28 Cdo 3546/2017 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3546/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2018 Spisová značka:28 Cdo 3546/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.3546.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Pozemkový úřad Nájem pozemku Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 243e odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013 § 11a předpisu č. 229/1991Sb. § 10 odst. 4 předpisu č. 503/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 9. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.9.2018II.ÚS 3137/18JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto11.10.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3546/2017-353 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce I. J., P., zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, za účasti vedlejších účastníků na straně žalované 1) M. V., J. .n N., a 2) H. V., J. n. N., zastoupené obecným zmocněncem Mgr. Milanem Vrkoslavem, bytem v Jablonci nad Nisou, Podhorská 669/22, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 42/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2017, č. j. 72 Co 375/2016-294, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2017, č. j. 72 Co 375/2016-294, se v části výroku I. o věci samé, jíž byl změněn výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 4. 2016, č. j. 28 C 42/2011-223, a v nákladových výrocích II. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 6 po připuštění změny žaloby výrokem I. rozsudku ze dne 19. 4. 2016, č. j. 28 C 42/2011-223, nahradil projev vůle žalované k uzavření specifikované smlouvy se žalobcem o bezúplatném převodu pozemků parc. č. a parc. č. v katastrálním území J., obci K., jako náhradních zemědělských pozemků za pozemky, jež nelze žalobci vydat (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o půdě“), výrokem II. zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalované bezúplatně převést na žalobce část pozemku parc. č. o výměře 6.046 m2, oddělenou geometrickým plánem č., odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště J. n. N., dne 4. 3. 2015, podle nějž je tato část dle nového stavu vedena pod parc. č., a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 34.151,84 Kč k rukám jeho zástupce (výrok III.). K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze výrokem I. rozsudku ze dne 22. 2. 2017, č. j. 72 Co 375/2016-294, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. o věci samé potvrdil a v zamítavém výroku II. o věci samé jej změnil tak, že se nahrazuje projev vůle žalované k uzavření v tomto výroku specifikované smlouvy o převodu části pozemku parc. č. , a to konkrétně jeho části o výměře 6.046 m2 oddělené geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č., vyhotoveným společností GEODET CZ s. r. o., a odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště J. n. N., dne 4. 3. 2015, který je nedílnou součástí této smlouvy (a zároveň přílohou tohoto rozsudku nahrazujícího projev vůle žalované), kdy uvedená část pozemku bude podle nového stavu vedena pod parc. č. (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 1.500,- Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna společně a nerozdílně s vedlejšími účastníky zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 31.520,50 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Purkyta (výrok III.). Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce jako právní nástupce své zemřelé matky I. D. (a zemřelé dne 26. 6. 2013) má na základě pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 30. 1. 2006, č. j. PÚ 3174/05, (jímž bylo mimo jiné zrušeno ve výroku II. jeho dřívější pravomocné rozhodnutí ze dne 18. 2. 2004, č. j. PÚ 8305/93) nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků za pozemky v kat. území T., obci hl. m. P., které pro zákonem stanovenou překážku nebyly vydány, eventuelně na finanční náhradu (§ 11 odst. 2, § 16 a § 17 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 30. 6. 2018 - dále jen „zákon o půdě“). Protože právní předchůdkyně žalobce požádala o převod náhradního pozemku již dne 12. 3. 2004 a znovu v roce 2005, avšak její restituční nárok nebyl Pozemkovým fondem ČR ani přes opakované žádosti uspokojen, a protože neúspěchem skončila v roce 2008 i její snaha o získání náhradních pozemků v kat. území P. K., podala dne 6. 2. 2006 u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků, jíž bylo se závěrem o liknavém přístupu žalované při uspokojování jejího restitučního nároku vyhověno rozsudkem tohoto soudu ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 30 C 24/2006. V důsledku toho byl původní restituční nárok ve výši 165.739,- Kč snížen o hodnotu vydaných náhradních pozemků ve výši 149.201,- Kč, takže výše dosud neuspokojeného nároku činí 16.538,- Kč. Dále bylo zjištěno, že žalobce se účastnil několika veřejných nabídek vyhlášených žalovanou, že jím požadované náhradní pozemky jsou ve vlastnictví České republiky, přičemž se nejedná o původní majetek církevní ani o historicky obecní majetek, a nebyl vůči němu vznesen ani žádný restituční nárok, že na pozemku parc. č. se nachází stavba technického vybavení ve vlastnictví ČEZ a. s., že pozemek parc. č. je pronajat třetí osobě za účelem podnikání nezemědělského charakteru a že původní pozemek parc. č. o výměře 6.844 m2 byl na základě žádosti žalobce rozdělen geometrickým plánem vyhotoveným společností GEODET CZ s. r. o., č. 124-25/2015, na dva pozemky, a to na pozemek parc. č., jenž obklopuje rodinný dům vedlejších účastníků postavený na st. parc. č., který spolu s tímto pozemkem koupili kupní smlouvou ze dne 30. 7. 2015, a na pozemek parc. č. o výměře 6.046 m2, jenž vedlejším účastníkům pronajala žalovaná nájemní smlouvou ze dne 29. 2. 2016, č. 28N16/12, a ti žádostí ze dne 1. 3. 2016 požádali žalovanou o úplatný převod tohoto pozemku do vlastnictví podle § 10 odst. 4 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 503/2012 Sb.“). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 4 zákona o půdě a že postup žalované při uspokojování daného restitučního nároku byl liknavý a svévolný, jak uzavřel již Obvodní soud pro Prahu 7 v pravomocném rozsudku ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 30 C 24/2006; žalobcův požadavek na nahrazení projevu vůle žalované s bezúplatným převodem náhradních pozemků tak vzhledem k jeho legitimnímu očekávání nebylo ani možno posoudit jinak (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07). Není tedy třeba trvat na podmínce předchozího zahrnutí žalobcem nárokovaných náhradních pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud prvního stupně proto nárok žalobce na převod náhradních pozemků posoudil co do základu správně a po právu vyhověl jeho požadavku na převedení pozemků parc. č., když v řízení nebylo prokázáno, že by tyto pozemky nebyly k uspokojení jeho nároku vhodné, přičemž jejich převodu nebrání ani žalovanou zmíněné ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 503/2012 Sb., podle nějž nelze převádět zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a v prvních a druhých zónách národních parků, neboť předmětné pozemky se nacházejí v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, tedy jiné kategorii zvláště chráněných území (viz § 14 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět i ohledně