28 Cdo 4243/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4243/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 3. 2008 Spisová značka:28 Cdo 4243/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.4243.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4243/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce V. P. – s. o., zastoupeného advokátkou proti žalované o. P., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 107.425,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 99/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. května 2007, č. j. 12 Co 947/2006-238, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 5. 2007, č.j. 12 Co 947/2006-238, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku (soud prvního stupně) ze dne 1. 8. 2006, č. j. 10 C 99/2004-201 (vydaný poté, co byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 2004, č. j. 10 C 99/2004-62, zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 11. 4. 2005, č. j. 12 Co 969/2004-93), pokud jím byla žalované povinnost uhradit žalobci částku 107.425,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 1. 11. 2001 do zaplacení, a změnil jej ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování, posoudil skutkové i právní závěry soudu prvního stupně jako správné. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, který na základě provedeného dokazování dovodil, že žalovaná je členem žalobce od jeho vzniku, že se jako člen žalobce vždy chovala, pravidelně platila členské příspěvky, účastnila se valných hromad žalobce a že zakladatelská smlouva byla řádně podepsána k tomu oprávněnou osobou, starostou žalované. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že ačkoli konkrétní zápis o jednání zastupitelstva výslovně udělujícího souhlas se vstupem žalované do žalujícího svazku obcí není k dispozici, lze mít z provedeného dokazování za prokázané, že zastupitelstvo žalované potřebný souhlas udělilo. Pokud byla ze strany žalované zpochybněna právní subjektivita žalobce, dospěly soudy obou stupňů ke shodnému závěru, že žalobce je subjektem plně právně způsobilým, neboť byl ve smyslu ustanovení § 20i odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném v rozhodné době (dále jen „obč. zák.“) zapsán do registru sdružení vedeného u příslušného okresního úřadu. Odvolací soud v této souvislosti s odkazem na rozhodnutí publikované pod R 11/2000 konstatoval, že mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu vydaného v mezích pravomoci příslušného správního orgánu, tj. v daném případě Okresního úřadu v Prostějově, a proto soudu nepřísluší posuzovat průběh správního řízení, jež předcházelo registraci žalobce. Následně odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná neuhradila žalobci část zálohy na investiční náklady za rok 2001 dle faktury ze dne 16. 7. 2001, označené č. 01104, řádně vystavené v souladu se závěry 6. a 7. valné hromady žalobce, splatné ke dni 31. 10. 2001, ačkoli povinnost žalované k úhradě vyplývá ze stanov žalobce platných ke dni vystavení předmětné faktury. Počínaje dnem 1. 11. 2001 je tak žalovaná v prodlení se zaplacením žalované částky, a je proto povinna uhradit odpovídající poplatek z prodlení. Pokud žalovaná uplatňovala k započtení částku ve výši 2.500.000,- Kč, kterou poukázala na účet žalobce, bylo v řízení prokázáno, že státní dotace ve výši odpovídající uvedené částce nebyla určena pouze žalované, přestože přes její účet byla „z neznámého důvodu“ vyplacena, nýbrž byla přiznána za účelem vypracování projektové dokumentace šumperské části žalobce. Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadla žalovaná dovoláním, které doplnila v zákonné lhůtě podáním ze dne 28. 8. 2007 a jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť právní otázky související s výkladem právního úkonu, platností právních úkonů při uzavření smlouvy o sdružení, vznikem členství ve sdružení obcí a „zavazování obce starostou“ nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu řešeny a byly odvolacím soudem vyřešeny v rozporu s hmotným právem. Co do dovolacího důvodu výslovně odkazuje na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatelka namítá, že právní otázka výkladu projevu vůle zastupitelstva žalované ve vztahu ke vstupu žalované do svazku obcí (žalobce) byla vyřešena v rozporu s hmotným právem, neboť závěr odvolacího soudu, stejně jako soudu prvního stupně, že se žalovaná platně stala členem žalobce, je v rozporu s provedeným dokazováním. Ze žádného provedeného důkazu totiž podle dovolatelky přímo nevyplývá, že by žalovaná projevila vůli stát se členem žalobce. V této souvislosti dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 721/2000, a uvádí, že žalobce pochybil, když si neověřil, zda byla splněna podmínka souhlasu zastupitelstva se vstupem žalované do svazku obcí. Dále dovolatelka vyjadřuje pochybnosti stran počtu zakládajících členů žalobce. Dle dovolatelky se obce okresu Olomouc nestaly řádnými členy žalobce, protože k podpisu zakladatelské smlouvy z jejich strany došlo až po registraci žalobce. Pokud však byly při hlasování valné hromady žalobce, kterým byla stanovena výše členského podílu vymáhaného žalobou, započítávány i hlasy těchto obcí, nemohlo být hlasování valné hromady platné. Stejně tak dovolatelka zpochybňuje platnost změny stanov žalobce týkající se způsobu výpočtu nákladů s tím, že tyto stanovy nebyly projednány zastupitelstvem žalované. Dovolatelka dále uvádí, že částka 2.500.000,- Kč posouzená v nalézacím řízení jako státní dotace neurčená pouze žalované byla podle důkazů, jež předkládá, přiznána výlučně žalované. Pochybení soudů obou stupňů dovolatelka spatřuje rovněž v otázce posouzení právní subjektivity žalobce. Zakladatelská smlouva žalobce nenabyla platnosti, neboť nebyla v rozporu s ustanovením čl. 10.3 této smlouvy podepsána všemi smluvními stranami. Nebyly tak splněny podmínky pro registraci žalobce ve smyslu ustanovení § 20g obč. zák., když navíc nebyly před registrací předloženy stanovy žalobce. Samotné provedení registrace nemůže dle dovolatelky zhojit vady spočívající v nesplnění zákonem stanovených podmínek. Žalobce proto není subjektem s právní subjektivitou a nemůže být v daném sporu aktivně legitimován. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, neboť jeho neprodleným výkonem by jí mohla být způsobena neodčinitelná újma, a poté aby zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.“) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.). Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal důvodným a v souladu s ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dána, jestliže nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (diformní rozhodnutí soudu prvního stupně v důsledku vázanosti odlišným právním názorem vyjádřeným v kasačním rozhodnutí odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovo