28 Cdo 4643/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4643/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 2. 2010 Spisová značka:28 Cdo 4643/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.4643.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o sdružení Dotčené předpisy:§ 829 předpisu č. 40/1964Sb. § 243b odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 2. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4643/2009-395 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce S. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Pharm.Dr. M. M., zastoupenému advokátem, o zrušení spoluvlastnictví a vypořádání majetku zaniklého sdružení, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 154/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2008, č. j. 26 Co 29/2008-332, takto: I. Dovolání proti výrokům II., III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 2008, č. j. 26 Co 29/2008-332, se odmítá; jinak se dovolání zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 57.622,80 Kč k rukám advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se původně domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 2.526.000,- Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tak, že účastníci počátkem roku 1995 uzavřeli smlouvu o sdružení, jehož předmětem bylo provozování lékárny ve V.. Žalobce měl do sdružení vnést určité finanční prostředky a vykonávat účetnické práce, žalovaný pak provádět odborné úkony související s provozem lékárny. Podíly účastníků byly stanoveny na 35 % ve prospěch žalobce, 65 % ve prospěch žalovaného. V polovině roku 1996 žalovaný odebral žalobci právo disponovat s účtem sdružení. Žalobci nebyly po zániku sdružení vráceny poskytnuté vklady, stejně jako mu nebyl vyplacen podíl na majetku sdružení. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 11. 8. 2003, č. j. 5 C 154/98-106, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 408.248,- Kč s přísl., co do částky 2.117.752,- Kč s přísl. žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2004, č. j. 26 Co 200/2004-166, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přikročil ke zrušení rozsudku okresního soudu, neboť v něm byl podle jeho názoru nesprávně posouzen uplatněný nárok dle ust. § 839 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), namísto ust. § 841 obč. zák. Mělo totiž dojít ke zrušení sdružení podle § 841 obč. zák. a k vypořádání majetku sdružení podle § 142 obč. zák., za současného uplatnění § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud se rovněž neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný ze sdružení vystoupil ke dni 31. 12. 1995, neboť ten v daném směru neunesl důkazní břemeno. Jako pravděpodobná se krajskému soudu jevila možnost, že k ukončení činnosti sdružení došlo až ke dni 31. 7. 1996, kdy žalovaný projevil vůči žalobci jednoznačně vůli se již společně nepřičiňovat o dosažení sjednaného účelu sdružení, což dal najevo oznámením o ukončení jakékoliv spolupráce se žalobcem a zrušením jeho dispozičního práva k účtům sdružení. V dalším rozhodnutí ve věci Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 26. 3. 2007, č. j. 5 C 154/98-268, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k tam specifikovaným věcem ve stavu ke dni 31. 12. 1997 (výrok I.), tyto věci přikázal do vlastnictví žalovaného (výrok II.), rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 2.641.250,- Kč (výrok III.), zamítl návrh, aby soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem – budově č. p. 191 na st. p. č. 209 a st. p. č. 209, vše v k. ú. a obci Š. (výrok IV.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu (výroky V., VI. a VII.). Okresní soud dospěl k závěru, že čistá hodnota majetku sdružení ke dni 31. 12. 