28 Cdo 547/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 547/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 4. 2011 Spisová značka:28 Cdo 547/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.547.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 239 odst. 1 písm. a) op.s.ř. předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 5. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 547/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele Ing. M. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Noskem, advokátem, 547 01 Náchod, Palachova 1742, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 11. 2010, sp. zn. 20 Co 447/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 81/2010 (žalobce Ing. M. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Noskem, advokátem, proti žalovaným Lesům České republiky, státnímu podniku, 500 00 Hradec Králové, Přemyslova 1106, o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 11. 2010, sp. zn. 20 Co 447/2010-167, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce, podané u soudu 25. 2. 1992, bylo rozhodnuto posléze rozsudkem Okresního soudu v Náchodě z 29. 6. 2010, č. j. 5 C 81/2010-141. Výrokem (označeným I.) tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno řízení o části žaloby, jíž se žalobce domáhal, aby bylo žalovaným Lesům České republiky uloženo uzavřít dohodu se žalobcem Ing. M. S. o vydání pozemků parc. č. 1164/1 – les, parc. č. 1164/2 – ostatní plocha, parc. č. 1169 – les a parc. č. 1169/10 – les v katastrálním území N., jakož i o vydání pozemků parc. č. 1162/2 – ostatní plocha, parc. č. 2116/1 – ostatní plocha, parc. č. 1162/1 – ostatní plocha v katastrálním území N. (podle geometrického plánu č. 18/2009) a také o vydání pozemku parc. č. 1134/12 – ostatní plocha v katastrálním území N. (podle geometrického plánu č. 1376-95/2003). Dalším výrokem (označeným II.) uvedeného rozsudku soudu prvního stupně z 29. 6. 2010 byla zamítnuta žaloba žalobce, kterou se domáhal uzavření dohody se žalovanými Lesy ČR o vydání pozemků parc. č. 1164 – les, parc. č. 1164/2 – ostatní plocha, parc. č. 1169/9 – les a parc. č. 1169/10 – les v katastrálním území N., také o vydání pozemků parc. č. 1162/2 – ostatní plocha, parc. č. 2116/1 – ostatní plocha, parc. č. 1162/1 – ostatní plocha v katastrálním území N. (podle geometrického plánu č. 1392-18/2004) a rovněž o vydání pozemku parc. č. 1134/12 – ostatní plocha v katastrálním území N. (podle geometrického plánu č. 1376-95/2003). Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovaným Lesům České republiky na náhradu nákladů řízení 24.171,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě z 29. 6. 2010, č. j. 5 C 81/2010-141 (ve znění opravného usnesení z 29. 7. 2010, č. j. 5 C 81/2010-148) bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 11. 2010, sp. zn. 20 Co 447/2010. Tímto usnesením odvolacího soudu byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení bylo zastaveno. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem. V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud především zjišťoval, zda tu jsou v tomto sporu splněny všechny podmínky řízení. Odvolací soud poukazoval na to, že žalobce se již dříve domáhal vydání týchž nemovitostí v soudním řízení; byl však neúspěšný a jeho žaloba byla zamítnuta rozsudky Okresního soudu v Náchodě z 22. 5. 2003, č. j. 5 C 55/2000-683, i Krajského soudu v Hradci Králové z 14. 6. 2004, 17 Co 382/2003, a neuspěl ani v dovolacím řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 15. 12. 