28 Cdo 719/2012 — Nejvyšší soud

28 Cdo 719/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2012 Spisová značka:28 Cdo 719/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.719.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace (soudní i mimosoudní) Dotčené předpisy:§ 8 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 8. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.10.2012II.ÚS 3888/12JUDr. Jiří Nykodýmodmítnuto11.7.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 719/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelů: 1. Ing. Ja. Š., a 2. Ji. Š., zastoupených JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem, 251 01 Říčany, Rooseveltova 101, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 19. 9. 2011, sp. zn. 17 Co 185/2008, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 4 C 90/2005 (žalobců Ing. Ja. Š., a Ji. Š., zastoupených JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem, 251 01 Říčany, Rooseveltova 101, proti žalované Ph.Dr. E. M., CSc., zastoupené JUDr. Alešem Gerlochem, advokátem, 120 00 Praha 2, Botičská 4, o přechod vlastnického práva k nemovitosti), t a k t o : I. Dovolání dovolatelů se zamítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 25. 10. 2006, č. j. 4 C 90/2005-586. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že vlastnické právo k objektu čp. 1 v Ú., postavenému na pozemku parc. č. st. 1/1 v katastrálním území Ú., zapsanému v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu (katastrální pracoviště Havlíčkův Brod) na listu vlastnictví č. 1101 pro katastrální území Ú., přechází ze žalované Ph. Dr. E. M., CSc., na původního žalobce Ja. Š. Žalované bylo uloženo nahradit žalobci Ja. Š. náklady řízení částkou 51.563 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Žalované bylo dále uloženo zaplatit Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě soudní poplatek 1.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalované proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 19. 9. 2011, sp. zn. 17 Co 185/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 25. 10. 2006, č. j. 4 C 40/2005-586, změněn tak, že se „zamítá žaloba o přechod vlastnického práva k objektu bydlení čp. 1 na parcele st. 1/1 v katastrálním území Ú. (obec K.) ze žalované Ph. Dr. E. M., CSc., na žalobce Ing. Ja. Š. a Ji. Š. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 57.528 Kč a na náhradu nákladů řízení odvolacího 75.319,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem přezkoumáno spolu s řízením, které vydání rozsudku předcházelo (podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu), a shledal odvolání důvodným. Odvolací soud především poukazoval na to, že v průběhu odvolacího řízení zemřel 17. 7. 2010 původní žalobce Ja. Š. (narozený X); usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 26. 6. 2011, sp. zn. 17 Co 185/2008, bylo proto rozhodnuto, že v tomto řízení bude pokračováno s dědici zemřelého Ja. Š. Ing. Ja. Š. a Ji. Š.; uvedení dědici dědictví po zemřelém otci neodmítli, ale Ji. Š. namítal v řízení o dědictví neplatnost závěti, kterou zůstavitel J. Š. odkázal nemovitosti, popřípadě restituční nárok na přechod vlastnictví, druhému ze svých synů Ing. Ja. Š. Odvolací soud pokládal uvedené právní nástupce původního žalobce za aktivně legitimované v této právní věci. Odvolací soud poukazoval dále na to, že v této právní věci se žalobci domáhali rozhodnutí o přechodu vlastnického práva k domu čp. 1 (zámku) v Ú., který přešel na stát výrokem o propadnutí jmění, obsaženým v rozsudku Státního soudu v Praze z 27. 9. 1951, přičemž nemovitosti s pozemkem parc. č. st. 1/1 v katastrálním území Ú. koupila pak v roce 1988 žalovaná od státu za nižší cenu, než která odpovídala ustanovením vyhlášky č. 119/1988 Sb. Odvolací soud byl toho názoru, že žalobci jsou v této právní věci oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), ale měl za to, že tu v řízení nebylo prokázáno splnění zákonného předpokladu podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (tj. nabytí nemovitostí žalovanou buď v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo za cenu nižší než za cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům nebo na základě protiprávního zvýhodnění nabyvatelky). Odvolací soud totiž poukazoval na to, že v nálezu Ústavního soudu ČR ze 7. