28 Cdo 5048/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 5048/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2011 Spisová značka:28 Cdo 5048/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.5048.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 22 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 6. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 5048/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce Ing. D. J., zastoupeného Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 864/19, proti žalovanému hlavnímu městu Praze, IČ: 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, zastoupenému JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, o zaplacení 8.625.100,-- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 54/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2009, č.j. 69 Co 525/2008-132, takto: I. Dovolání se odmítá. II.Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,-- Kč k rukám JUDr. Miroslava Jansty, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í :Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. června 2008, č.j. 23 C 54/2007-93, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 8,625.100,-- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I). Rozsudek odvolací soud změnil pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Úřadu městské části Praha 1, odboru dopravy a životního prostředí ze dne 13. 7. 2006, č.j. ÚMČ P1 034003/06/51R/ODŽ/533/KOČ3, bylo žalobci vydáno povolení ke zvláštnímu užívání místní komunikace, chodníku před domem čp. 1 v ulici M. o ploše 1 m2, za účelem umístění reklamního stojanu „typu A“. Žalobce v rozporu s tímto povolením opakovaně na chodník před označeným domem umístil stolek s transparentem S., okolo něhož rozmístil několik vozítek S. nabízených k pronájmu a zabral tím plochu několikanásobně větší než povolený 1 m2. K opakovaným stížnostem chodců na omezenou průchodnost chodníku v označené ulici provedli pracovníci odboru dopravy a životního prostředí Úřadu městské části Praha 1 a strážníci Městské policie hl. m. Prahy nejméně čtyři kontroly na místě samém, při nichž vždy zjistili porušení podmínek stanovených shora označeným povolením. Vyzvali proto žalobce, aby uvedl skutečný stav do souladu se stavem povoleným, žalobce ovšem výzvám ani v jediném případě nevyhověl. Tak tomu bylo i při kontrole dne 9. 8. 2006, kdy strážníci městské policie pro důvodné podezření z porušení § 47 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon č. 200/1990 Sb.“) – po marné výzvě k odstranění protiprávního stavu spočívajícího v neoprávněném záboru veřejného prostranství – podle § 17 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon č. 553/1991 Sb.“) odejmuli zaměstnanci žalobce jedno vozítko S. K jeho vyzvednutí byl žalobce vyzván již dne 18. 8. 2006, což ovšem odmítl s nedůvodným tvrzením, že vozítko bylo poškozeno. Nyní žalobce tvrdí, že pronájmem odňatého vozítka za dobu od 9. 8. 2006 do 9. 12. 2007 mohl dosáhnout zisku až 8.625.100,-- Kč a zaplacení této částky se domáhá po žalovaném jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žalobcem uplatněný nárok odvolací soud posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Dospěl však k závěru, že předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona splněny nejsou. V postupu strážníka Městské policie hl. m. Prahy při odejmutí vozítka S. neshledal nesprávný úřední postup ve smyslu § 22 zákona č. 82/1998 Sb. Dovodil totiž, že strážník městské policie je podle § 17 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb. oprávněn věc odejmout, lze-li mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí, nebo může-li být zabrána. Zjistil, že opakované protiprávní jednání žalobce spočívající v neoprávněném záboru větší než povolené plochy veřejného prostranství a nerespektování opakovaných výzev k odstranění protiprávního stavu, bylo možné kvalifikovat jako přestupek podle § 47 odst. 1 písm. a) a g) zákona č. 200/1990 Sb., přičemž k neoprávněnému záboru veřejného prostranství (tj. ke spáchání přestupku) došlo právě i rozmístěním vozítek S. Proto mohlo být v řízení o přestupku zvažováno i uložení sankce spočívající v propadnutí této věci podle ustanovení § 15 zákona č. 200/1990 Sb. Strážník městské policie přitom neporušil ani ustanovením § 17 odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., jelikož vzhledem k povaze přestupku – opakovanému porušení povinnosti a nerespektování výzvy k odstranění protiprávního stavu, naplňující skutkovou podstatu přestupku podle § 47 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., za který bylo možno uložit pokutu až do 50.000,-- Kč – nebyla hodnota odejmuté věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku, za situace, kdy cena vozítka S. není cenou obecně známou. Odvolací soud neshledal odpovědnost žalovaného za škodu ani v žalobcem tvrzené skutečnosti, že se zaměstnanec žalovaného zavázal k odbornému přezkoumání funkčnosti či poškození odňatého vozítka, neboť u tohoto jednání chybí příčinná souvislost mezi žalobcem tvrzenou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem. Krom toho uzavřel, že žalobci tvrzená majetková újma (ušlý zisk) ani nevznikla, neboť v době, kdy mu bylo vozítko S. odejmuto a kdy je nabízel k pronájmu, postrádal živnostenské oprávnění k pronájmu movitých věcí, jež mu bylo vydáno až dne 27. 3. 2007. Neměl-li tedy oprávnění k provozování této živnosti, nemohl v oboru legálně podnikat a dosahovat zisku. K učiněným závěrům odvolací soud dodal, že i v případě vzniku škody je požadavek žalobce na její náhradu uplatňováním práva v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), jestliže mu předcházelo opakované porušování právních předpisů poškozeným (žalobcem). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Na jeho přípustnost usuzoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; tvrdil, že jde o rozsudek, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, neboť okolnosti významné pro rozhodnutí ve věci posoudily soudy obou stupňů rozdílně; poukázal přitom i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2384/2006, 28 Cdo 3235/2007 a 22 Cdo 2903/2006. Současně dovozoval, že rozsudek odvolacího soudu je rozhodnutím, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť otázka „nesprávného úředního postupu spočívajícího v zabrání vozítka S.“ nebyla v judikatuře dovolacího soudu dosud řešena a její řešení odvolacím soudem – podle žalobcova názoru – odporuje hmotnému právu. Co do dovolacích důvodů žalobce namítal, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Měl za to, že strážník městské policie nebyl oprávněn mu vozítko S. odejmout, neboť jím žalobce nepáchal žádný přestupek. Jak z obsahu rozhodnutí o přestupku vyplývá, dopustil se jej žalobce pouze tím, že namísto reklamního poutače „typu A“ umístil na chodník stánek s transparentem, nikoliv i tím, že u stánku zaparkoval vozítka. Odkazuje na stanovisko Ministerstva dopravy, tvrdí, že k parkování vozítek není třeba zvláštního povolení a přestupkem nemůže být ani půjčování těchto vozítek. Za nesprávný označil i závěr odvolacího soudu, že hodnota vozítka není v nápadném nepoměru k povaze přestupku a namítal, že odvolací soud neuvedl, jaký přestupek byl vozítkem páchán, a nezjišťoval přesnou hodnotu tohoto vozítka, která je ve značném nepoměru k výši hrozící pokuty. Nesouhlasil ani se závěrem, že odejmutím vozítka mu nemohla vzniknout škoda, pokud neměl živnostenské oprávnění v oboru pronájmu a půjčování movitých věcí; dovozoval totiž, že vozítka byl oprávněn pronajímat již jako živnostník s oprávněním k nákupu a prodeji zboží. Za nesprávné označil i hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem a jeho skutková zjištění a také namítal, že se mu ze strany soudu nedostalo poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. a § 119a odst. 1 o. s. ř. Navrhl, aby rozh