28 Cdo 732/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 732/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 12. 2025 Spisová značka:28 Cdo 732/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.732.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Promlčení Lhůta promlčecí [ Lhůty ] Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. § 619 odst. 2 o. z. § 629 o. z. § 237 o. s. ř. § 621 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 732/2025-252 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně J. P., zastoupené Mgr. Kateřinou Rosou, advokátkou se sídlem v Předboji, K Parku 529, proti žalované J. K., zastoupené JUDr. Barborou Grubnerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1599/17, o 180.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 156/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. července 2024, č. j. 58 Co 194/2024-201, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.406 Kč k rukám advokátky Mgr. Kateřiny Rosy do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 4 C 156/2023-159, uložil žalované zaplatit žalobkyni 180.000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II) i státu (výrok III). Vyhověl tak žádání žalobkyně, domáhající se řečené částky původně z titulu smlouvy o zápůjčce. V řízení se pro rozpory ve výpovědích účastnic i svědků nepodařilo prokázat ani jednu z předložených skutkových verzí – žalobkyní tvrzenou smlouvu o zápůjčce, či žalovanou prosazovanou splátku dluhu mezi ní a svědkem A.. Soud tedy vyšel z listiny o vkladu dotčené sumy žalobkyní na účet žalované dne 3. 3. 2020 a ze zjištění, že vůlí žalobkyně nebylo plnit dluh svědka A. vůči žalované. Nebyl-li prokázán právní důvod plnění, kvalifikoval soud nárok žalobkyně jako právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Právo žalobkyně neshledal promlčeným, započala-li subjektivní promlčecí lhůta běžet až po výpovědi domnělé smlouvy o zápůjčce učiněné žalobkyní a uplynutí stanovené lhůty k plnění dne 17. 12. 2020. Poznamenal, že v době poskytnutí finanční částky na účet žalované žalobkyně neměla vědomí o tom, že se žalovaná na její úkor obohatila. Ke dni podání žaloby (4. 4. 2023) tak tříletá promlčecí lhůta v intencích § 629 odst. 1 o. z. neuplynula. Právo žalobkyně obvodní soud nepovažoval ani za uplatněné v rozporu s dobrými mravy, a žalobě tudíž v plném rozsahu vyhověl. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 7. 2024, č. j. 58 Co 194/2024-201, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odkázal na skutková zjištění obvodního soudu, jež považoval za správná, a kvitoval i jeho právní závěr o bezdůvodném obohacení žalované na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Ztotožnil se i s jeho náhledem na namítané promlčení žalovaného práva s tím, že subjektivní promlčecí lhůta započala běžet v souvislosti s dopisem žalobkyně o výpovědi smlouvy o zápůjčce adresovaným žalované. Až tehdy se žalobkyně mohla dozvědět o tom, že žalovaná poskytnutí zápůjčky, respektive existenci jakéhokoliv smluvního vztahu mezi nimi popírá. Z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 3. Proti rozhodnutí městského soudu brojí dovoláním žalovaná, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od judikatury Nejvyššího soudu v otázce promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Avizuje rovněž, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Konkrétně poukazuje zejména na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4812/2010 a sp. zn. 28 Cdo 2373/2016. Za nesprávně právně posouzenou má otázku stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, respektive okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o okolnostech relevantních pro uplatnění svého práva u soudu (§ 619 odst. 2 o. z.). Prosazuje, že rozhodné skutečnosti byly žalobkyni známy již dne 3. 3. 2020, tedy v den vkladu finančních prostředků na účet žalované. Soudům vytýká, že zohlednily vůli žalobkyně poskytnout žalované zápůjčku, aniž by tato byla opřena o patřičně provedené důkazy. S odkazem na další konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu má za to, že v daném případě počala běžet promlčecí lhůta okamžikem plnění žalobkyně (3. 3. 2020), a žaloba doručená dne 4. 4. 2023 tak byla podána po jejím uplynutí ve smyslu § 621 o. z. Pro vyslovené navrhuje zrušení rozsudků městského i obvodního soudu v celém rozsahu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. K dovolání se negativně vyjádřila žalobkyně, jež je pro nedůvodnost navrhla zamítnout. 5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání ovšem přípustným není. 9. U práva na vydání bezdůvodného obohacení je stanovena dvojí (kombinovaná) promlčecí lhůta, subjektivní a objektivní, přičemž tyto běží a končí nezávisle na sobě. Pro jejich vzájemný vztah platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že druhá lhůta běží. Pokud marně uplynula alespoň jedna z uvedených lhůt a je vznesena námitka promlčení, nelze tedy právo přiznat (viz namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. 33 Odo 1136/2006, či jeho usnesení ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5236/2014). Pro stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví (resp. měl a mohl dozvědět; srov. § 619 odst. 2 o. z. in fine a přiměřeně příkladmo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, uveřejněný pod číslem 91/2020 Sb. rozh. obč.) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení, a o osobě povinné k jeho vydání (viz § 621 o. z., dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1966/2020). Dle § 621 ve spojení s § 629 odst. 1 o. z. je pak subjektivní lhůta stanovena v délce tří let (namátkou srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2208/2021). Objektivní promlčecí lhůta u práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 638 o. z.) počíná přitom plynout již okamžikem, kdy k bezdůvodnému obohacení skutečně došlo, přičemž tato trvá po dobu deseti, respektive v případě úmyslného obohacení patnácti let (k tomu srov. dále především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2290/2021, popřípadě usnesení téhož soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3987/2019). 10. S ohledem na obsahově částečně obdobně vymezený počátek běhu subjektivní promlčecí doby u práva na vydání bezdůvodného obohacení v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, účinném do 31. 12. 2013 (dále eventuálně jen „obč. zák.“), jsou i nadále aplikovatelné závěry judikatury přijaté v tomto smyslu ve vztahu k předchozí právní úpravě (viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2077/2018, či shora citované usnesení sp. zn. 28 Cdo 2208/2021), samozřejmě krom do nového občanského zákoníku vtěleného sousloví „anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla“ (§ 619 odst. 2 o. z.). 11. Již dříve přitom Nejvyšší soud s akcentem na potřebu obeznámenosti ochuzeného s tím, že na jeho úkor došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo je profitující osobou, spojoval počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty s momentem, k němuž bezdůvodné obohacení vzniklo dle předpokladu ochuzeného, neboť právě v tento okamžik získal informace k uplatnění svého práva u soudu (viz obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012, a ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3561/2017)