28 Cdo 3592/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3592/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2025 Spisová značka:28 Cdo 3592/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.3592.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Dotčené předpisy:§ 18 odst. 1 předpisu č. 428/2012 Sb. § 3 písm. b) předpisu č. 428/2012 Sb. § 1 předpisu č. 428/2012 Sb. § 5 písm. a) předpisu č. 428/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3592/2023-1330 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Suverénního řádu Maltézských rytířů – Českého velkopřevorství, se sídlem v Praze 1, Velkopřevorské náměstí 485/4, identifikační číslo osoby: 00569623, zastoupeného JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 299/132, proti žalovaným 1) J. F., zastoupenému JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem v Krnově, Horní 1084/16, 2) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 15 C 279/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. července 2023, č. j. 11 Co 236/2017-1083, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. července 2023, č. j. 11 Co 236/2017-1083, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Bruntále (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 2. 2017, č. j. 15 C 279/2013-288, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 3. 2017, č. j. 15 C 279/2013-297 (dále „rozsudek soudu prvního stupně“), určil, že Česká republika je vlastníkem pozemků parc. č. XY – trvalý travní porost, parc. č. XY – orná půda a parc. č. XY – trvalý travní porost, zapsaných pro obec XY a katastrální území XY v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY – dále „předmětné pozemky“ (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky tak, že žalobci se vůči žalovanému 1) [současný žalovaný 1) je právním nástupcem původního žalovaného 1), F. F.] náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.) a žalované 2) uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 58.066,60 Kč (výrok III.). Žalovanému 1) rovněž uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce, jenž se domáhá určení vlastnického práva státu k předmětným pozemkům coby součásti svého historického majetku podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod číslem 177/2013 Sb. (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“), je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., která utrpěla majetkovou křivdu odnětím pozemků podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 142/1947 Sb.“). Nepřisvědčil přitom tvrzením žalovaných, že žalobce pozbyl vlastnické právo již podle dekretů prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy (dále „dekret č. 108/1945 Sb.“), a č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa – dále „dekret č. 12/1945 Sb.“ (v kterémžto případě by se na něj zákon č. 428/2012 Sb. nevztahoval). K převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům v letech 2004 a 2007 ze žalované 2) na žalovaného 1) došlo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012, a je tudíž stižen absolutní neplatností; vlastníkem historického církevního majetku je tak nadále Česká republika. 3. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované 2) rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č. j. 11 Co 236/2017-1083 (dále „rozsudek odvolacího soudu“), rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, změnil tak, že se žaloba na určení vlastnictví žalované 2) k předmětným pozemkům zamítá (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit náklady řízení, a to žalovanému 1) k rukám jeho zástupce ve výši 28.798,- Kč (výrok II.) a žalované 2) k rukám jejího zástupce ve výši 900,- Kč (výrok III.). Dále rozhodl o povinnosti žalobce nahradit náklady odvolacího řízení, a to žalovanému 1) k rukám jeho zástupce ve výši 31.684,- Kč (výrok IV.) a žalované 2) k rukám jejího zástupce ve výši 20.035,- Kč (výrok V.). 4. Odvolací soud, jenž ve věci rozhodoval v pořadí čtvrtým rozsudkem po kasaci svých předchozích rozhodnutí rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4000/2018, ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2620/2019, a ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 28/2022 – dále také „Kasační rozsudek“ (označené rozsudky, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz), konstatoval, že je vázán právními názory vyslovenými ve zmíněném kasačním rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 28/2022, jakož i v jemu předcházejícím nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 361/21 – dále také „Kasační nález“ (tento nález, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Odvolací soud poté, kdy částečně zopakoval dokazování, dovodil, že žalobce není oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb. Uzavřel, že žalobce nebyl v rozhodném období vlastníkem předmětných pozemků, pozbyl-li vlastnictví již v době nesvobody (tj. od 29. 9. 1938 do 8. 5. 1945) na základě dekretu č. 12/1945 Sb. Zdůraznil, že k předmětným pozemkům byla zřízena národní správa dle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, ve znění pozdějších předpisů (dále „dekret č. 5/1945 Sb.“), což dle názoru odvolacího soudu znemožnilo právnímu předchůdci žalobce disponovat se svým majetkem a také to svědčilo o náhledu na právního předchůdce žalobce jako na osobu státně nespolehlivou. V této souvislosti odvolací soud dodal, že národní správa byla z rozhodnutí příslušného zemského národního výboru v roce 1947 vymazána toliko ve vztahu k předmětným pozemkům, u ostatních pozemků z knihovní vložky č. XY Zemských desek opavských pro katastrální území XY, XY a XY došlo ke změně národního správce. Jestliže následně byl majetek právního předchůdce žalobce konfiskován na základě dvou nezrušených vyhlášek Okresního národního výboru v České Lípě ze dne 11. 10. 1945 a ze dne 5. 4. 1948, jednalo se dle mínění odvolacího soudu o započetí procesu převzetí majetku žalobce státem před rozhodným obdobím a pozdější zabavování majetku podle zákona č. 142/1947 Sb. je třeba pokládat za toliko paralelní konfiskaci navazující na konfiskaci započatou na základě dekretu č. 12/1945 Sb. Odvolací soud přitom shledal, že konfiskační vyhlášky Okresního národního výboru v České Lípě ze dne 11. 10. 1945 a ze dne 5. 4. 1948 vydal věcně příslušný okresní národní výbor, neboť vyhláška ze dne 11. 10. 1945 byla vydána na formuláři, v němž byl za rozhodující orgán podle ustanovení § 1 odst. 1 dekretu č. 12/1945 Sb. obecně označen okresní národní výbor s prostorem pro jeho konkretizaci, a to v souladu s pokynem č. 1 Ministerstva zemědělství, odboru IX. Pro pozemkovou reformu, ze dne 17. 8. 1945, č. j. 28.043/45-IX/2; vyhláška ze dne 5. 4. 1948 pak s formulářovým zněním korespondovala. Ke skutečnosti, že žalobce byl v jedné z vyhlášek vyškrtnut ze seznamu osob, jejichž majetek podléhá konfiskaci, odvolací soud nepřihlížel s tím, že se jedná o posuzování věcné správnosti takové listiny, jež odvolacímu soudu nepřísluší. Rovněž akcentoval, že ustanovení § 1 odst. 1 dekretu č. 12/1945 Sb. nestanoví konkrétní správní orgán kompetentní k rozhodnutí podle citovaného ustanovení, a proto se uplatní pravidlo obsažené v ustanov