1997, kdy měla být podle jeho názoru ukončena činnost sdružení, činila 6.460.000,- Kč, přičemž bylo třeba zohlednit vklad žalobce ve výši 830.000,- Kč a vklad žalovaného ve výši 455.000,- Kč. Po odečtení těchto vkladů zbyla čistá hodnota majetku ve výši 5.175.000,- Kč, z této hodnoty pak dle dohody účastníků náleží žalobci 35 %, tedy 1.811.250,- Kč, a žalovanému 65 %, tedy 3.363.750,- Kč. Všechny věci, práva a závazky sdružení byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, jemuž bylo současně uloženo, aby žalobci zaplatil vypořádací podíl ve výši 2.641.250,- Kč, coby součtu jeho vkladu a podílu na majetku sdružení. Podle názoru soudu prvního stupně neměly být do majetku sdružení zahrnuty nemovitosti ve Špindlerově Mlýně, když použití prostředků z účetnictví sdružení na zaplacení kupní ceny žalovaným a zanesení nemovitostí do seznamu majetku samo o sobě nepostačuje k prokázání toho, že se účastníci dohodli, že v rámci sdružení budou provozovat i lékárnu ve Š. Kupní smlouvu na tyto nemovitosti navíc uzavřel sám žalovaný, který byl též veden v katastru nemovitostí jako jejich výlučný vlastník. V odůvodnění rozsudku okresního soudu je rovněž uvedeno, že z provedených důkazů nelze mít za prokázáno, kdo a v jakém rozsahu prováděl krácení tržeb, a že právo žalobce není promlčeno. K odvolání žalobce i žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 11. 2008, č. j. 26 Co 29/2008-332, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k tam specifikovaným věcem ve stavu ke dni 31. 7. 1996, přičemž součástí tohoto výroku je i dům č. p. 191 na pozemku č. parc. st. 209 a pozemek č. parc. st. 209 v k. ú. Š. (výrok I.a), věci, práva a závazky uvedené ve výroku I.a přikázal do vlastnictví žalovaného (výrok I.b), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2.906.900,- Kč (výrok I.c) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i odvolacím soudem mezi účastníky a vůči státu (výroky II., III., a IV.). Odvolací soud se s právním hodnocením soudu prvního stupně rozešel ve dvou zásadních bodech, a sice v otázce okamžiku ukončení činnosti sdružení a v tom, zda byly společným majetkem účastníků sdružení i nemovitosti ve Š. Podle názoru odvolacího soudu byla činnost sdružení ukončena ke dni 31. 7. 1996 vzhledem k tomu, že do tohoto data prováděl žalobce pro žalovaného účetní práce a žalovaný jej za to odměňoval a odváděl za něj platby sociálního a zdravotního pojištění, avšak tohoto dne dal žalovaný žalobci najevo, že s ním již spolupracovat nehodlá, a zrušil jeho možnost disponovat s prostředky na účtu sdružení. Touto projevenou vůlí žalovaného došlo k ukončení činnosti sdružení a k jeho faktickému rozpuštění, neboť odpadla zákonná podmínka existence sdružení podle ust. § 829 obč. zák., tedy společná vůle účastníků přičiňovat se o dosažení sjednaného účelu. Pokud pak jde o nemovitosti ve Š., uzavřel odvolací soud, že tyto se staly majetkem účastníků sdružení, a to na základě ust. § 834 obč. zák., podle kterého se majetek získaný při výkonu společné činnosti stává spoluvlastnictvím účastníků sdružení. Nemovitosti byly získány v době existence sdružení, byly evidovány v účetnictví sdružení a zaplaceny z prostředků evidovaných v účetnictví sdružení. Krajský soud přikročil ke změně rozsudku soudu prvního stupně, aniž by mu věc vrátil k dalšímu řízení, neboť mohl rozhodnout sám vzhledem k tomu, že okresní soud nechal společný majetek účastníků sdružení ocenit i k datu 31. 7. 1996. Hodnota čistého obchodního majetku sdružení včetně nemovitostí ve Š. činila k uvedenému datu 7.219.000,- Kč, po odečtení vkladů účastníků v rozsahu zjištěném soudem prvního stupně zbyla hodnota vypořádávaného majetku ve výši 5.934.000,- Kč, z čehož podíl žalobce činil 2.076.900,- Kč a podíl žalovaného 3.857.100,- Kč. Všechny hodnoty na základě vypořádání připadly žalovanému, a soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 2.076.900,- Kč, stejně jako jím vložený vklad 830.000,- Kč, celkem tedy 2.906.900,- Kč. Odvolací soud rovněž uvedl, že nedošlo k promlčení práva žalobce. Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozsudkem odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, stejně jako v tom, že jím bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo ve věci samé rozhodnuto jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl soud prvního stupně vázán právním ná