28 Cdo 4813/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4813/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2009 Spisová značka:28 Cdo 4813/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.4813.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4813/2007 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě loženém z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele L.D.L., Č. r., v. o. s., zastoupeného Dr. V. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře z 29. 3. 3007, sp. zn. 15 Co 17, 21/2007, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 C 200/2004 (žalobce Ing. arch. M. J., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L.I.D.L., Č. r., v. o. s., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, za vedlejší účasti v řízení na straně žalovaného: 1. M. T., zastoupeného advokátem, a 2. R. C.Z., s. r. o., takto: Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře z 29. 3. 2007, sp. zn. 15 Co 17, 21/2007, i rozsudek Okresního soudu  v Táboře z 23. 6. 2006, č. j. 5 C 200/2004-120 (ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu z 2. 11. 2006, č. j. 5 C 200/2004-153). Věc se vrací Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu 24. 8. 2004, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Táboře z 23. 6. 2006, č. j. 5 C 200/2004-120 (ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu z 2. 11. 2006, č. j. 5 C 200/2004-153). Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že vlastníkem pozemků parc. č. 1195/7, parc. č. 1195/8 a parc. č. 1195/9 v katastrálním území T. je město T. Žalované veřejné obchodní společnosti LIDL, Česká republika, P., bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 42.592,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalovaného L.I.D.L., Č. r., v. o. s., a o odvolání vedlejšího účastníka tohoto řízení R. C.Z., s. r. o., proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře z 29. 3. 2007, sp. zn. 15 Co 17, 21/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Táboře z 23. 6. 2006, č. j. 5 C 200/2004-120, změněn jen tak, že bylo určeno, že Město T. je vlastníkem pozemků parc. č. 1195/7 a parc. č. 1195/8 (a nikoli i pozemku parc. č. 1195/9 v katastrálním území T. Žalobci nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v e vztahu mezi ním a žalovaným L.I.D.L., Č. r., v. o. s. Vedlejším účastníkům řízení M. T. a R. C.Z., s. r. o., bylo uloženo, aby společně a nerozdílně uhradili žalobci Ing. arch. M. J. náklady řízení před soudy obou stupňů částkou 55.296,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalovaného i vedlejšího účastníků řízení R. C.Z., s. r.o., Ch., nebyla shledána důvodnými. Odvolací soud měl za to, že „skutková část odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně má veškerá stěžejní zjištění“, že posouzení věci po právní stránce nemá zásadní nedostatky a nebyly tu ani procesní vady, jež by mohly mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí. Odvolací soud poukazoval na to, že výpisem z katastru nemovitostí z listu vlastnictví č. 9902 pro katastrální území T. bylo prokázáno, že dříve vedené pozemky parc. č. 1195/7, parc. č. 1195/8 a parc. č. 1195/9, (o celkové výměře 6.487m2), o něž šlo v tomto řízení, jsou dnes vedeny jako pozemky parc. č. 1195/7 (o výměře 1.871 m2) a parc. č. 1195/8 (o výměře 4.616 m2) v katastrálním území T. Odvolací soud poukazoval také na to, že vedlejší účastník řízení R. C.Z., s. r. o., Ch. existoval již od 25. 4. 1996 pod názvem F.K. T., s. r. o., ale od 15. 7. 2003 došlo k zápisu do obchodního rejstříku ke změně jeho názvu a sídla společnosti na současný název R. C.Z., s. r. o., Ch., Nerudova 957 (společníky této společnosti jsou P. K., H. Ť., Ing. F. B.), přičemž tato společnost s ručením omezeným má od počátku své existence stejně identifikační číslo 6500 8909. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že na straně žalobce je dána věcná aktivní legitimace a také naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Odvolací soud poukazoval na to, že žalobce byl potenciálním zájemcem o koupi pozemků, o něž jde v tomto řízení, a je občanem města T. (srov. § 16 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/), který uplatňoval názor, že toto město nakládalo s obecním majetkem v rozporu se zákonem v době, kdy došlo k majetkoprávnímu úkonu (ke kupní smlouvě mezi M. T. a společností R. C.Z., s. r. o., z 29. 