantifikace žalobci uplatňovaného restitučního nároku. Dále pak žalovaná kritizuje i soudy přijaté závěry o vhodnosti některých žalobcům přiřknutých pozemků, z nichž pozemek parc. č. XY v k. ú. XY má sloužit jako obytná zeleň s dětským hřištěm, ve vztahu k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY argumentuje podanou žádostí o jeho převod podle § 20 zákona č. 44/1988 Sb., horního zákona, zatímco pozemek parc. č. XY v k. ú. XY (jeho geometrickým plánem oddělená část) má být dotčen stavbou komunikace pro pěší. V předestřených okolnostech spatřuje překážky převoditelnosti pozemků z vlastnictví státu, jež brání vydání pozemků oprávněným osobám. Krom toho pak zpochybňuje i způsob ocenění žalobci nárokovaných náhradních pozemků. Navrhuje zrušení obou rozsudků (v rozsahu dotčeném jí podaným dovoláním) a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně s dovoláním žalovaná učinila návrh na