28 Cdo 4546/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4546/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2009 Spisová značka:28 Cdo 4546/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.4546.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4546/2007 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelů: 1. Z. d. P., zastoupeného advokátem, a 2. Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 12. 6. 2007, sp. zn. 5 Co 529/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 C 184/2003 (žalobkyně J. S., zastoupené advokátem, a dalších účastníků řízení podle části páté občanského soudního řádu: 1. Z. d. P., zastoupeného advokátem, 2. P. F., a 3. Č. r. – Ú. p. z. s. v. v. m., o určení vlastnictví k nemovitostem), takto: Dovolání dovolatelů se zamítají. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích z 1. 12. 2006, č. j. 7 C 184/2003. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo vysloveno, že žalobkyně J. S. nabývá vlastnictví k nemovitostem, a to ke stavební parcele č. 18/8 (o výměře 488 m2) a k pozemkové parcele č. 476 (o výměře 1450 m2)  v katastrálním území Ř., jak tyto pozemky v uvedené výměře vyplývají z geometrického plánu Ing. F. K. z 2. 11. 2005, č. 370-193/2005, zapsaným na listu vlastnictví č. 10 OO2 pro katastrální území Ř. u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště S., dále že žalobkyně J. S. nabývá vlastnictví k pozemkovým parcelám č. 366/32, č. 3566/13 a č. 382/1 v katastrálním území Řepice (v ideální jedné šestině), zapsaným na listu vlastnictví č. 10 002 pro toto katastrální území u téhož katastrálního úřadu, a že také žalobkyně J. S. nabývá vlastnictví k pozemkové parcele č. 382/2 v katastrálním území Ř. (v jedné ideální třetině), zapsané na listu vlastnictví č. 260 pro toto katastrální území u téhož katastrálního úřadu, a posléze žalobkyně J. S. nabývá vlastnictví k pozemkovým parcelám č. 86/31, č.  86/32, č. 86/8 a č. 86/33 v katastrálním území Ř., zapsaným na listu vlastnictví č. 579 pro katastrální území Ř., zapsaným n listu vlastnictví č. 579 pro katastrální území Řepice u téhož katastrálního úřadu. Bylo také výrokem uvedeného rozsudku soudu prvního stupně vysloveno, že „tímto se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR – Pozemkového úřadu S. ze dne 7. 5. 2003, č. j. PÚ /4464/7349/92/Sc/Č/3“. Naproti tomu soud prvního stupně uvedeným rozsudkem odmítl žalobní návrh žalobkyně v té části, kterou se domáhala nabytí vlastnictví části stavby bez čísla popisného na stavební parcele č. 18/8, vyplývající z geometrického plánu č. 370-193/2005, Ing. F. K. z 2. 11. 2005, zapsané na listu vlastnictví č. 82 pro katastrální území Ř. u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště S. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že účastníkům, řízení Zemědělskému družstvu P., České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradu nákladů řízení 29.040,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Závěrečným výrokem rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že se zamítá návrh na přibrání Obce Ř. do tohoto řízení. O odvolání účastníků řízení Zemědělského družstva P., Pozemkového fondu ČR a České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích ze 12. 6. 2007, sp. zn. 5 Co 529/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích z 1. 12. 2006, č. j. 7 C 184/2003-195 (který zůstal nedotčen odvoláními v části výroku v odstavci I. a v odstavci II., tj. ohledně nabytí vlastnictví žalobkyní k parcelám č. 366/32, č. 366/13 a č. 382/1 a ohledně částečného zamítnutí žaloby žalobkyně) potvrzen ve zbylém rozsahu výroku v odstavci I. a ve výroku v odstavci IV. V odstavci III., o náhradě nákladů řízení, byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že účastník řízení Zemědělské družstvo P. je povinno zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 3.227,- Kč a účastník řízení Pozemkový fond ČR a účastník řízení Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jsou povinni zaplatit žalobkyni J. S. každý 3.887,55 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu; žalobkyně a Pozemkový fond ČR nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení odvolacího. V odůvodnění rozsudku odvolací soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně postupem podle § 212 ve spojení s ustanovením § 212a odst. 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaných odvolání, pokud jde o meritum věci, zatím co v případě rozhodnutí o nákladech řízení dospěl k závěru o nesprávnosti odvoláním napadené rozhodnutí, ovšem z jiných důvodů, než z důvodů namítaných v odvolání. Odvolací soud uváděl, že s ohledem na částečné odmítnutí žaloby, pokud šlo o stodolu, stojící na pozemku parc. č. 18/8 v katastrálním území Ř., a na situaci, kdy otázky včastnosti uplatnění restitučního nároku, včasnosti podání žaloby, jakož i otázka posouzení aktivní a pasivní legitimace účastníků řízení nebyly zpochybněny a byly také soudem prvního stupně posouzeny správně, zbývala k posouzení v rámci odvolacího přezkumu (pokud šlo o meritum věci) fakticky pouze otázka tísně, jako zákonné podmínky pro uplatnění restitučního důvodu žalobkyní podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. 1) zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud konstatoval, že mezi účastníky řízení byla sporná existence tísně při právním úkonu odmítnutí dědictví, které tu učinil J. S. (manžel žalobkyně) dne 2. 11. 1972 v řízení o dědictví po jeho rodičích. Toto odmítnutí dědictví bylo, podle názoru odvolacího soudu, právním úkonem nestandartním, jímž došlo ve vztahu k státu ke vzdání se majetku, který nebyl předlužen; odvolací soud byl proto přesvědčen, že tento úkon byl učiněn J. S. v tísni, vyvolané v době učiněného odmítnutí dědictví tehdejšími společenskými poměry, v nichž bylo osobě odmítající dědictví zřejmé, že tento majetek nebylo možné tehdy svobodně užívat a že jej bude nutno družit do zemědělského družstva. Vzhledem k tomuto posouzení otázky tísně při právním úkonu odmítnutí dědictví jež bylo shodné ze strany odvolacího soudu i soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (v té části výroku rozsudku v odstavci I, jenž se týkal parcely č. 18/8 a parcely č. 476 v katastrálním území Ř., a dále i jedné ideální šestiny pozemkové parcely č. 382/2 a jedné ideální třetiny pozemkových parcel č. 86/31, 86/32, 86/8 a 86/333 v katastrálním území Ř.) s tím, že ohledně pozemkových parcel č. 366/32, č. 366/13 a č. 382/1 v katastrálním území Ř., ohledně nichž vystupoval v řízení jako povinná osoba Pozemkový fond ČR, zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. odvoláním nedotčen a že totéž platí i ohledně výroku o částečném odmítnutí žaloby. V uvedeném rozsudku zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen a samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 občanského soudního řádu). Potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu se váže i k výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na přibrání Obce Ř. za dalšího účastníka tohoto řízení. Ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně došlo postupem podle ustanovení § 220 odst. 3 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto odvolacím soudem ve smyslu ustanovení § 244 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen účastníku řízení České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových dne 24. 7. 2007 a účastníku řízení Zemědělskému družstvu P. rovněž dne 24. 7. 2007 (k rukám advokáta zastupující toto družstvo). Dovolání Zemědělského družstva P. bylo dne 14. 9. 2007 podáno u Okresního soudu ve Strakonicích. Dovolání ČR – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bylo dne 24. 9. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu ve Strakonicích. Obě dovolání byla tedy podána ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolávající se Zemědělské družstvo P. navrhovalo, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Uvedený dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.