28 Cdo 3471/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3471/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2011 Spisová značka:28 Cdo 3471/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3471.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Policie Dotčené předpisy:§ 28 předpisu č. 186/1992Sb. § 5 písm. b) předpisu č. 82/1998Sb. § 13 odst. 2 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 4. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3471/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského, a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobkyně J. W., zastoupené JUDr. Tomášem Chloupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 1, Nad Štolou 3, o náhradu škody ve výši 4.175.000,- DM s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 20/1996, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 12. 11. 2008, č. j. 59 Co 117/2007-341, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Původní žalobce se žalobou podanou dne 13. 12. 1995 domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 4.175.000,- DM (Deutsche Mark). V odůvodnění své žaloby uvedl, že dne 21. 11. 1993, přijel obchodně do České republiky, kde mu v průběhu noci bylo odcizeno služební vozidlo značky BMW, ve kterém měl uložené veškeré účetní, obchodní a jiné doklady týkající se jeho podnikatelské činnosti. Po třech dnech bylo vozidlo zadrženo na hraničním přechodu Č. r. ve S. H., avšak orgány pasové kontroly neprovedly dostatečně lustraci uvedeného automobilu, v důsledku čehož nezjistily, že předmětné vozidlo je vedené jako odcizené, a neprovedly ani zajištění vozidla či osob. Státní orgány měly žalobci popsaným jednáním způsobit škodu a to jednak na ušlém zisku, neboť v důsledku ztráty obchodních smluv a účetních dokladů nemohl žalobce nadále podnikat, a dále ztrátou majetku ve výši hodnoty odcizeného vozu. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že by se v předmětném vozidle v době jeho propuštění do zahraničí shora uvedené účetní doklady žalobce nacházely. Ve vztahu k majetkové škodě, kterou měl žalobce utrpět ztrátou vozidla pak žalovaná namítala, že tato škoda byla žalobci proplacena pojišťovnou. Soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 C 20/96-224, rozhodl, že v řízení bude namísto zemřelého původního žalobce pokračováno s J. W. (žalobkyni). Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 1. 2007, č. j. 5 C 20/96-272, žalobě zčásti vyhověl a žalovanou zavázal k zaplacení částky ve výši 56.817,- Kč s příslušenstvím (výrok I.); ohledně částky ve výši 72.696.733,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.); výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že odpovědní příslušníci Policie ČR se dopustili pochybení, pokud v rámci kontroly předmětného vozidla přes zjištění, že vozidlo nese známky odcizení, neprovedli vedle lustrace vozidla ve vnitrostátním pátracím systému a pátracích systémech Interpolu Německa, Rakouska a Švýcarska též lustraci systému Interpolu České republiky. V řízení tak byla jednoznačně prokázána odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup. Na druhé straně soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by se v době, kdy došlo k pochybení příslušníků Policie ČR, uvedené účetní a smluvní doklady žalobce v tomto vozidle nacházely. Na základě tohoto zjištění soud prvního stupně dovodil, že žaloba může být důvodná pouze ve vztahu k prokazatelně vzniklé škodě, tj. ke škodě vzniklé v důsledku ztráty odcizeného automobilu, ale nikoliv ve vztahu ke škodě na účetních a smluvních dokladech. Na základě zjištění, že pojišťovna skutečně část hodnoty odcizeného vozidla nahradila, pak soud prvního stupně shledal důvodnou žalobu pouze v částce 56.817,- Kč, která představuje rozdíl mezi zjištěnou hodnotou automobilu a zaplaceným pojistným plněním. K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 11. 2008, č. j. 59 Co 117/2007-341, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a v části výroku II., pokud jím bylo rozhodnuto o úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 56.817,- Kč od podání žaloby do zaplacení, zrušil a řízení zastavil  (výrok I.); ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.); výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že ve vztahu k náhradě škody za odcizené vozidlo vzala žalobkyně po zjištění, že vlastníkem odcizeného vozidla nebyl původní žalobce, ale společnost Hochbau und Sanierung GmbH se sídlem v Lübbenau, Spolková republika Německo, žalobu ohledně tohoto nároku zpět. Odvolací soud proto v této části řízení zastavil. Dále se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, který na základě skutkového zjištění, že účetní a jiné obchodní doklady, jejichž ztráta měla původnímu žalobci znemožnit další podnikání, se v odcizeném vozidle v době kontroly vozidla příslušníky Policie ČR nenacházely, dospěl k závěru, že odpovědnost žalované je v této části vyloučena. B. Dovolání a vyjádření k němuProti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedla vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jakož i nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Konkrétně uvedla, že při prohlídce vozidla byly zjištěny skutečnosti, které nasvědčovaly tomu, že se jedná o odcizené vozidlo. Orgány Policie ČR tak měly postupovat dle svých zákonných povinností, tj. požádat o vysvětlení a zjistit totožnost osob nacházejících se ve vozidle. Právně relevantní příčinou je nutno chápat nejen to, že Policie ČR neprovedla dostatečnou prohlídku o zajištění vozidla, ale zejména, že neprovedla kontrolu, lustraci a zajištění podezřelých osob, čímž prakticky žalobci znemožnila účetní listiny dohledat. Žalobkyně uzavřela, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a škodou vzniklou žalobci v důsledku ztráty účetních dokladů je tak dána. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že soudy obou stupňů posoudily věc po právní stránce správně. Namítla, že odpovědnost žalované za škodu nemůže být dána, pokud byl nesprávný úřední postup shledán v porušení právních povinností při nedostatečně provedené lustraci odcizeného vozidla a jeho následném propuštění i s jeho posádkou, bylo-li v řízení prokázáno, že účetní a jiné obchodní doklady již v této době ve vozidle nebyly. C. PřípustnostDovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, řádně zastoupenou a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání. Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří­pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle § 237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího soudu a Ústavního soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2296/2000) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je však dána i tehdy, je-li řízení před odvolacím soudem postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a kterou došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“), příp. též čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluvy“), jak vyplývá např. z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. IV. ÚS 128/05 nebo z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 2030/07. Z obsahu podaného dovolání dovolací soud dovodil, že žalobkyně uvádí následující p