28 Cdo 3926/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3926/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 10. 2007 Spisová značka:28 Cdo 3926/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.3926.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3926/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatele Města P., zastoupeného advokátem,  proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 5. 2007, sp. zn. 6 Co 988/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 89/2006 (žalobce Města P., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sekce územního pracoviště,  o určení vlastnického práva k nemovitostem) takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě, podané v této právní věci u soudu 6. 6. 2003, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Písku z 12. 1. 2007, čj. 6 C 89/2006-144. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba Města P., aby byl určeno, že je vlastníkem objektu na původní stavební parcele č. 621/2, dále objektu na původní stavební parcele č. 612/3, jakož i původních parcel č. 1801/7, č. 1801/8, č. 621/2 a č. 621/3 v katastrálním území P. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalujícímu Městu P. bylo uloženo zaplatit Okresnímu soudu v Písku 5.250,- Kč na náhradu zálohovaných nákladů řízení. O odvolání žalujícího Města P. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 5. 2007, sp. zn. 6 Co 988/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným. Podle názoru odvolacího soudu si soud prvního stupně opatřil pro své rozhodnutí vyčerpávající a správná skutková zjištění a věc správně posoudil i po právní stránce. Odvolací soud poukazoval na základní zjištěnou skutečnost, že tu ohledně nemovitostí, uvedených v žalobě žalujícího města, došlo dne 31. 3. 1992 k uzavření postupní smlouvy mezi Podnikem bytového hospodářství P. (v likvidaci) a Městem P. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že „odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tato postupní smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, neboť k ní nebyl dán souhlas orgánu uvedeného v § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb.“. Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby stanovil v § 45 odst. 1, že podniky nemohou, mimo obvyklé hospodaření, uzavírat smlouvy o převodu vlastnictví majetku, k němuž mají právo hospodaření, nakládat se svými účastmi na podnikání právnických osob a ani tyto zakládat; výjimky mohla v odůvodněných případech povolit vláda. V ustanovení § 47b zákona č. 92/1991 Sb. (ve znění zákona č. 92/1992 Sb.) bylo pak stanoveno, že při likvidaci organizací uvedených v § 1 tohoto zákona zpeněží likvidátor majetek prodejem věcí ve veřejné dražbě; jiným způsobem může likvidátor postupovat jen se souhlasem orgánu uvedeného v § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., kterým bylo Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Jen ustanovení § 16 zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické osoby nebo fyzické osoby, umožňovalo přímý prodej věci z národního majetku pouze tomu, kdo používal provozní jednotku určenou k privatizaci ke dni 1. 10. 1990 na základě smlouvy o přenechání provozu k dočasnému užívání, popřípadě na základě smlouvy uvedenou smlouvu nahrazující. Dříve platný zákona č. 109/1964 Sb. (hospodářský zákoník), zákon č. 111/1990 Sb., o státním podniku, a ani zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické osoby nebo fyzické osoby, nic nemění na závěru o neplatnosti uvedené smlouvy z 31. 3. 1992 (uzavřené mezi Podnikem bytového hospodářství P. a Městem P.). Dospěl proto odvolací soud k výslednému závěru, že uvedená postupní smlouva je neplatná ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku, protože je v rozporu s právní úpravou likvidace státních podniků, a to jmenovitě s ustanovením § 47b zákona č. 92/1991 Sb. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu a o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalujícímu městu dne 21. 6. 2007 a dovolání ze strany tohoto žalujícího, zastoupeného advokátem, bylo podáno dne 13. 8. 2007 u Okresního soudu v Písku, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolávající se město navrhovalo, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 31. 5. 2007 (sp. zn. 6 Co 988/2007 Krajského soudu v Českých Budějovicích) i rozsudek Okresního soudu v Písku z 12. 1. 2007, čj. 6 C 89/2006-144, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovoalel především poukazoval na to, že podle jeho názoru nepostupovaly soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích z 31. 5. 2007 (sp. zn. 6 Co 988/2007 Krajského soudu v Českých Budějovicích) a z 12. 1. 2007 (čj. 6 C 89/2006-144 Okresního soudu v Písku) podle závěrů předchozího rozhodnutí dovolacího soudu z 23. 2. 2006 (28 Cdo 147/2006 Nejvyššího soudu), ukládajícího zevrubnější posouzení postupní smlouvy z 31. 3. 1992, uzavřené mezi Městem P. a Podnikem bytového hospodářství P., a to posouzení podle ustanovení zákonů č. 427/1990 Sb. a č. 111/1990 i dříve platného zákona č. 109/1964 Sb. S ohledem na skutečnost, že likvidace Podniku bytového hospodářství, státního podniku, nebyla v té době řádně dokončena, když majetek nebyl realizován dražbou, mělo být v daném případě postupováno v souladu se zákonem č. 109/1964 Sb. a majetek měl být předán zřizovateli, jímž bylo Město P. U Podniku bytovného hospodářství, státního podniku, nebyl dán žádný z důvodů pro tzv. velkou privatizaci, podnik do ní zařazen nebyl a nebyl uveden ani v příslušných seznamech. U věcí převáděných postupní smlouvou z 31. 3. 1992 šlo o majetek sloužící k zajištění hospodaření s domy nebo o dosud nedořešený restituční majetek, u něhož vydání oprávněným osobám měl dokončit zřizovatel. Podle názoru dovolatele je uvedená postupní smlouva platná, když „práva daná ustanovením § 4 zákona č. 92/1991 Sb. vylučovala užití § 47b tohoto zákona“. Dovolatel je proto přesvědčen, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, jsou nadále vlastnictvím žalujícího města, když k převodu tohoto nemovitého majetku došlo v souladu se zákonem; v dovoláním napadeném rozhodnutí řešil tedy odvolací soud, podle názoru dovolatele, otázku přechodu majetku v rozporu s hmotným právem. Přípustnost dovolání tu bylo možné posoudit pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutím odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, má po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce zejména tehdy, řeší-li právní otázku,  která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem. V této právní věci nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 6 C 89/2006 Okresního soudu v Písku), ani z dovolání dovolatele a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by tu odvolací soud řešil svým rozsudkem, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, některou právní otázku, která by