28 Cdo 3870/2019 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3870/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2020 Spisová značka:28 Cdo 3870/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.3870.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Církev (náboženská společnost) Stavba Rybník Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 8 odst. 1 písm. a) předpisu č. 428/2012Sb. § 120 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 4. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3870/2019-192 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Roztoky u Prahy, se sídlem v Roztokách u Prahy, náměstí 5. května 102, identifikační číslo osoby: 47005688, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, za účasti České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby 01312774, za nějž v řízení jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby: 69797111, adresa pro doručování: Územní pracoviště pro Střední Čechy, Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání věci a o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 19/2016, o dovolání účastnice řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2019, č. j. 3 Co 55/2018 – 176, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Účastnice řízení je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 4.114,- Kč k rukám jejího zástupce, JUDr. Jana Pavloka, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 12. 2017, č. j. 38 C 19/2016 – 153, vydal žalobkyni pozemek parc. č. 206/1 – vodní dílo, o výměře 13.226 m2 v katastrálním území Únětice u Prahy a obci Únětice, jenž vznikl oddělením provedeným geometrickým plánem vyhotoveným GRID, a. s. pod číslem 576-79/2016 (dále „předmětný pozemek“), jenž se stal nedílnou součástí rozsudku (výrok I.). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala vydání pozemku parc. č. 206/3 – vodní dílo, o výměře 1.577 m2 v katastrálním území Únětice u Prahy a obci Únětice, jenž vznikl oddělením provedeným geometrickým plánem vyhotoveným GRID, a. s. pod číslem 576-79/2016 (výrok II.). Soud prvního stupně tak rozsudkem nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu ze dne 23. 11. 2015, č. j. SPU 605119/2015, sp. zn. SP 19884/2015-537100 (výrok III.). Účastnici řízení uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 45.402,22 Kč (výrok IV.). Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 6. 2019, č. j. 3 Co 55/2018 -176, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. ve správném znění, že tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj ze dne 23. 11. 2015, č. j. SPU 605119/2015, sp. zn. SP 19884/2015-537100 (výrok I.) Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. tak, že účastnice řízení je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 35. 412,- Kč (výrok II.). Účastnici řízení uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 8.228,- Kč (výrok III.). Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění o tom, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále „zákon č. 428/2012 Sb.“), jež restituční nárok uplatnila řádně a včas ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 428/2012 Sb. u povinné osoby. Účastnice řízení je povinnou osobou podle ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., předmětný pozemek je - na rozdíl od nově vytvořeného pozemku parc. č. 206/3 - původním majetkem církevní právnické osoby ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 428/2012 Sb. a oprávněné osobě byl odňat v rozhodném období (§ 1 zákona č. 428/2012 Sb.) za okolností uvedených v ustanovení § 5 zákona č. 428/2012 Sb. Vydání předmětného pozemku nebrání výluka z naturální restituce upravená v ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., neboť rybník jako vodní dílo, který se na předmětném pozemku nachází, není z hlediska soukromého práva samostatnou věcí (je součástí pozemku), a není výsledkem stavební činnosti, jež by bylo možné označit za stavbu ve smyslu občanského práva (na podporu uvedené argumentace odvolací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu označená v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku). Odvolací soud dále dovodil, že vydání předmětného pozemku nebrání ani stavebně technické provedení hráze rybníka, neboť z dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že se jedná o jednoduchý konstrukční typ vodní hráze, kde stavební úpravy (zpevnění návodního stavu kameny a v místě bezpečnostního přelivu zpevnění hráze kamennou dlažbou v betonovém loži) splývají s pozemkem jako takovým. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně pouze proti výroku I.) podala účastnice řízení dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), neboť odvolací soud se při řešení otázky možné naturální restituce vydáním pozemku, jenž je ve funkčním celku s jiným pozemkem (jiného vlastníka) a oba pozemky společně tvoří rybník (vodního dílo), odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (na podporu předestřeného důvodu přípustnosti dovolání účastnice řízení odkazuje a cituje z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 416/2010, a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018; označené rozsudky dovolacího soudu jsou, stejně jako citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz). Připomíná rovněž závěr vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, že „v případě restitučního zákonodárství musí zákonodárce zohledňovat změny, které na věci v právním či faktickém smyslu nastaly v průběhu rozhodného období (resp. v době před účinností zákona).“ Poukazem na ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (zákon o vodách), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 254/2001 Sb.“), nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 652/06, ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14 (označené nálezy jsou, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz), dovolatelka dovozuje, že v případě vydání předmětného pozemku nebude žalobkyně moci plně realizovat vlastnické právo a vznikne jí tzv. holé vlastnictví, což je stav neslučitelný s účelem restitucí. Uvádí, že vodní plocha na pozemcích parc. č. 206/1 a parc. č. 206/3 tvoří jeden funkční celek ve smyslu ustanovení § 2 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítala, že dovolatelkou vymezený důvod přípustnost dovolání nezakládá, neboť mezi pozemky parc. č. 206/1 a parc. č. 206/3 žádná funkční souvislost v nalézacím řízení zjištěna nebyla. Rozsudek odvolacího soudu nelze ve smyslu vymezeného důvodu přípustnosti dovolání nijak konfrontovat s (dovolatelkou připomínanými) závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018, neboť označené rozhodnutí se výkladem pojmu funkční souvislost nebo funkční celek vůbec nezabývá. Žalobkyně naopak obsáhlou citací z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4097/2018, připomíná, že nebyla-li dovolacím soudem shledána funkční souvislost mezi pobřežními pozemky a pozemky, na nichž se nachází hlavní část rybníka, pak o to méně může být dán vztah funkční souvztažnosti mezi dvěma sousedními pozemky, na nichž se nachází toliko rybniční plocha. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání účastnice řízení odmítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 25. 6. 2019 (srovnej čl. I