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 2358/09 (jímž byly zrušeny rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze 6. 10. 2008, sp. zn. 17 Co 185/2008, i usnesení Nejvyššího soudu z 27. 7. 2009, sp. zn. 28 Cdo 656/2009, vydané v odvolacím i dovolacím řízení v této právní věci) dospěl k jinému závěru než obecné soudy ohledně náležitostí převodu nemovitosti (zámku) podle ustanovení § 14 odst. 10 písm. b) vyhlášky č. 119/1988 Sb., když měl za to, že žalovaná nabyla vlastnictví k nemovitosti v souladu s tehdy platnými předpisy a za přiměřenou cenu, bez jakéhokoliv zvýhodnění. Odvolací soud vycházel z tohoto právního závěru Ústavního soudu ČR, jímž se cítil být vázán, a proto svým rozsudkem z 19. 9. 2011 (sp. zn. 17 Co 185/2008 Krajského soudu v Hradci Králové) změnil rozsudek soudu prvního stupně z 25. 10. 2006, č. j. 4 C 90/2005-586 Okresního soudu v Havlíčkově Brodě tak, že zamítl žalobu žalobců o přechod vlastnického práva k objektu bydlení čp. 1 na pozemku st. 1/1 v katastrálním území Ú. (v obci K.) ze žalované na žalobce. Odvolací soud také rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 2 občanského soudního řádu o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Rozsudek odvolacího soud byl dne 25. 10. 2011 doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobců bylo dne 19. 12. 2011 podáno u soudu, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací osud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 19. 9. 2011 (sp. zn. 17 Co 185/2007 Krajského soudu v Hradci Králové) a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatelé poukazovali co do přípustnosti svého dovolání na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a co do dovolacího důvodu vyplývalo z dovolání dovolatelů, že uplatňují jako dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé měli za to, že odvolací soud se v daném případě spokojil při svém rozhodování jen s poukazem na zrušovací nález Ústavního soudu ČR ze 7. 4. 2011, I. ÚS 2358/09, který však v tomto soudním řízení shledal porušení práva žalované na spravedlivý proces jen v tom, že se obecné soudy v této právní věci nedostatečně věnovaly zjištění existence či neexistence vyjádření stavebního úřadu k tomu, zda nemovitost, o niž jde v tomto řízení, lze upravit k trvalému bydlení (což předpokládá § 14 odst. 10 vyhlášky č. 119/1988 Sb., přičemž sám Ústavní soud ČR ve svém nálezu prohlásil, že nijak nepředjímá výsledek celého sporu. Odvolací soud však v dalším průběhu řízení při jednání žádné důkazy neprovedl, ani nehodnotil, a pouze odkázal na nález Ústavního soudu ČR s tím, že je vázán názorem Ústavního soudu ČR. Podle názoru dovolatelů „odvolací soud nemůže být vázán názorem Ústavního soudu ČR, když tento nález zjišťuje pouze porušení základních práv občana a člověka, a v tomto případě zjistil porušení práv jen nedostatečným odůvodněním rozhodnutí nižších soudů, což považoval za libovůli v počínání soudů“. Dovolatelé uváděli, že v celém průběhu tohoto řízení tvrdili a dokládali, že žalovaná získala majetek, o nějž jde v tomto řízení, v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, popřípadě za cenu nižší bez odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Žalovaná totiž získala nemovitosti (o něž jde v tomto řízení) od Státního statku Chotěboř za kupní cenu 52.000 Kč; v kupní smlouvě bylo uvedeno, že prodávaná nemovitost je obytným domem podle vyhlášky č. 128/1984 Sb., přičemž v nemovitosti jsou tři byty o celkové výměře 174,64 m²; převod nemovitosti tu musel proběhnout podle § 14 odst. 6 písm. c) vyhlášky č. 119/1988 Sb. Ze znaleckého posudku znalce Jana Uhlíře z 20. 4. 1994 byla cena nemovitostí 308.928,90 Kč. Soud však vycházel z posudku Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technické