28 Cdo 5343/2008 — Nejvyšší soud

28 Cdo 5343/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 4. 2009 Spisová značka:28 Cdo 5343/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.5343.2008.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 5343/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele C. z. P., a. s. (v l.), zastoupených advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 22. 5. 2008, sp. zn. 22 Co 135/2008, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 59/2001 (žalobce C. z. P., a. s., v l., zastoupených advokátkou, proti žalovanému J. F., zastoupenému advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem), takto: I.  Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalujících C. z. P., a. s., podané u soudu 4. 4. 2001, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 z 18. 10. 2007, čj. 21 C 59/2001-217. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalující akciové společnosti, domáhající se určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. 434/1 (o výměře 51.171 m2) a pozemku parc. č. 442/3 (o výměře 7.400 m2) v katastrálním území Š., zapsaných na listu vlastnictví č. 499 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu P.-m. Žalující akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 31.875,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalující akciové společnosti proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze z 22. 5. 2008, sp. zn. 22 Co 135/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 z 18. 10. 2007, čj. 21 C 59/2001-217, potvrzen. Žalující akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalovanému na náklady odvolacího řízení 24.514,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně i řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, neshledal odvolání C. z. P., a. s., důvodným. Odvolací soud poukazoval na to, že v daném případě jde o spor o určení vlastnictví k nemovitostem (podle ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu), které přešly na stát v důsledku znárodnění zestátněním ve smyslu § 1 odst. 1 bod 18 zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků; šlo tu tedy o pozemky související s cihelnou, která byla znárodněna s celým svým zařízením. Podle názoru odvolacího soudu tu došlo podle uvedeného znárodňovacího předpisu ke znárodnění zestátněním podniku cihelny, a to ke dni 28. 4. 1948 (tj. ke dni vyhlášení zákona č. 114/1948 Sb.). Odvolací soud byl dále toho názoru, že tu bylo třeba zabývat se tím, zda pozemky, které patřily znárodněným „Š. c. z. B. M. a s.“ sloužily zemědělským účelům, když totiž došlo k jejich vydání podle ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., tj. uzavřením dohody o vydání pozemků podle tohoto zákona o půdě. Odvolací soud se ztotožnil na základě výsledků řízení před soudy obou stupňů s názorem soudu prvního stupně, že žalující akciová společnost „není vlastníkem žádného majetku, k němuž předmětné pozemky měly nějaký vztah nebo s ním souvisely“. Odvolací soud dovozoval, že žalující akciová společnost se stala pouze singulárním sukcesorem, a to k privatizovanému majetku, do něhož pozemky, o něž jde v tomto řízení, nepatří. Odvolací soud v této souvislosti poukazoval na to, že pozemek parc. č. 442/3 v katastrálním území Š. byl v období od 1. 1. 1948 do 1. 1. 1950 ornou půdou a tento charakter měl z převážné části i v době vydání pozemku oprávněné osobě podle zákona č. 229/1991 Sb.; pozemek parc. č. 442/3 v katastrálním území Š. měl charakter „ostatní plochy“, ale k jeho využívání k těžbě hlíny došlo až po 28. 4. 1948 s tím, že po vytěžení hlíny bude dále připadat do zemědělského původního fondu. K vydání pozemků parc. č. 434/1 a parc. č. 442/3 v katastrálním území Š. podle zákona č. 229/1991 Sb. došlo dohodou z 29. 7. 1993 (schválenou dne 3. 8. 1993 Pozemkovým úřadem hl. m. P.), jež byla uzavřená právním předchůdcem žalující akciové společnosti (tedy státním podnikem P. c.) s oprávněnou osobou M. M., od níž pak pozemky získal žalovaný J. F. na základě darovací smlouvy z 24. 11. 1993. Tvrzení žalující akciové společnosti, že jak uvedená dohoda z 29. 7. 1993, tak i darovací smlouva z 24. 11. 1993 jsou neplatnými pro rozpor s ustanoveními zákona č. 229/1991 Sb. i s ustanovením § 37 občanského zákoníku, neshledal odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) opodstatněným. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalující akciové společnosti o určení jejího vlastnictví k pozemkům včetně výroku rozsudku o nákladech řízení před soudem prvního stupně. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalující akciovou společnost v řízení zastupovala, dne 15. 9. 2008 a dovolání ze strany žalobkyně bylo předáno na poště dne 7. 11. 2008 k doručení Obvodnímu soudu pro Prahu 10, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolávající se C. z. P., a. s. (v l.), navrhovaly, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel tu měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. písm. c) občanského soudního řádu, a jako dovolací důvody uplatňoval, že v řízení o této právní věci došlo k vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Uvedený dovolatel především zdůrazňoval, že má za to, že se mu podařilo v tomto řízení prokázat, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení zejména proto, že toto určení je tu nezbytné, protože žalující C. z. P., jako vlastník sporných nemovitostí, nejsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastník, nýbrž ohledně těchto pozemků je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnictví jiného subjektu. Podle názoru dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil otázku právního nástupnictví žalujících C. z. P., a. s., po jejich právním předchůdci státním podniku P. c. P.; na žalující C. z., a. s., byla převedena část privatizovaného majetku po zrušení státního podniku P. c. ke dni 31. 7. 1995. Tento přechod práv a závazků tu vyplývá přímo z ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. Odvolací soud však toto ustanovení na daný případ neaplikoval a už z toho důvodu je jeho posouzení otázky uvedeného právního nástupnictví nesprávné. Dovolatel má za to, že správné řešení této otázky právního nástupnictví vyplývá i z vyjádření Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových z 20. 8. 2008, které měl odvolací soud k dispozici. Také v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 5326/2007, jehož obsah je dovolateli znám, byl zaujat názor, že C. z. P., a. s., v likvidaci, jsou právními nástupci státního podniku P. c. Dovolatel vytýkal odvolacímu soudu také nesprávné posouzení pozemků, o něž jde v tomto řízení, jako pozemků odpovídajících režimu zákona č. 229/1991 Sb., třebaže šlo o pozemky, které byly využívány k těžby hlíny. Podle názoru dovolatele je naopak rozhodující nikoli předchozí charakter pozemků, nýbrž jejich „faktické užívání k datu jejich odnětí k účelům jiným než zemědělským“. Dovolávající se C. z. P. mají za to, že v daném případě došlo i k vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když se odvolací soud nezabýval okolností, zda všechny nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení, měly jednoznačně charakter zemědělských pozemků. Podle názoru dovolatele tu bylo třeba posoudit zejména to, zda lze považovat za pozemek sloužící k zemědělským účelům i pozemek, který byl v době odnětí původnímu vlastníkovi používán jako zdroj suroviny, který byl integrální součástí průmyslového závodu, či pozemek, který v době nabytí účinnosti zákona o půdě byl pozemkem, ohledně něhož existovalo platné rozhodnutí (vydané ve stavebním řízení) o umístění stavy na tomto pozemku. Neobjasnění této otázky bylo vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení