28 Cdo 4533/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4533/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2019 Spisová značka:28 Cdo 4533/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.4533.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhradní pozemek Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991Sb. § 11 odst. 1 písm. c) předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4533/2018-1314USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) M. B., narozeného XY, b) K. B., narozeného XY, a c) A. B., narozené XY, všech bytem XY, zastoupených JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 013 12 774, zastoupené Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované – Zubního střediska Poděbrady spol. s r.o., identifikační číslo osoby: 475 36 781, se sídlem v Poděbradech, Proftova 370/3, zastoupeného JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova 1250/50, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 205/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. června 2018, č. j. 30 Co 30/2018-1201, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. října 2017, č. j. 10 C 205/2016-1027, zrušen v části výroku pod bodem II, jíž bylo žalované uloženo uzavřít s žalobci dohodu o bezúplatném převodu pozemků parc. XY a parc. XY v k. ú. XY, pozemku parc. XY v k. ú. XY, a pozemku parc. XY v k. ú. XY, jakož i ve výroku III o nákladech řízení, a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; ve zbylé části výroku II, o uložení povinnosti žalované uzavřít s žalobci dohodu o bezúplatném převodu tam označených pozemků jako náhradních (§ 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“) byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Dovoláním žalované je napaden rozsudek odvolacího soudu v potvrzující části výroku pod bodem II; splnění předpokladů přípustnosti dovolání žalovaná (dále též jako „dovolatelka“) spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázek hmotného i procesního práva, konkrétně jde-li o otázku hodnocení důkazu znaleckým posudkem o ocenění oprávněným osobám nevydaných pozemků (posudek znalce doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc.), potažmo určení výše neuspokojeného restitučního nároku; za nesprávné současně považuje i posouzení otázky vhodnosti jí v dovolání označených náhradních pozemků, namítajíc, že pozemek parc. XY v k. ú. XY je určen k vybudování ekologického opatření nadregionálního biokoridoru, na pozemku parc. XY v k. ú. XY se nachází přírodní památka a je součástí systému Natura 2000, u pozemku parc. XY v k. ú. XY je navrženo veřejně prospěšné opatření ve formě regionálního biokoridoru a pozemek parc. XY v k. ú. XY představuje zahradu bytového domu, s níž podle dovolatelky tento pozemek funkčně souvisí. Nejvyšší soud podané dovolání odmítl (podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení (a kdy napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v § 238 o. s. ř.), je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení § 237 o. s. ř., z nichž ovšem žádné naplněno není (napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak). Předestírá-li dovolatelka otázku hodnocení důkazu znaleckým posudkem doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., provedeného v souvislosti s určením výše restitučního nároku oprávněných osob za účelem ocenění jim odňatých pozemků, nelze než uvést, že tím ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. neklade žádnou kvalifikovanou otázku hmotného ani procesního práva, jejímž prostřednictvím by bylo lze usuzovat na přípustnost dovolání, nýbrž rozporuje skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů, jímž je však dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17). Jakkoli totiž dovolatelka vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – svými výtkami brojí proti způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem, k čemuž však nemá s účinností od 1. 1. 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zásadám, dle nichž je třeba hodnotit důkaz znaleckým posudkem (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5247/2015, a ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4712/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2704/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 209/2018, a rozsudky ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, a ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5138/2014), se ostatně odvolací soud nikterak nezpronevěřil, a tedy důvodně zde čerpal své skutkové závěry o ceně odňatých pozemků (a tudíž i o výši restitučního nároku žalobců) z písemného znaleckého posudku znalce doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., přihlížeje přitom rovněž k výpovědi citovaného znalce v označeném řízení, v němž byl k obsahu znaleckého posudku slyšen. V odůvodnění svého rozhodnutí pak svůj postup při hodnocení důkazů (včetně toho, proč i zde vycházel právě ze závěrů znaleckého posudku uvedeného znalce) přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vysvětlil. Poukázal na to, že citovaný znalec v souladu s ustálenou judikaturou pozemky, byť byly v době přechodu na stát evidovány jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby) správně ocenil jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1025/2015), přičemž současně zohlednil i tu okolnost, že pozemky byly odňaty jako celek pro výstavbu sídliště, jež posléze „stavebně srostlo“ s hlavním městem Prahou a bylo napojeno na inženýrské sítě. Ke stejným závěrům – jde-li o hodnotu totožných, oprávněným osobám odňatých pozemků a potažmo výši restitučního nároku – přitom soudy dospěly i v jiných, již dříve skončených řízeních týchž účastníků; v nich vydaná konečná rozhodnutí pak obstála i v dovolacím řízení (vi