2004, 28 Cdo 2354/2004). Ve smyslu ustanovení § 159a odst. 5 a § 104 odst. 1, věta první, občanského soudního řádu, bylo podle názoru odvolacího soudu neodpovídající ustanovením občanského soudního řádu, aby tato právní věc byla projednávána znovu, když tomu brání překážka věci rozhodnuté. Měl tedy odvolací soud za to, že tu nebyly splněny podmínky občanského soudního řízení. Pokud žalobce v předchozím soudním řízení uplatňoval žalobu o určení, že je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4a zákona č. 229/1991 Sb., pak měl odvolací soud za to, že v zamítnutí této žaloby bylo zahrnuto též zamítnutí žaloby o vydání nemovitostí, neboť nemovitosti tu mohly být vydány jen „oprávněným osobám“. Je též nerozhodné, dovozoval odvolací soud, zda se žalobce domáhal vydání nemovitostí podle zákona č. 229/1991 Sb. nebo podle zákona č. 87/1991 Sb.; „totožnost právní věci (ve smyslu předmětu soudního řízení) je dána totožností účastníků, skutkového základu a procesního nároku, zatím co otázka podle kterého zákona má žalobce nárok na vydání nemovitostí byla věcí právního posouzení ze strany soudu“. Podle názoru odvolacího soudu tedy soud prvního stupně v daném případě pochybil, pokud považoval řízení v této právní věci za možné jen proto, že se žalobce začal dovolávat jiného restitučního předpisu, což neznamená, že by uplatnil jiný nárok. Odvolací soud ještě dodával, že toto nesprávné právní hodnocení soudu prvního stupně se poté projevilo i v tom, že tento soud považoval za možné řízení zastavit a zároveň o návrhu rozhodnout věcně, ačkoliv šlo o vydání týchž pozemků. Konečně odvolací soud zmínil, že „žalobce by nemohl být úspěšný, ani kdyby projednání věci nebránila překážka věci rozhodnuté. O tom, že žalobce není ve vztahu k daným nemovitostem osobou oprávněnou, bylo již dříve pravomocně rozhodnuto. Na osobu oprávněnou kladou oba výše jmenované restituční předpisy stejná kritéria potud, že vždy musí jít o osobu, jejíž majetek přešel (blíže definovaným způsobem) na stát. Pokud však bylo rozhodnuto, že žalobce oprávněnou osobou ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. není, neboť v době přechodu vlastnického práva na stát nebyl vlastníkem nemovitostí, pak z téhož důvodu nemohl být oprávněnou osobou ani podle zákona č. 87/1991 Sb.“ Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (§ 219a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu). O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2, věta druhá, občanského soudního řádu s přihlížením zejména k tomu, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci 3. 12. 2010 a dovolání ze strany tohoto dovolatele (zastoupeného advokátem) bylo podáno u soudu 31. 1. 2011, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel poukazoval na to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel upozorňoval v úvodu svého dovolání na chyby v psaní, k nimž došlo v usnesení odvolacího soudu z 22. 11. 2010 (sp. zn. 20 Co 447/2010 Krajského soudu v Hradci Králové), když ve výroku tohoto usnesení se uvádí nesprávně zrušení „usnesení okresního soudu“, třebaže v záhlaví usnesení odvolacího soudu se správně uvádí, že rozhodováno bylo odvolacím soudem o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě z 29. 6. 2010, č. j. 5 C 81/2010-141 (ovšem s nesprávně datovaným opravným usnesením ze dne 29. 6. 2010 namísto správného data 29. 7. 2010). Dovolatel pak zejména namítal, že odvolací soud nesprávně posoudil řešenou právní věc, když nebral v úvahu podstatné rozdíly mezi skutkovými tvrzeními žalobce v tomto soudním řízení (sp. zn. 5 C 81/2010 Okresního soudu v Náchodě) a v předchozím soudním řízení (sp. zn. 5 C2000 Okresního soudu v Náchodě), jakož i v uplatněných procesních nárocích – rozsudečných návrzích v obou těchto řízeních. Zatím co řízení vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 55/2000 mělo svůj základ v tom, že žalobce byl se svým nárokem podle zákona č. 229/1991 Sb. odkázán (ve smyslu § 4a odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb.) na soudní řízení, tedy šlo o zvláštní řízení týkající se domnělé oprávněné osoby, naproti tomu řízení u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 81/2010 takovým řízením zvláštním nebylo (když zákon č. 87/1991 Sb. žádné takové řízení neupravuje) a šlo v něm hlavně o posouzení (po skutkové i právní stránce) tvrzeného nezemědělského charakteru nemovitostí, o něž šlo v tomto řízení. Dovolatel dále poukazoval na odlišnost uplatněných procesních nároků, vymezených žalobními návrhy v obou uvedený řízeních. Ve věci sp. zn. 5 C 55/2000 Okresního soudu v Náchodě byl