28 Cdo 3831/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3831/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2009 Spisová značka:28 Cdo 3831/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.3831.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3831/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů: 1. M. P., 2. K. Š., 3. A. V., a 4. A. B., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 16. 5. 2007, sp. zn. 18 Co 410/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 13 C 92/2004 (žalobců M. P., K. Š., A. V. a A. B., zastoupených advokátem, a dalších účastníků řízení: I. Č.E.Z. a. s., a II. P. f. ČR, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto: I.  Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 17. 2. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město z 11. 4. 2006, čj. 13 C 92/2004-161. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo ve výroku označeném I. rozhodnuto o zastavení řízení o určení, že žalobci jsou vlastníky pozemku v katastrálním území H. (obec P.), který byl veden dříve v pozemkové knize jako parc. č. 584 a pak v katastru nemovitostí pod parc. č. 1165, avšak „s výjimkou určení, že žalobci jsou vlastníky nově vzniklých parcel č. 1165/16, č. 1165/17 a č. 1165/20, oddělených od původní parcely geometrickým plánem Ing. K. R. z 30. 8. 2005, č. 1149-8/2005, dosud nezapsaného v katastru nemovitostí“. Ve výroku označeném II. téhož rozsudku bylo rozhodnuto, že „je neúčinné zpětvzetí žaloby žalobců vůči P. f. ČR, pokud jde o určení, že žalobci jsou vlastníky nově vzniklých parcel č. 1165/16, č. 1165/17, č. 1165/20 v katastrálním území H., oddělených od původní parcely vedené v pozemkové knize pod č. 584 a pak v katastru nemovitostí pod č. 1165, vymezených geometrickým plénem Ing. K. R. z 30. 8. 2005, č. 1149-8/2005, dosud nezapsaným v katastru nemovitostí“. Výrokem téhož rozsudku soudu prvního stupně, označeným III., bylo určeno, že podílovými spoluvlastníky nově vzniklé pozemkové parcely (podle geometrického plánu Ing. K. R. z 30. 8. 2005, č. 1149-8/2005, dosud nezapsaného v katastru nemovitostí), a to parcely č. 1165/20 v katastrálním území H. (obec P.) jsou žalobkyně M. P. (v ideálních 8/30 celku), žalobkyně K. Š. (v rozsahu ideálních 14/10 celku), žalobce A. V. (v rozsahu ideálních 4/30 celku) a žalobkyně A. B. (v rozsahu ideálních 4/30 celku); bylo také vysloveno, že v tomto rozsahu je výrokem rozsudku soudu prvního stupně nahrazeno rozhodnutí Magistrátu města P. – Okresního pozemkového úřadu ze 6. 2. 2002, čj. PÚ/491/00. Výrokem téhož rozsudku soudu prvního stupně, označeným IV., byla však zamítnuta žaloba žalobců o určení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nově vzniklých pozemkových parcel (podle geometrického plánu Ing. K. R. z 30. 8. 2005, č. 1149-8/2005, dosud nezapsaného v katastru nemovitostí), a to parc. č. 1165/16 a parc. č. 1165/17 v katastrálním území H. (obec P.). Dalším výrokem rozsudku soudu prvního stupně, označeným V., bylo rozhodnuto, že „výše pohledávky dříve žalované Z. e., a. s., na vrácení vyplacené náhrady v souvislosti s určením vlastnictví k pozemkové parcele č. 1165/20 v katastrálním území H. (obec P.) činí vůči žalobkyni M. P. 323,60 Kč, vůči žalobkyni K. Š. 566,30 Kč, vůči žalobci A. V. 161,80 Kč a vůči žalobkyni A. B. 161,80 Kč, s tím, že lhůta k zaplacení těchto částek se žalobcům stanoví za 3 dny od právní moci tohoto rozsudku. – O nákladech řízení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a že také stát nemá vůči účastníkům tohoto řízení právo na náhradu placených nákladů tohoto řízení. Žalobcům byl vrácen zaplacený soudní poplatek, a to každému ze žalobců částkou 2.500,- Kč. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze 16. 5. 2007, sp. zn. 18 Co 410/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu Plzeň-město z 11. 4. 2006, čj. 13 C 92/2004-161, potvrzen ve výrocích, označených IV. (o zamítnutí určovací žaloby), VI. (o nákladech řízení mezi účastníky řízení navzájem) a VII. (o náhradě nákladů řízení, placených státem). