28 Cdo 785/2009 — Nejvyšší soud

28 Cdo 785/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 4. 2009 Spisová značka:28 Cdo 785/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.785.2009.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 785/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce M. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. Š., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 38.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 19 C 53/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17.9.2008, č.j. 61 Co 386/2008-125, takto: I.  Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobce se domáhal žalobou podanou u soudu dne 15.7.2007, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 38.000,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že v červnu 2004 předal do autobazaru žalovaného osobní automobil V.W. G. 1,6 G.T.D, vyrobený v roce 1985 (dále jen „G. 1985“), aby jej opravil a zajistil provedení technické kontroly. Žalovaný však bez oprávnění automobil prodal svědkovi T. Š. za cenu 38.000,- Kč, které žalobci nevydal a bezdůvodně se tak obohatil. Žalovaný namítal, že v předmětné době nabídl žalobci prodej novějšího vozu V.W. G. V. 1,9 TD, vyrobeného v roce 1997 (dále jen „G. 1997“) za cenu 138.000,- Kč, s tím, že žalovaný  prodá ve svém autobazaru vůz G. 1985 za cenu 40.000,- Kč a výtěžek se započte na kupní cenu vozu G. 1997. Na zbytek ceny si měl žalobce vzít úvěr. Leasingová společnost však žalobci odmítla poskytnout požadovaný úvěr, a proto G. 1997 zakoupila za stejných podmínek žalobcova matka, která podmínky pro poskytnutí úvěru splnila. Žalovaný dále namítl promlčení žalovaného nároku. Otázka poskytnutí zálohy na kupní cenu vozu G. 1997 byla řešena v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 6 C 56/2006, v němž se matka žalobce domáhala po žalovaném vrácení ceny zaplacené za G. 1997 poté, co od kupní smlouvy odstoupila. V rozsudku ze dne 20.12.2006, č.j. 6 C 56/2006-121, potvrzeném rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27.6.2007, č.j. 12 Co 171/2007-156, vzal soud za prokázané, že záloha ve výši 40.000,- Kč byla poskytnuta v hotovosti, když neuvěřil tvrzením žalovaného, že namísto zálohy v hotovosti obdržel od žalobce automobil G. 1985. Okresní soud Plzeň-jih rozsudkem ze dne 2.6.2008, č.j. 19 C 53/2007-101, žalobu zamítl. Vzal za prokázané, že účastníci se v červnu 2004 ústně dohodli, že žalobce od žalovaného koupí automobil G. 1997, přičemž kupní cena bude hrazena zčásti z úvěru a zčásti protiúčtem z výnosu z prodeje vozu G. 1985. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že G. 1985 byl v červnu 2004 složen jako záloha na kupní cenu vozidla G 1997. Protože dne 2.7.2004 byla leasingovou společností zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí úvěru, bylo již téhož dne zřejmé, že k uzavření kupní smlouvy mezi účastníky nedojde, čímž odpadl právní důvod předání vozu G. 1985 žalovanému. Ode dne následujícího, tj. od 3.7.2004, se proto mohl žalobce domáhat vrácení vozu, a od téhož dne začala běžet dvouletá promlčecí doba, která skončila dnem 3.7.2006. Protože žaloba byla podána až 15.8.2007, je podle soudu prvního stupně nárok žalobce promlčen. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17.9.2008, č.j. 61 Co 386/2008-125, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně o tom, že nárok žalobce je promlčen uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby, a proto se dále nezabýval otázkou, zda uplatněné právo skutečně existuje. B. Dovolání Dne 19.12.2008 podal žalobce dovolání, v němž se domáhal zrušení rozsudku soudu prvního stupně. Ve skutečnosti však brojil proti rozsudku odvolacího soudu, který podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně namítal, že napadený rozsudek vychází z toho, že vůz G. 1985 byl poskytnut protiúčtem za vůz G. 1997, ačkoli v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27.6.2007, č.j. 12 Co 171/2007-156, vzal soud za prokázané, že záloha ve výši 40.000,- Kč byla poskytnuta v hotovosti, a proto uvedené dva rozsudky vedle sebe nemohou obstát, objektivní promlčecí doba se má počítat ode dne, kdy žalovaný vůz G. 1985 prodal. Přitom podle žalobce je subjektivní promlčecí doba desetiletá, skutečnost, že vůz G. 1985 byl žalovaným prodán, se žalobce dozvěděl až v řízení před Okresním soudem Plzeň-jih sp. zn. 6 C 56/2006 (správně zřejmě 7 C 170/2005), v němž se domáhal vydání uvedeného vozu a které skončilo odmítnutím žaloby, soud prvního stupně ani odvolací soud nepřipustili důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, kterým měla být posouzena platnost podpisu žalobce na plné moci, kterou měl žalobce udělit dne 15.9.2004 svědkovi M. Č. k převodu vozidla G. 1985. Podáním ze dne 10.2.2009 žalobce k výzvě soudu prvního stupně opravil dovolací petit tak, že se domáhá zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. C. Přípustnost Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a po opravě dovolacího návrhu splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o.s.ř. Protože odvolací soud potvrdil první rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky uvedené v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je podle § 237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo vyřešil-li odvolací soud určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem. V projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí řeší v rozporu s hmotným právem otázku promlčecí doby nároku žalobce, a proto je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. D. Důvodnost K námitce (ad a/) rozporu mezi napadeným rozsudkem a rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27.6.2007, č.j. 12 Co 171/2007-156. Dovolací soud považuje za nepřípadnou námitku rozporu napadeného rozsudku s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27.6.2007, č.j. 12 Co 171/2007-156. Odvolací soud v napadeném rozsudku žalobu zamítl, protože měl nárok žalobce za promlčený, aniž by se zabýval posouzením existence předmětného nároku. Nemohl se tak dostat do rozporu s  předchozím rozsudkem v jiné, ale související, právní věci, v níž byla otázka, zda částka 40.000,- Kč byla složena žalovanému v hotovosti, posuzována věcně. K námitce (ad d/) nepřipuštění důkazu znaleckým posudkem. Podle § 120 odst. 1 druhé věty o.s.ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu ze zásad řádného procesu automaticky nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhl. Soud však musí nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) (srov. např. nález ÚS ze dne 8.7.1999, sp. zn. III. ÚS 87/1999). V projednávané věci soud prvního stupně řádně odůvodnil, proč zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, když uvedl, že jej nepovažoval za významný pro posouzení sporu, a navíc měl skutkový stav za dostatečně prokázaný ostatními provedenými důkazy (výslechem svědka Č., kterým měl být podpisu žalobce na plné moci přítomen, svědka Š., který se žalobcem po koupi vozu G. 1985 telefonoval a konzultovali spolu technické problémy s vozem, skutečností, že žalobce se začal o vrácení vozu zajímat až rok po jeho předání žalovanému a že od června 2004 za vůz neplatil povinné ručení, ačkoli byl pojišťovnou upomínán). Odvolací soud skutková zjištění soud prvního stupně převzal. Nelze proto uzavřít, že by zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K právnímu posouzení věci. Nárok žalobce jako nárok ze smlouvy příkazní. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu právní charakteristika vylíčených skutkových tvrzení (tzv. právní důvod žaloby) není součástí vymezení předmětu řízení