28 Cdo 3471/2009 – Nejvyšší soud

28 Cdo 3471/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského, a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobkyně J. W., zastoupené JUDr. Tomášem Chloupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 1, Nad Štolou 3, o náhradu škody ve výši 4.175.000,- DM s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 20/1996, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 12. 11. 2008, č. j. 59 Co 117/2007-341, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Původní žalobce se žalobou podanou dne 13. 12. 1995 domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 4.175.000,- DM (Deutsche Mark). V odůvodnění své žaloby uvedl, že dne 21. 11. 1993, přijel obchodně do České republiky, kde mu v průběhu noci bylo odcizeno služební vozidlo značky BMW, ve kterém měl uložené veškeré účetní, obchodní a jiné doklady týkající se jeho podnikatelské činnosti. Po třech dnech bylo vozidlo zadrženo na hraničním přechodu Č. r. ve S. H., avšak orgány pasové kontroly neprovedly dostatečně lustraci uvedeného automobilu, v důsledku čehož nezjistily, že předmětné vozidlo je vedené jako odcizené, a neprovedly ani zajištění vozidla či osob. Státní orgány měly žalobci popsaným jednáním způsobit škodu a to jednak na ušlém zisku, neboť v důsledku ztráty obchodních smluv a účetních dokladů nemohl žalobce nadále podnikat, a dále ztrátou majetku ve výši hodnoty odcizeného vozu. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že by se v předmětném vozidle v době jeho propuštění do zahraničí shora uvedené účetní doklady žalobce nacházely. Ve vztahu k majetkové škodě, kterou měl žalobce utrpět ztrátou vozidla pak žalovaná namítala, že tato škoda byla žalobci proplacena pojišťovnou. Soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 C 20/96-224, rozhodl, že v řízení bude namísto zemřelého původního žalobce pokračováno s J. W. (žalobkyni). Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 1. 2007, č. j. 5 C 20/96-272, žalobě zčásti vyhověl a žalovanou zavázal k zaplacení částky ve výši 56.817,- Kč s příslušenstvím (výrok I.); ohledně částky ve výši 72.696.733,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.); výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že odpovědní příslušníci Policie ČR se dopustili pochybení, pokud v rámci kontroly předmětného vozidla přes zjištění, že vozidlo nese známky odcizení, neprovedli vedle lustrace vozidla ve vnitrostátním pátracím systému a pátracích systémech Interpolu Německa, Rakouska a Švýcarska též lustraci systému Interpolu České republiky. V řízení tak byla jednoznačně prokázána odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup. Na druhé straně soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by se v době, kdy došlo k pochybení příslušníků Policie ČR, uvedené účetní a smluvní doklady žalobce v tomto vozidle nacházely. Na základě tohoto zjištění soud prvního stupně dovodil, že žaloba může být důvodná pouze ve vztahu k prokazatelně vzniklé škodě, tj. ke škodě vzniklé v důsledku ztráty odcizeného automobilu, ale nikoliv ve vztahu ke škodě na účetních a smluvních dokladech. Na základě zjištění, že pojišťovna skutečně část hodnoty odcizeného vozidla nahradila, pak soud prvního stupně shledal důvodnou žalobu pouze v částce 56.817,- Kč, která představuje rozdíl mezi zjištěnou hodnotou automobilu a zaplaceným pojistným plněním. K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 11. 2008, č. j. 59 Co 117/2007-341, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a v části výroku II., pokud jím bylo rozhodnuto o úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 56.817,- Kč od podání žaloby do zaplacení, zrušil a řízení zastavil  (výrok I.); ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.); výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že ve vztahu k náhradě škody za odcizené vozidlo vzala žalobkyně po zjištění, že vlastníkem odcizeného vozidla nebyl původní žalobce, ale společnost Hochbau und Sanierung GmbH se sídlem v Lübbenau, Spolková republika Německo, žalobu ohledně tohoto nároku zpět. Odvolací soud proto v této části řízení zastavil. Dále se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, který na základě skutkového zjištění, že účetní a jiné obchodní doklady, jejichž ztráta měla původnímu žalobci znemožnit další podnikání, se v odcizeném vozidle v době kontroly vozidla příslušníky Policie ČR nenacházely, dospěl k závěru, že odpovědnost žalované je v této části vyloučena. B. Dovolání a vyjádření k němuProti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedla vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jakož i nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Konkrétně uvedla, že při prohlídce vozidla byly zjištěny skutečnosti, které nasvědčovaly tomu, že se jedná o odcizené vozidlo. Orgány Policie ČR tak měly postupovat dle svých zákonných povinností, tj. požádat o vysvětlení a zjistit totožnost osob nacházejících se ve vozidle. Právně relevantní příčinou je nutno chápat nejen to, že Policie ČR neprovedla dostatečnou prohlídku o zajištění vozidla, ale zejména, že neprovedla kontrolu, lustraci a zajištění podezřelých osob, čímž prakticky žalobci znemožnila účetní listiny dohledat. Žalobkyně uzavřela, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a škodou vzniklou žalobci v důsledku ztráty účetních dokladů je tak dána. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že soudy obou stupňů posoudily věc po právní stránce správně. Namítla, že odpovědnost žalované za škodu nemůže být dána, pokud byl nesprávný úřední postup shledán v porušení právních povinností při nedostatečně provedené lustraci odcizeného vozidla a jeho následném propuštění i s jeho posádkou, bylo-li v řízení prokázáno, že účetní a jiné obchodní doklady již v této době ve vozidle nebyly. C. PřípustnostDovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, řádně zastoupenou a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání. Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří­pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle § 237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího soudu a Ústavního soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2296/2000) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je však dána i tehdy, je-li řízení před odvolacím soudem postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a kterou došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“), příp. též čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluvy“), jak vyplývá např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. IV. ÚS 128/05 nebo z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 2030/07. Z obsahu podaného dovolání dovolací soud dovodil, že žalobkyně uvádí následující právní otázku, která má dle jejího názoru založit zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí: Je pro určení odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, respektive příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou rozhodující, zda postupem policie ČR mohlo být předejito ztrátě obchodních dokladů poškozeného nebo zda může být odpovědnost dána již poukazem na skutečnost, že při řádném postupu policie ČR mohlo dojít k zadržení osob a tím i k potenciálnímu dohledání těchto ztracených dokladů? Dovolací soud dospěl k závěru, že vznesená právní otázka směřuje k posouzení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, přičemž za rozhodující je zde kritérium, zda je odpovědnost žalované dána již tehdy, pokud by řádným postupem orgánů policie Č