28 Cdo 606/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 606/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2013 Spisová značka:28 Cdo 606/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.606.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozemkový fond Zemědělská půda Zmírnění křivd (restituce) Dotčené předpisy:§ 11 odst. 2 předpisu č. 229/1991Sb. § 13 odst. 6 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 9. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.10.2013II.ÚS 3120/13JUDr. et PhDr. Stanislav Balíkodmítnuto23.10.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 606/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla o dovolání dovolatele JUDr. J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 36 Co 2/2012, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 12 C 464/2005 (žalobce JUDr. J. K., proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, nyní ČR – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 45797072, Praha 3, Husinecká č. 1024/11a, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání náhradních pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb.), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í: O žalobě žalobce, podané u soudu 28. 12. 2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 10. 2011, č. j. 12 C 464/2005-175. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce domáhajícího se, aby žalovanému Pozemkovému fondu ČR byla uložena povinnost uzavřít s ním dohodu o vydání náhradního pozemku parc. č. 1544 o výměře 12.783 m2 v katastrálním území H Zamítnuta byla i žaloba žalobce v části, kterou se domáhal, aby žalovanému Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo uzavřít s ním dohodu o vydání dílu (v rozsahu 112.093 m2) z pozemku parc. č. 1544/1 v katastrálním území H. nebo vydat mu jiný pozemek, respektive jeho díl. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 11. 2012, č. j. 36 Co 2/2012-202. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 6. 10. 2011, č. j. 12 C 464/2005-175, potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Podle názoru odvolacího soudu proběhlo u soudu prvního stupně dostatečné dokazování a tento soud dospěl i ke správným skutkovým zjištěním. Žalobcem uplatněný nárok na uložení povinnosti žalovanému Pozemkovému fondu ČR uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemku (dílu pozemku) v katastrálním území H. vznikl, uváděl odvolací soud, ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2005, uzavřených mezi postupitelem J. H. a žalobcem a dále ze šesti smluv, uzavřených 10. 11. 2005 mezi postupitelem Ing. M. J. a žalobcem. Uvedené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřel žalobce před účinností zákona č. 253/2003 Sb. a lhůta pro převod pozemku tu končila dnem 31. 12. 2005. Žalobce podal dne 21. 11. 2005 přihlášku k veřejné nabídce pozemků parc. č. 1532/1 v katastrálním území H., ale tento pozemek byl dne 2. 12. 2005 z veřejné nabídky vyřazen; dále podal žalobce přihlášku k veřejné nabídce pozemku parc. č. 742/1 v katastrálním území K., kde byl však vybrán jiný žadatel, který doložil restituční nároky na celou cenu tohoto pozemku, zatímco žalobce podal přihlášku pouze na část pozemku; rovněž žalobce podal přihlášku k veřejné nabídce pozemku parc. č. 41/1 (jeho části) v katastrálním území L., ale i v tomto případě byl vybrán jiný žadatel. Odvolací soud poukazoval na to, že „postupník práva na vydání náhradního pozemku (podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.) nemohl uplatnit své právo po datu 31. 12. 2005, a to bez zřetele k tomu, že tu doba uplynula bez jeho zavinění. Odvolací soud dále měl (shodně se soudem prvního stupně) i za to, že v daném případě nebylo zjištěno, že by žalobce provozoval zemědělskou výrobu na základě nějakého oprávnění k podnikání v takové výrobě a takové oprávnění neměl ani žádný člen jeho rodiny; k podnikání v zemědělství je však zapotřebí buď živnostenské oprávnění nebo provozování zemědělské výroby podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství; podle § 2c odst. 2 zákona č. 252/1997 Sb. evidenci zemědělského podnikatele zaeviduje místně příslušný obecní úřad obce, k čemuž v daném případě nedošlo. V případě pozemků uplatněných žalobcem nešlo také o pozemky, které by sousedily s pozemky ve vlastnictví žalobce, eventuálně s těmi pozemky, o nichž žalobce tvrdí, že si je pronajímá. Z uvedených důvodů proto odvolací soud shledal zamítavý rozsudek soudu prvního stupně věcně správným a potvrdil jej podle § 219 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 19. 12. 2012 žalobci JUDr. J. K. a dovolání ze strany tohoto dovolatele bylo podáno u soudu prvního stupně dne 24. 1. 2011, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 6. 11. 2012 (sp. zn. 36 Co 2/2012 Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci), a to ve výroku označeném I. (o vydání pozemku parc. č. 1544/9 v katastrálním území H.) a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňoval, že v této právní věci je řízení postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé (§ 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Podle názoru dovolatele soud prvního stupně, ani odvolací soud ve svých rozhodnutích ze dne 6. 10. 2011 (č. j. 12 C 464/2005-175 Okresního soudu v Liberci) a ze dne 6. 11. 2012 (sp. zn. 36 Co 2/2012 Krajského soudu Ústí nad Labem – pobočka v Liberci) vůbec nerespektovaly závěry dovolacího soudu, obsažené v jeho rozhodnutí ze dne 30. 11. 2010 (28 Cdo 3480/2009 Nejvyššího soudu), jimiž byla zrušena předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 28. 7. 2008 (č. j. 12 C 464/2005-82 Okresního soudu Liberci) i soudu druhého stupně ze dne 30. 3. 2009 (sp. zn. 36 Co 392/2005 Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci); těmito závěry dovolacího soudu se soudy prvního a druhého stupně neřídily a neprovedly potřebné dokazování. Dovolatel má za to, že „soud prvního stupně neprovedl jediný důkaz k objasnění potřebných skutečností v duchu intencí dovolacího soudu a konkrétní návrhy žalobce na doplnění dokazování výslechem svědků zamítl a ani odvolací soud toto pochybení soudu prvního stupně nenapravil“. Dovolatel dodával, že „odvolací soud nerespektoval ani návrh žalovaného Pozemkového fondu ČR na odročení jednání dne 6. 11. 2012, odůvodněný tím, že účastníci řízení jednají o mimosoudním vyřízení věci“. Pokud šlo o zemědělskou činnost žalobce, ani tato otázka nebyla v řízení o této právní věci objasněna. Dovolatel na doplnění zjištění v této otázce ještě uváděl, že „jeho matka M. K. v mezidobí zemřela a on se stal vlastníkem pozemků, které vlastnila a na kterých se hospodaří“. Nesprávně také odvolací soud argumentoval tím, že „žalobcem požadované pozemky by měly sousedit s pozemky žalobce či s pozemky jím pronajatými. Nesprávně soudy obou stupňů také nerespektovaly to, že „podle platných norem, kdo nabyl právo cesí, vstupuje do práv a povinností původního postupitele a nachází se ve zcela stejné pozici jako postupitel“. Chybným právním závěrem soudů v daném případě je i závěr, že pozemek parc. č. 1532/1 v katastrálním území H. byl dodatečně z veřejné nabídky vyřazen důvodně s poukazem na chybné ocenění pozemku, třebaže „cena pozemku byla v tomto konkrétním případě stanovena zcela v souladu s oceňovacím předpisem, jak to dokládá znalecký posudek znalce Ing. Petra Pavlaty“. Dovolatel má i za to, že bezdůvodnost stažení pozemku z veřejné nabídky je nutno spatřovat v tom, že „cena náhradního pozemku nebyla v té době zákonným kritériem (jak to uváděl žalovaný mylně ve svém vyjádření soudu ze dne 18. 6. 2008), přestože ustanovení § 11a odst. 5 a 7 zákona č. 229/1991 Sb. o tom, že cen