1. 2004 a z 23. 2. 2004), takže mohl, podle názoru odvolacího soudu napadnout určovací žalobou právní úkon Města T. o převodu obecního majetku, tedy majetku, který má veřejnoprávní charakter. Odvolací soud poukazoval posléze i na to, že M. T. při prodeji pozemků, o něž jde v tomto řízení, postupovalo tak, že jeho zastupitelstvo dne 21. 1. 2002 schválilo záměr o převodu pozemků, dne 15. 4. 2003 byl zveřejněn záměr prodeje pozemků, jichž se tento spor týká, a to za účelem výstavby polyfunkčního objektu za cenu minimálně 1.500,- Kč za 1 m2, ale posléze byl pozemky prodány za jiných podmínek žalované společnosti za účelem výstavby prodejny potravin podle usnesení zastupitelstva Města T. z 30. 6. 2003. Právní úkon prodeje pozemků byl tedy posléze věcně zcela jiný než původní schválený a zveřejněný záměr jejich prodeje, když byly pozemky prodány pro výstavbu jednopodlažní a monofunkční prodejny potravin. Tento prodej proto neodpovídal ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 128/200 Sb., o obcích, podle něhož záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku musí obec zveřejnit nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce, a to vyvěšením na úřední desce obecního úřadu (případně jiným způsobem v místě obvyklým), aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Zveřejnění záměru lze, podle názoru odvolacího soudu, označit za specifickou informační povinnost obce ve vztahu k zamýšlenému převodu jejího majetku. Jestliže příslušný orgán obce při schválení záměru stanovil podmínky převodu (např. minimální kupní cenu, způsob jejího zaplacení apod.), musí je schválený a zveřejněný záměr rovněž obsahovat. Podle názoru odvolacího soudu v daném případě nedošlo u Města T. k tomu pochybení, že by záměr nebyl zveřejněn tak, jak byl zastupitelstvem schválen, avšak došlo k tomu, že následně kupní smlouva, uzavřená se společností Rent se obsahově zásadním způsobem odchýlila od schváleného a zveřejněného záměru ohledně prodeje pozemků, o něž jde v tomto řízení; tímto postupem byly z procesu převodu nemovitostí vyloučeny jiné subjekty, které vycházely ze zveřejněného záměru. Proto odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně dospěl správně k závěru, že kupní smlouva mezi Městem T. a mezi R. C.Z., s. r. o., je pro obcházení ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. neplatná ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 občanského zákoníku. Odvolací soud dále uváděl, že „shledává i druhou skutečnost způsobující neplatnost uvedeného převodu nemovitostí“. Odvolací soud dospěl totiž na základě výsledků v řízení provedeného dokazování k závěru, že R. C.Z., s. r. o., vlastně žádnou nabídku koupě nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, nepodal, nýbrž návrh na uzavření smlouvy tu podaly pouze dvě fyzické osoby – podnikatelé podnikající na základě živnostenského oprávnění ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku (a to H. Ť. s a Ing. F. B. s ). Vzhledem k tomu nemohlo být schválení prodeje a pak i uzavření kupní smlouvy s R. C.Z., s. r. o., přijetím návrhu podle § 43c občanského zákoníku, takže proces uzavření smlouvy nebyl perfektní, což rovněž způsobuje neplatnost v daném případě uzavřených kupních smluv. Z uvedených důvodů proto odvolací soud potvrdil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, pokud žalobě o určení trvajícího vlastnictví Města T. bylo vyhověno. Pouze po připuštění změny žalobního návrhu v průběhu řízení odvolacího, bylo nutno přistoupit ke změně rozsudku soudu prvního stupně (podle § 220 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu) tak, že se určuje, že Město T. je vlastníkem správně označených pozemků parc. č. 1195/7 a parc. č. 1195/8 v katastrálním území T. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud a poukazem na ustanovení § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 i § 150 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovanou společnost L.I.D.L., Č. r., v. o