28 Cdo 4342/2007 – Nejvyšší soud

28 Cdo 4342/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně E. P.,  zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu financí, zastoupené advokátkou, a 2) T. a.s., zastoupené  advokátkou, o uzavření dohody o vydání nemovitostí, vedené Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 8 C 443/92, o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 3. 2007, č.j. 36 Co 187/2006-550, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) usnesením ze dne 22. 3. 2007, č.j. 36 Co 187/2006-550, rozhodl, že v souzené věci bude pokračovat na místo prvního žalovaného (L. vzduchotechnických závodů, a.s.) s Českou republikou – Ministerstvem financí. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně H. K. bezúspěšně dne 5. 3. 1991 vyzvala L. vzduchotechnické závody, státní podnik (dále jen „LVZ, s.p.“), a dne 22. 5. 1991 Dřevozpracující závody F., státní podnik (dále jen „DZ F., s.p.“), k vydání označených nemovitostí [§ 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen „zákon č. 87/1991 Sb.“)], načež dne 25. 3. 1992 svůj nárok uplatnila v soudním řízení. Oba státní podniky byly následně privatizovány, a to DZ F., s.p., na základě schváleného privatizačního projektu č. 814 formou vložení majetku do akciové společnosti Dřevozpracující závod F., a.s. (nyní vystupující pod obchodní firmou T. a.s.), a LVZ, s.p., na základě schváleného privatizačního projektu č. 2597 formou vložení majetku do akciové společnosti veřejnou soutěží a bezúplatným převodem majetku, kdy novým nabyvatelem se staly (mimo jiné) L. vzduchotechnické závody, a.s. (nyní LVZ, a.s.); jediným zakladatelem obou akciových společností byl Fond národního majetku České republiky (dále jen „Fond“), na něhož přešel majetek obou podniků podle § 11 odst. 1 a 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném do 7. 12. 1992 (dále jen „zákon č. 92/1991 Sb.“). V předchozím řízení došlo ze strany soudu k neodůvodněné záměně právních forem obou žalovaných na akciové společnosti, neboť restituční nárok byl právní předchůdkyní žalobkyně uplatněn vůči DZ F., s.p., a LVZ, s.p., které nárokované nemovitosti ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. držely, a v dalším průběhu řízení nedošlo ke změně označení povinných osob žalobkyní ani k procesnímu nástupnictví na straně žalovaných. DZ F., s.p., byl v procesu privatizace zrušen a „jeho majetek přešel na Fond“, nebyl však vymazán z obchodního rejstříku (§ 68 odst. 1 obchodního zákoníku), nadále právně existuje a tudíž s ním bude v dalším průběhu řízení jednáno; naproti tomu LVZ, s.p., byl po zrušení ke dni 31. 8. 1995 z obchodního rejstříku vymazán. Nárokované nemovitosti jsou v současné době v držení nástupnických akciových společností. Soud dospěl k závěru, že byl-li restituční nárok řádně uplatněn (a současně nebyl pravomocně zamítnut), dopadá na nárokovaný majetek tzv. blokační ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. a tento majetek nemohl být předmětem privatizace podle citovaného zákona. Privatizační projekty č. 814 a č. 2597 jsou proto v částech, v nichž byly nárokované nemovitosti v privatizaci převáděny, neplatné. Tyto nemovitosti přešly spolu s ostatním privatizovaným majetkem ex lege (§ 11 odst. 1 a 3 zákona č. 92/1991 Sb.) na Fond, neboť blokační ustanovení takovému přechodu (na rozdíl od následných převodů na akciové společnosti) nebránilo. V případě zrušeného a následně zaniklého LVZ, s.p., tedy přešel veškerý jeho majetek v rámci privatizace na Fond, avšak pro neplatnost následných převodů již nikoli na nástupnické akciové společnosti; Fond se tak stal právním nástupcem zaniklého státního podniku. Následně působnost Fondu přešla podle zákona č. 178/2005 Sb. na Ministerstvo financí. Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná 1) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 239 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a jako dovolací důvod uvádí, že – posuzováno podle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolatelka pokládá za nesprávný závěr odvolacího soudu o jejím právním nástupnictví za LVZ, s.p., tj. že se stala „nositelem povinnosti, o niž v řízení samém jde.