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v žalobci odvoláním napadené části a přezkoumal také řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo (podle ustanovení § 212 a § 212a občanského soudního řádu), a dospěl k závěru, že odvolání odvolatelů není důvodné. Podle názoru odvolacího soudu zjistil soud prvního stupně dostatečně skutkový stav a z něj dovodil i správné právní závěry. Odvolací soud poukazoval na to, že výroky rozsudku soudu prvního stupně, označené I., II., III., V. a VIII. zůstaly odvoláním nedotčeny a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 občanského soudního řádu). Předmětem odvolacího řízení zůstalo rozhodnutí o určení vlastnictví k nově vytvořeným parcelám č. 1165/16 a č. 1165/17, když výrok o určení vlastnictví k nově vytvořené parcele č. 1165/20 nebyl odvoláním dotčen. Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalobci řádně a včas uplatnili nárok na vydání pozemku parc. č. 1165 v katastrálním území H. ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. m) zákona č. 229/1991 Sb., a to jako pozemku vyvlastněného v roce 1953, za nějž byla vyplacena náhrada, ale podle názoru žalobců předmětný pozemek v převážné části nesloužil účelu, pro který byl vyvlastněn (podle rozhodnutí o vyvlastnění z 19. 9. 1953 byla vyvlastněna část pozemku č. kat. 584, označená číslem „h“ /podle geometrického plánu z 19. 8. 1951/, o výměře 16.268 m2, a to za účelem výstavby provozních objektů za náhradu ve výši 0,50 Kč za 1 m2, tedy celkem za 8.134,- Kč). V řízení o této právní věci bylo zjištěno, že na původní parcele, jíž se týkalo vyvlastnění, se nachází řada budov – objekty dílen, garáží, skladu a stanice čerpání pohonných hmot. Na části původní parcely (č. 584) byl až po účinnosti zákona č. 229/1991 Sb. vybudován objekt, stojící na nové parcele č. 1165/15 v katastrálním území H. (obec P.); v tomto objektu se nachází sídlo dceřinné společnosti povinné osoby (společnosti S.E.G., s. r.o.). Na zbývající části původní parcely č. 584 (podle pozemkové knihy) je vyasfaltovaná plocha, která slouží nejen k pohybu vozidel Z. e., a. s., ale slouží rovněž jak odstavná plocha pro dopravní a mechanizační prostředky, ale je na ní i venkovní sklad materiálu (na zadní části se nenachází žádné objekty). Geometrickým plánem Ing. K. R. z 30. 8. 2005, č. 1149-8/2005, schváleným Katastrálním úřadem pro P. k., došlo k vytvoření nových parcel, a to parcely č. 1165/20 (vyasfaltované plochy sloužící jako venkovní sklad materiálu), dále parcely č. 1165/17 (vyasfaltované plochy mezi garážemi, sklady, dílnami, stanicí pro čerpání pohonných hmot a sídlem dceřinné společnosti) a dále i parcely č. 1165/17 (o výměře 227 m2). Pokud šlo o nově vytvořené parcely č. 1165/16 a č. 1165/17 odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tyto pozemky slouží účelu, pro který došlo k vyvlastnění, když nelze předpokládat, dovozoval odvolací soud, že při vyvlastnění pozemků pro účely výstavby provozních objektů bude naprosto celý pozemek zastavěn buď jedním objektem nebo více objekty bezprostředně na sebe navazujícími. Měl proto odvolací soud za to, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud zamítl žalobní návrh, že žalobci jsou vlastníky nově vzniklých parcel č. 1165/16 a č. 1165/17 v katastrálním území H.; odvolací soud proto v této části rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu potvrdil, včetně navazujících výroků o nákladech řízení mezi účastníky řízení a o nákladech placených v tomto řízení státem. Úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení odvolacího nepožadoval, a proto odvolací soud rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení (§ 224 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu). Rozsudek odvolacího soudu byl dne 11. 6. 2007 doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobců bylo podáno u soudu prvního stupně dne 11. 8. 2007, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, případně i roz