28 Cdo 729/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 729/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 5. 2018 Spisová značka:28 Cdo 729/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.729.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Věcná břemena Promlčení Vlastnictví Ochrana vlastnictví Dotčené předpisy:§ 157 odst. 2 o. s. ř. § 118a odst. 2 o. s. ř. § 101 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 7. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.6.2018I.ÚS 2004/18JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto13.8.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 729/2018-736 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce R. D., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dr. Bureše 1185/1, proti žalované E.ON Distribuce, a.s., IČ 280 85 400, se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, zastoupené Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, o zaplacení 189.672 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 238/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2017, č. j. 7 Co 720/2015-663, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 1. 2015, č. j. 23 C 238/2012-347, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím (výrok I.), přičemž rozhodl též o náhradě nákladů účastníků řízení i státu (výroky II. a III.) a o vrácení soudního poplatku (výrok IV.). Žalobce svůj nárok odůvodňoval tvrzením, že se na jeho pozemku nachází plynovodní potrubí ve vlastnictví žalované, která tak onen pozemek bez právního důvodu užívá. Soud zjistil, že stavbu zmíněného vysokotlakého plynovodu, jehož vlastníkem je v současnosti žalovaná, povolil stavební úřad jako plynovou přípojku pro závod společnosti Jihočeské cihelny, a. s., a že příslušné povolení ze dne 4. 3. 1991 bylo rovněž opatřeno doložkou právní moci. Žalobce, s nímž stavební úřad opomněl jednat jako s účastníkem stavebního řízení, požádal 14. 4. 2010 o doručení stavebního povolení, dne 20. 4. 2010 pak tento správní akt napadl odvoláním, na jehož základě bylo dané povolení zrušeno. Okresní soud nicméně poté, co odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 737/2004, jež bylo podle jeho názoru vydáno za obdobných skutkových okolností, konstatoval, že i vadný správní akt (stavební povolení chybně označené doložkou právní moci) je aktem platným, pročež došlo ze zákona ke vzniku věcného břemene sloužícího jako právní důvod situování plynovodu na předmětném pozemku. I kdyby věcné břemeno umístění plynovodního potrubí na pozemku žalobce nebylo účinně konstituováno ex lege, žalovaná by právo tomuto věcnému břemeni korespondující vydržela. Žalobce se tudíž vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), po žalované dožadovat nemůže. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 4. 2015, č. j. 7 Co 720/2015-416, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III., napadených odvoláním žalobce, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud s odkazem na § 22 odst. 1 písm. a) a odst. 5 zákona č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů (plynárenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 22 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 5 zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), ve znění pozdějších předpisů, dovodil, že stavebníkovi (společnosti Jihočeské cihelny, a. s.) vzniklo ze zákona k předmětnému pozemku bezplatné věcné břemeno, jež v současnosti svědčí žalované jako majitelce zmiňovaného plynovodního potrubí. Řečené se uplatní i přes vadu stíhající stavební řízení, neboť je nutno vycházet z presumpce správnosti správního aktu (stavebního povolení). Žalovaná tedy pozemek neužívá bez právního důvodu. K dovolání žalobce přezkoumal posledně uvedené rozhodnutí Nejvyšší soud, jenž je rozsudkem ze dne 4. 7. 2016, č. j. 28 Cdo 2849/2015-461, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Jeho závěry shledal rozpornými s judikaturou dovolacího soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1819/99, v němž bylo dovozeno, že oprávnění zřídit a provozovat na cizím pozemku plynovodní síť, respektive věcné břemeno tomuto právu odpovídající vznikaly podle citované úpravy právní mocí stavebního povolení. Absenci uvedeného předpokladu vzniku věcného břemene přitom nelze překlenout poukazem na zásadu presumpce správnosti veřejnoprávních aktů, přestože bylo příslušné správní rozhodnutí opatřeno doložkou právní moci, jež představuje toliko úřední osvědčení o dané skutečnosti. Nenabylo-li ovšem rozhodnutí stavebního úřadu nikdy právní moci, nemohlo dojít ani ke konstituci věcného břemene ze zákona. Krajský soud v Českých Budějovicích následně rozsudkem ze dne 21. 10. 2016, č. j. 7 Co 720/2015-494, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. opětovně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení. Tentokrát se zabýval výhradně otázkou možného vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni žalovanou (resp. jejím právním předchůdcem). Poukázal na změnu právní úpravy (§ 26 odst. 1 elektrisačního zákona a zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci) a dospěl k závěru, že právo odpovídající věcnému břemeni lze vydržet podle občanského zákoníku. Shledav, že žalovaná i její právní předchůdce byli v dobré víře, jež mohla být narušena nejdříve 14. 4. 2010, tedy v den, kdy Městský úřad Rudolfov obdržel žádost žalobce o doručení stavebního povolení, či ještě později – v okamžiku, kdy byli účastníci stavebního řízení vyrozuměni o odvolání napadajícím stavební povolení, krajský soud považoval za splněné podmínky ve smyslu § 134 a § 151o odst. 1 obč. zák., pročež uzavřel, že žalovaná vydržela právo odpovídající věcnému břemeni, a žalobci tudíž náhrada za užívání jeho pozemku nenáleží. K dovolání žalobce přezkoumal i posledně jmenované rozhodnutí Nejvyšší soud, jenž je rozsudkem ze dne 4. 10. 2017, č. j. 28 Cdo 2680/2017-575, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Za s odkazovanou judikaturou konformní pokládal úvahu krajského soudu stran vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni žalovanou, jehož samotným využíváním nemůže dojít ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobce, avšak jeho rozhodnutí nekvitoval zcela. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu akcentoval potřebu dbát ochrany vlastnického práva žalobce ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a nepřipustit neoprávněný zásah do něj nad rámec mezí stanovených právními předpisy. V aktuálně posuzovaném případě je zapotřebí prověřit eventuální nárok žalobce na kompenzaci zásahu do jeho vlastnického práva za specifické situace, v níž se vyrovnání za zatížení pozemku domáhá jeho původní majitel, jenž jej vlastnil v době zřizování plynového potrubí a který byl opomenut ve stavebním řízení, jehož předmětem bylo povolení stavby pozemek zatěžující. Nepovažuje posouzení provedené odvolacím soudem za úplné, vrátil mu věc k dalšímu řízení, v němž jej zavázal ke komplexnímu prošetření nároku žalobce. Krajský soud v Českých Budějovicích nato rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č. j. 7 Co 720/2015-663, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení (výrok II.). Úvodem zrekapituloval závěry stran vlastnického práva žalované k předmětnému potrubí, jakož i o vydržení oprávnění odpovídajícího jí prospívajícímu věcnému břemeni, jež kvitoval i dovolací soud, a nadále se věnoval toliko problematice eventuálního nároku žalobce na náhradu za zásah do jeho vlastnického práva. Žalobce za tímto účelem vyzval ve smyslu § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k doplnění rozhodných skutkových tvrzení. Na uvedenou výzvu žalobce rezignoval, prosazuje setrvale námitky absence vlastnického práva žalované, jež dle jeho mínění nemohla příslušné právo vydržet. Odvolací soud proto rozhodl v jeho neprospěch z důvodu neunesení důkazního břemene. K tomu dodal, že i v případě, doplnil-li by žalobce požadované údaje, nemohl by být úspěš