28 Cdo 414/2006 — Nejvyšší soud

28 Cdo 414/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 3. 2008 Spisová značka:28 Cdo 414/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.414.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 829 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1462/08 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 414/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D, o dovolání dovolatelů: a) V. K., b) K. M., a c) P. G., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 14. 7. 2005, sp. zn. 38 Co 365/2003, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 12 C 1186/99 (žalobců V. K., K. M. a P. G., zastoupených advokátem, proti žalovanému L. E., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto: I.  Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 14. 7. 1999, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně z 15. 7. 2003, č. j. 12 C 1186/99-59. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců s žalobním návrhem, aby bylo určeno, že průmyslový objekt čp. 3939 a pozemek parc. č. 8421 (o výměře 393 m2), dále průmyslový objekt na pozemku parc. č. 8423 a tento pozemek parc. č. 8423 (o výměře 86 m2), jakož i pozemek parc. č. 2125/140 (o výměře 1612 m2) a pozemek parc. č. 2125/153 (o výměře 426 m2) v katastrálním území H., zapsané na listu vlastnictví č. 8869 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu v H. jsou podílovým spoluvlastnictvím žalobců (každého z jedné ideální třetiny). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze 14. 7. 2005, sp. zn. 38 Co 365/2003. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Hodoníně z 15. 7. 2003, č. j. 12 C 1186/99-59, potvrzen ve výroku o věci samé (označeném I), zatím co ve výroku o nákladech řízení (označeném II) byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla jen v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobců nebyla shledána důvodnými. Odvolací soud konstatoval, že žalobci odůvodnili svou určovací žalobu tím, že v žalobě uváděné nemovitosti nabyli v rámci společné činnosti na základě smlouvy o sdružení, uzavřené dne 1. 5. 1994 podle ustanovení § 829 a násl. občanského zákoníku, ale žalovaný L. E. byl ke dni 29. 1. 1998 rozhodnutím ostatních účastníků smlouvy o sdružení vyloučen ze sdružení (nesoucího název K.), čímž pozbyl podíl na majetku sdružení; žalobci měli za to, že každý ze zbývajících členů sdružení (jimiž jsou V. K., K. M. a P. G.) jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí uvedeného sdružení, a to s novým podílem jedné ideální třetiny. Podle názoru odvolacího soudu však tu nedošlo vyloučením žalovaného ze sdružení k zániku jeho spoluvlastnického podílu na nemovitostech sdružení. Odvolací soud poukazoval na to, že z ustanovení § 839 občanského zákoníku nevyplývá způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví k věcem nabytým do podílového spoluvlastnictví účastníků sdružení ve smyslu ustanovení § 843 občanského zákoníku. Nejde tu tedy o speciální úpravu zániku podílového spoluvlastnictví na rozdíl od obecné úpravy, obsažené v ustanoveních § 141 a § 142 občanského zákoníku. V ustanovení § 141 odst. 1 a v ustanovení § 142 odst. 1 občanského zákoníku je pak stanoveno, že může dojít buď k dohodě o zrušení podílového spoluvlastnictví a k vzájemnému vypořádání anebo o tom rozhodne na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Pro posouzení žalobci uplatněného nároku není rozhodné, zda nemovitosti byly získány do podílového spoluvlastnictví na základě dohody účastníků sdružení mimo rámec činnosti sdružení anebo při výkonu činnosti sdružení. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, zamítající určovací žalobu žalobců, jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. Výrok o nákladech řízení však odvolací soud zrušil, neboť poukazoval na to, že žalovaný se nevzdal práva na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, takže odvolací soud měl za to, že je třeba, aby soud prvního stupně o těchto nákladech řízení znovu rozhodl. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 23. 9. 2005 a dovolání ze strany žalobců bylo dne 22. 11. 2005 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Hodoníně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a podle své úvahy i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod dovolatelé uplatňovali, že řízení v této právní věci je stiženou vadou řízení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (spočívající v neprovedení relevantních důkazů) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, protože odvolacím soudem zaujatý právní názor k výkladu ustanovení § 829, § 834 a § 839 občanského zákoníku je podle názoru dovolatelů v rozporu s těmito ustanoveními občanského zákoníku, jakož i s ustanoveními § 141 a § 142 občanského zákoníku. Dovolatelé zejména namítali, že je nesprávný výklad ustanovení § 829 a násl. občanského zákoníku, k němuž dospěl odvolací soud. Podle názoru dovolatelů ustanovení § 839 občanského zákoníku obsahuje speciální úpravu zániku spoluvlastnického podílu, podle níž i v daném případě zanikl ke dni 29. 1. 1998 spoluvlastnický podíl žalovaného po jeho vyloučení ze sdružení, a to na nemovitostech, o něž jde v tomto řízení, ale i k dalšímu majetku sdružení. Dovolatelé mají proto v tomto případě naléhavý právní zájem na určení právního vztahu k nemovitostem, uváděným v žalobě žalobců; na podkladě rozhodnutí o požadovaném určení vlastnictví k nemovitostem pak žalobci mohou dosáhnout i záznamu změny co do podílového spoluvlastnictví i v katastru nemovitostí. Dosud jsou totiž v katastru nemovitostí zapsáni žalobci i žalovaný jako spoluvlastníci nemovitostí každý z jedné ideální čtvrtiny, a to jako majetku získaného při výkonu jimi zřízeného sdružení K. (které samo nemá právní subjektivitu), přičemž ovšem žalovaný byl rozhodnutím ostatních účastníků sdružení ke dni 29. 1. 1998 ze sdružení vyloučen a jeho účast na tomto sdružení zanikla. Došlo k tomu, že žalovaný pozbyl podílu na majetku sdružení, a to jak na majetku movitém, tak i na majetku nemovitém, neboť podle ustanovení § 839 občanského zákoníku se účastníkovi, který ze sdružení vystoupil nebo byl z něho vyloučen, vrací věci vnesené do sdružení a podíl na majetku sdružení se mu vyplácí v penězích. Protože však v daném případě žádný z účastníků sdružení nevložil do sdružení žádné vklady ve smyslu ustanovení § 831 občanského zákoníku, neexistují tu hodnoty, které by účastníci vnesli do sdružení, a nejsou tu tedy žádné věci, které by se vracely účastníkovi sdružení, jehož účast ve sdružení zanikla. Veškerý majetek, který sdružení K. mělo ke dni 29. 1. 1998, kdy zanikla účast žalovaného v tomto sdružení, byl nabyt v rámci výkonu společné činnosti, jak to vyplývalo i z účetnictví sdružení K. Žalovaný pak měl být vypořádán v penězích a tento jeho nárok na uvedené vypořádání zahrnoval i vypořádání z nemovitostí, o něž jde v tomto řízení. Ke dni vyloučení žalovaného ze sdružení (tj. ke dni 29. 1. 1998) došlo tedy k zániku spoluvlastnického podílu žalovaného i na uvedených nemovitostech, a to ze zákona v důsledku aplikace ustanovení § 839 občanského zákoníku, jako speciálního ustanovení ve vztahu k ustanovením § 141 a § 142 občanského zákoníku ohledně úpravy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Speciální úprava zániku spoluvlastnického podílu ve sdružení je tu dána také tím, že zaniká nejen podíl na věcech, právech a povinnostech ve vztahu ke sdružení, nýbrž i podíl na majetku sdružení získaném společnou činností. Žalobci jsou ovšem toho názoru, že pro zánik spoluvlastnictví žalovaného k nemovitostem, o něž jde v tomto řízení, je irelevantn