28 Cdo 3411/2024 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3411/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 10. 2025 Spisová značka:28 Cdo 3411/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.3411.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. § 136 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 05.01.2026III.ÚS 27/26 Milan Hulmák Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3411/2024-263 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně: Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO: 00007064, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, proti žalované: CEDES Logistik s. r. o., IČO: 26420619, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1108/3, zastoupené JUDr. Bc. Pavlem Martiníkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Uruguayská 380/17, o zaplacení částky 6 688 146,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 40 C 115/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 36 Co 53/2024-210, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2023, č. j. 40 C 115/2021-128, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 12. 2023, č. j. 40 C 115/2021-138, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 688 146,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 688 146,30 Kč od 5. 11. 2020 do zaplacení (výrok I), dále rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 300 Kč (výrok II) a o povinnosti žalované zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 soudní poplatek ve výši 334 408 Kč (výrok III). 2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto – pro rozhodnutí věci – významných skutkových zjištění. Žalovaná se zavázala dodat Ministerstvu zdravotnictví (dále též „MZd“) 4 000 000 ks chirurgických ústenek 3PLY Masks (dále také „ochranné ústenky“) za jednotnou cenu 13,10 Kč/ks, tedy celkem za 63 404 000 Kč. Místem dodání byl skladový areál Správy státních hmotných rezerv Sedlčany. Termín dodání byl stanoven na 5. 4. 2020. V bodě 1) předmětné objednávky bylo mimo jiné požadováno její písemné potvrzení žalovanou, v bodě 2) byla vymezena smluvní pokuta ve výši 2,5 % z celkového objemu objednávky za každý započatý den zpoždění žalované s dodávkou. Dne 6. 4. 2020 letem CK215 uskutečnila žalobkyně pro žalovanou leteckou přepravu 4 milionů kusů ochranných ústenek o hmotnosti nákladu 16 992 kg. Tento let spolu s dalšími byl účastníky dojednán v rámci vytvoření tzv. leteckého mostu mezi žalobkyní a Čínskou lidovou republikou (dále „ČLR“) na základě smlouvy o letecké službě. Kromě zboží žalované přepravovala žalobkyně i vlastní zboží, a náklady na přepravu letem CK215 v částce 22 772 839 Kč proto rozpočítala tak, aby každá hradila tu část přepravních nákladů, která odpovídá ceně za jeden kilogram jejich přepravovaného zboží. Celkem bylo přepraveno zboží o váze 57 587 kg, náklad žalované vážil 16 992 kg. Své přepravované zboží žalovaná převzala po ukončení letecké přepravy dne 7. 4. 2020 prostřednictvím pověřené osoby J. P. a ve stejný den předala Správě státních hmotných rezerv, která byla k převzetí pověřena Ministerstvem zdravotnictví. 3. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1, § 6 odst. 2, § 17 a § 35 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále „zákon č. 219/2000 Sb.“), ustanovení § 2991 a § 2999 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“) a ustanovení § 2, § 7 a § 8 zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, (dále „zákon č. 340/2015 Sb.“). Dovodil, že v situaci, kdy se žalovaná zavázala dodat dopravované zboží do místa v České republice a k přepravě využila let zajištěný a financovaný žalobkyní, má povinnost se na těchto nákladech podílet. Konzumovala totiž službu bez právního důvodu (uzavření smlouvy o přepravě nebylo prokázáno) a vzniklo jí na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a následujících o. z. bezdůvodné obohacení. Soud prvního stupně s odkazem na provedené dokazování listinami za nedůvodnou označil procesní obranu žalované založenou na argumentaci, že v době přepravy zboží byla jeho vlastníkem čínská společnost Anhui, že měla se žalobkyní blíže nespecifikovanou dohodu o tom, že náklady na přepravu zboží ponese bez kompenzace žalobkyně či že přepravní náklady byly žalobkyni hrazeny prostřednictvím slevy z kupní ceny přepravovaného zboží. S ohledem na mimořádnost situace, která v rozhodné době v letecké dopravě existovala a nedostatek relevantních podkladů pro určení obvyklé ceny letecké přepravy, stanovil soud prvního stupně výši náhrady za bezdůvodné obohacení postupem dle § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“), a sice částkou, kterou by žalovaná zaplatila, pokud by přepravu se žalobkyní smluvně dojednala. Přihlédl přitom k výši nákladů, které sama žalobkyně za předmětnou přepravu letecké společnosti zaplatila a tyto náklady rozpočetl dle hmotnosti pro žalovanou přepravovaného zboží. 4. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 5. 2024, č. j. 36 Co 53/2024-210, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II). 5. Odvolací soud plně aproboval skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a ztotožnil se i s - pro právní posouzení věci – hlavním skutkovým závěrem, že žalovaná jako prodávající ochranných ústenek byla v době letecké přepravy předmětu koupě jejich vlastníkem. 6. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil s posouzením věci přijatým soudem prvního stupně, přičemž otázku vlastnického práva žalované k přepravovanému zboží dále posoudil se zřetelem na ustanovení § 2079, § 1740, § 1744, § 1758, § 582 odst. 1 a 2, § 1954 a § 1955 odst. 1 věta první o. z. S odkazem na stále použitelnou judikaturu reflektující podmínky aplikace ustanovení § 275 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (odvolací soud odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 740/2004, a ze dne 27. 8. 2007, sp. zn. 32 Odo 1412/2005; tyto rozsudky jsou – stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), dovodil, že mezi žalovanou jako prodávající a MZd jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva na dodávku specifikovaného množství ochranných ústenek tak, že na objednávku MZd ze dne 30. 3. 2020, č. 301/UST/MZ-PRO/2020, jež představovala dostatečně konkrétní návrh na uzavření smlouvy (ofertu), včetně dojednaného místa plnění, reagovala žalovaná konkludentní akceptací, a tímto způsobem byla kupní smlouva mezi řečenými stranami uzavřena. Žalovaná na základě učiněné nabídky jednala a chtěla být smlouvou vázána. Vyúčtovala zálohu, kterou objednatel obratem zaplatil, a objednané zboží pak v dojednaném místě plnění v České republice objednateli předala, a tak na něj převedla vlastnické právo k předmětu koupě. Odvolací soud platnosti kupní smlouvy přisvědčil i s vědomím jednostranně vymíněné výhrady písemné formy, jež MZd uplatnilo v písemné objednávce ze dne 30. 3. 2020. S připomenutím závěru podávajícího se z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1584/2020, vysvětlil, že její nedodržení nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy, ale zakládá vyvratitelnou domněnku, že strany v případě nedodržení vymíněné formy nechtějí být smlouvou vázány. Zdůraznil, že v poměrech projednávané věci takový následek nemohl nastat, neboť žalovaná svým jednáním po obdržení objednávky MZd dala jednoznačně najevo, že smlouvou chce být vázána. Navíc jako strana, která podle smlouvy již plnila, by se neplatnosti smlouvy dovolávat nemohla (§ 582 odst. 2 o. z.). 7. Odvolací soud dále nepřisvědčil právnímu názoru žalované o absolutní neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi ní a MZd z důvodu jejího nezveřejnění v registru smluv. Uvedl, že kupující svou povinnost splnil, neboť v registru smluv zveřejnil objednávku (pozn. Nejvyššího soudu: odvolací soud zjevně omylem uvádí zálohovou fakturu) ze dne 30. 3. 2020, č. 301/UST/MZ-PRO/2020, kterou lze považovat za ofertu, jež byla následně konkludentně