28 Cdo 4665/2016 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4665/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2018 Spisová značka:28 Cdo 4665/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.4665.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podnik Smlouva o sdružení Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 5 obch. zák. § 829 obč. zák. § 834 obč. zák. § 841 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4665/2016-134 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobce F. V., zastoupeného JUDr. Lenkou Patenidisovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Charvátova 11, proti žalované Pekařství Vonka, s.r.o., IČ 292 02 671, se sídlem v Moravských Budějovicích, Bezručova 1574, zastoupené JUDr. Miloslavem Voborníkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Židovská 1143/31, o 781.660 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 178/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2016, č. j. 37 Co 203/2015-113, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2016, č. j. 37 Co 203/2015-113, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 24. 2. 2015, č. j. 12 C 178/2011-87, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 781.660 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení (výrok II.). Žalobce se v řízení domáhal po žalované zaplacení částky 781.660 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo tím, že v době od 1. 4. 2010 do 30. 11. 2011 užívala podnik, jehož podílovým spoluvlastníkem s podílem id. ¼ je žalobce, aniž by měla k užívání podniku od žalobce souhlas. Soud vzal za prokázané, že dne 1. 3. 1992 uzavřel žalobce s O. V., A. V. a M. K. smlouvu o sdružení za účelem společného podnikání při provozování pekárny. Sdružení zaniklo dne 29. 3. 2010 na základě výpovědi M. K. S majetkem zaniklého sdružení od 1. 4. 2010 hospodaří a podniká žalovaná, jejímiž společníky se stali O. V. a A. V. Soud se však neztotožnil s názorem žalobce, že majetek zaniklého sdružení může tvořit podnik podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), jehož užíváním by se mohla žalovaná bezdůvodně obohatit. Použití obchodního zákoníku na vznik, zánik či vypořádání sdružení založeného podle § 829 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též pouze „obč. zák.“), je vyloučeno, protože se jedná o občanskoprávní vztah. Sdružení nemá způsobilost k právním úkonům, vypořádání majetku zaniklého sdružení se řeší podle zásad pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 obč. zák., kdy konkrétní principy a nároky na vypořádání řeší § 841 obč. zák. Žalobce neprovedl specifikaci konkrétního majetku, jež má být ze strany žalované užíván, v průběhu řízení setrval na stanovisku, že žalovaná užívá podnik ve spoluvlastnictví členů bývalého sdružení, bez této specifikace však nelze dovodit, co žalovaná užívala, a zda vůbec a v jaké výši se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 6. 2016, č. j. 37 Co 203/2015-113, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se předně ztotožnil se závěrem, že činností sdružení – nonsubjektu práva, nemůže dojít ke vzniku podniku, v podrobnostech odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. I v případě, že by činnost sdružení mohla vést k vytvoření podniku, musel by být podnik vypořádán podle zásad vypořádání podílového spoluvlastnictví k datu rozpuštění sdružení podle § 834 a § 841 obč. zák. Žalobce by se mohl domáhat vypořádání majetku sdružení, v tomto řízení však takový nárok neuplatnil. Konečně odvolací soud zdůraznil, že vypořádání sdružení se provádí podle stavu k datu jeho zániku a již proto nepřichází v úvahu důvodnost nároku žalobce, který je fakticky koncipován jako „nájemné“ za užívání podniku dalšími členy sdružení. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a jako dovolací důvod namítl nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. V daném případě je stěžejní otázka, zda i v případě činnosti sdružení mohlo dojít ke vzniku podniku a zda neoprávněným užíváním podniku mohlo dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobce předně odmítl názor odvolacího soudu, že sdružení založené podle § 829 obč. zák. nemůže svou činností vytvořit podnik. V rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaném pod sp. zn. 32 Odo 614/2002 je uvedeno, že sdružení v rámci své činnosti může vytvořit podnik a může jej vlastnit. Ze zákona neplyne, že by podnik mohla vlastnit pouze jedna podnikající fyzická osoba, podnik jako věc hromadná může vzniknout i společnou činností účastníků sdružení. Skutečnost, že sdružení nemá právní subjektivitu, nevylučuje možnost, že by podnik jako majetek sdružení mohli členové sdružení nabýt do podílového vlastnictví, tento závěr potvrzuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané pod sp. zn. 29 Odo 83/2001. V daném případě se jedná o podnik ve vlastnictví fyzických osob podnikajících v oboru pekařství a cukrářství, které za trvání sdružení vytvořily „know-how“, strukturu zaměstnanců, dodavatelů a odběratelů a vybudovaly funkční organismus, pekařství, které vytvářelo značný zisk. Takto vytvořený podnik žalovaná fakticky převzala a stále provozuje. Požadavek, aby byl podnik označen veškerými věcmi, právy a závazky, jak požadoval soud prvního stupně, nelze splnit (rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané pod sp. zn. 20 Cdo 58/2007). Může-li být podnik předmětem kupní smlouvy či výkonu rozhodnutí, může být také předmětem nájmu. Nesprávný je i závěr odvolacího soudu, že i kdyby podnik ve spoluvlastnictví členů sdružení vznikl, musel by být vypořádán k datu rozpuštění sdružení. Z uvedených důvodů žalobce Nejvyššímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, popř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, zda mohou účastníci sdružení podle § 829 obč. zák. vytvořit podnik, který by byl předmětem jejich spoluvlastnictví, a dále, zda po zániku sdružení mají účastníci sdružení pouze právo na vypořádání majetku sdružení podle stavu k datu, kdy sdružení zaniklo. Vzhledem k tomu, že při řešení těchto otázek se odvolací soud odchýlil od (níže uvedené) rozhodovací praxe dovolacího soudu, bylo dovolání žalobce shledáno přípustným. V projednávané věci došlo, resp. mělo dojít k užívání podniku žalovanou bez právního důvodu v době před 1. 1. 2014, proto je třeba právo žalobce na náhradu za takové užívání posoudit podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Podle § 5 odst. 1 obch. zák. se podni