“ Ve sporu o vydání majetku podle zákona č. 87/1991 Sb. je pasivně legitimován ten subjekt, který ke dni jeho účinnosti nárokovaný majetek držel, což je v tomto případě LVZ, s.p. Došlo-li přes tzv. blokační ustanovení zákonů č. 87/1991 Sb. a č. 92/1991 Sb. k privatizaci žalobou dotčeného majetku, nemůže tím být automaticky založeno právní nástupnictví nového nabyvatele namísto povinné osoby, resp. „soud vůbec neměl takové právní nástupnictví připustit.“ Nadále proto mělo být jednáno s původní povinnou osobou (LVZ, s.p.), kterou by v důsledku trvání tohoto sporu podle § 15 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění účinném do 30. 6. 1997, „nebylo možné zrušit … aniž by bylo rozhodnuto o nástupnickém subjektu.“ Dovolatelka se zřetelem k prioritě restitučních nároků připouští, že v důsledku privatizace přešel podle § 11 zákona č. 92/1991 Sb. tímto nárokem dotčený majetek na Fond, nicméně „toto ustanovení se netýká restitučních nároků, které jsou sice na majetek uplatněny, ale váží se k subjektu – původní povinné osobě, a nikoli k majetku samému.“ Uzavírá, že právním nástupcem zaniklého státního podniku by měl být jeho zřizovatel, tj. Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu, případně Česká republika, již by v tomto řízení zastupoval Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Navrhuje, aby dovoláním napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry napadeného rozhodnutí a navrhla, aby dovolání bylo „odmítnuto“. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalovaná 1), zastoupena advokátkou, podala dovolání včas, dovolání splňuje formální i obsahové náležitosti (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a § 241a odst. 1 o.s.ř.) a je podle § 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné. Dovolací námitky směřují ke zpochybnění právního závěru odvolacího soudu, že procesním nástupcem zaniklého LVZ, s.p., je v daném restitučním řízení Česká republika – Ministerstvo financí (jakožto právní nástupce Fondu), jelikož majetek původní povinné osoby LVZ, s.p., nemohl být z důvodu blokačních ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. a § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. převeden na jiné subjekty (privatizován) a na základě schváleného privatizačního projektu pouze přešel (spolu s veškerými právy a závazky) ex lege na Fond. Podle § 107 odst. 1 věty první a třetí o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle § 107 odst. 3 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona věc drží, s výjimkou a) podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato výjimka však neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1. říjnu 1990, b) cizích států. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. povinná osoba je povinna s věcmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného ani přenechat jinému do užívání s výjimkou dohod o odevzdání a převzetí bytu, uzavřených na podkladě dohod o výměně bytu. Takové právní úkony jsou neplatné. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. majetku, na jehož vydání může vzniknout nárok fyzické osobě podle zvláštních předpisů, může být použito podle tohoto zákona pouze v případě, že tyto nároky nebyly uplatněny ve stanovené lhůtě nebo byly zamítnuty. Podle § 11 zákona č. 92/1991 Sb. v souladu se schváleným privatizačním projektem podniku zakladatel zruší podnik bez likvidace nebo vyjme část majetku podniku (odst. 1). Je-li zakladatelem podniku orgán státní správy republiky nebo obec, přechází privatizovaný majetek dnem zrušení podniku nebo dnem vynětí části majetku na Fond národního majetku České republiky anebo na Fond národního majetku Slovenské republiky, které zřídí zákony národních rad (odst. 3). Podle § 1 zákona č. 178/2005 Sb. dnem nabytí ú