28 Cdo 959/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 959/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2009 Spisová značka:28 Cdo 959/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.959.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 959/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelů: a) Ing. C. Z., b) Ing. J. Z., c) L. B., d) Š. R., e) MUDr. M. G., f) Ing. J. V., g) MUDr. O. P., h) RNDr. M. V., i) Z. K., j) Ing. A. B., k) RNDr. M. R., l) K. Z., m) Ing. M. K., n) D. F., o) Ing. L. Z., p) Ing. J. Z.-P., q) Ing. O. V., a r) Ing. M. Z.-P., zastoupených JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem, 261 01 Příbram 1, Zahradnická 104, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 24. 10. 2006, sp. zn. 28 Co 562/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 11/2006 (žalobců Ing. C. Z., Ing. J. Z., L. B., Š. R., MUDr. M. G., Ing. J. V., MUDr. O. P., RNDr. M. V., Z. K., Ing. A. B., RNDr. M. R., K. Z., Ing. M. K., D. F., Ing. L. Z., Ing. J. Z.-P., Ing. O. V., a Ing. M. Z.-P., zastoupených JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem, a dalších účastníků řízení: 1) Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Příbram, 261 81 Příbram III, Dlouhá 97, 2) Povodí Vltavy, státního podniku, Praha 5, Holečkova 8, zastoupené JUDr. Pavlem Valo, advokátem, 110 00 Praha 1, Celetná 11 a 3) Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o vlastnictví k nemovitostem), takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, podané u soudu 27. 1. 2006, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Příbrami z 23. 5. 2006, čj. 10 C 11/2006-10. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, jíž se domáhali, aby bylo soudem určeno, že jsou spoluvlastníky svých podílů na pozemku parc. č. 967 vodní plochy (o výměře 72 m2), pozemku parc. č. 64 (o výměře 212 m2), pozemku parc. č. 891 (o výměře 8.693 m2), pozemku parc. č. 892 (o výměře 737 m2), pozemku parc. č. 896 (o výměře 137 m2), pozemku parc. č. 897 (o výměře 180 m2), pozemku parc. č. 908 (o výměře 16.946 m2), pozemku parc. č. 964 (o výměře 4.630 m2), pozemku parc. č. 902/1 (o výměře 5.959 m2), pozemku parc. č. 945 (o výměře 3.277 m2), pozemku parc. č. 948/3 (o výměře 3.705 m2), pozemku parc. č. 956 (o výměře 1.209 m2, pozemku parc. č. 886/1 (o výměře 6835 m2) a pozemku parc. č. 898 (o výměře 20.519 m2) v katastrálním území Č. (obec B.). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Státu – Okresnímu soudu v Příbrami nebylo přiznáno právo na úhradu soudního poplatku. O odvolání žalobců a účastníka tohoto řízení – Povodí Vltavy, státního podniku, proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 24. 10. 2006, sp. zn. 28 Co 526/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami z 23. 5. 2006, čj. 10 C 11/2006-70 potvrzen. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto, že účastníku řízení Povodí Vltavy se náhrada těchto nákladů řízení nepřiznává a také ve vztahu žalobců a dalšího účastníka řízení – Pozemkového fondu ČR nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku dovolacího soudu bylo uvedeno, že po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně (podle ustanovení § 212 a § 212a občanského soudního řádu) dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání podána proti rozsudku soudu prvního stupně z 23. 5. 2006, nejsou důvodná. Odvolací soud poukazoval na to, že se žalobci domáhali rozhodnutí soudu o tom, že se stávají vlastníky zejména pozemku parc. č. 967 - vodní plochy v katastrálním území Č. (obec B.), když měli za to, že jsou dotčeni na svých právech (ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 občanského soudního řádu) rozhodnutím Pozemkového úřadu v Příbrami z 18. 11. 2005, čj. 2940/92-R VIII 11/05, vydaným v řízení podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), jímž bylo rozhodnuto, že se nestávají vlastníky jimi uváděných pozemků v katastrálním území Č. Šlo o pozemky, které byly původně zemědělskou půdou, náležející k velkostatku v Ch.; původními spoluvlastníky žalobci uváděných pozemků byli Dr. Ing. Q. Z.-P., Ing. L. Z.-P., V. P., B. K., O. B., A. V., Dr. M. D. a Ing. J. Z.-V., každý z nich jednou ideální osminou. Žalobci uváděné pozemky přešly na stát výměrem bývalého Okresního národního výboru v Dobříši z 30. 4. 1949, vydaným podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Žalobci se domáhali vydání těchto pozemků s tím, že jsou oprávněnými osobami podle ustanovení § 4 odst. 2 (případně § 4 odst. 4) zákona č. 229/1991 Sb. a že důvodem k vydání těchto pozemků je ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb., které se týká odnětí nemovitostí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě: Odvolací soud dále uváděl, že „mezi účastníky tohoto řízení zůstala sporná otázka, zda vydání pozemků, uváděných žalobci, brání či nebrání překážka uvedená v ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (tj. zastavění pozemku po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu, stavbou, která brání zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku). Podle názoru odvolacího soudu bylo v projednávané právní věci prokázáno, že žalobci k vydání žádaný pozemek parc. č. 967 – vodní plocha v katastrálním území Č. je korytem vodního toku, upraveným v souvislosti s výstavbou Slapské přehrady, která je vodním dílem ve smyslu ustanovení § 155 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Odvolací soud poukazoval zejména na ustanovení § 44 odst. 1, věta první, zákona č. 254/2001 Sb., podle něhož protéká-li vodní tok po pozemku, který je evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha, je tento pozemek korytem vodního toku. Protože tedy v řízení o této právní věci bylo prokázáno, že žalobci žádaný pozemek je korytem řeky Vltavy, která v daném místě v katastrálním území Č. je součástí vodního díla Slapy, potom tento pozemek je třeba posuzovat jako pozemek, který byl po přechodu na stát zastavěn a jeho vydání žalobcům tedy, podle názoru odvolacího soudu, brání ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., neboť takto zastavěný pozemek nelze zemědělsky využívat. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, zamítající žalobu žalobců, jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu; správným byl shledán odvolacím soudem rozsudek soudu prvního stupně i ve výrocích o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 150 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 24. 11. 2006, a dovolání žalobců bylo dne 12. 1. 2007 podáno u Okresního soudu v Příbrami, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé měli za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, „spočívající zejména ve specifičnosti vodního díla jako stavby a z hlediska zastavěnosti pozemku touto stavbou. Jako dovolací důvod dovolatelé uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu). Dovolatelé především nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů v této právní věci, když shodně chápou stavbu Slapské přehrady jako jeden celek, aniž by se zabývaly tím, zda není možno vydat alespoň část těchto pozemků, které nejsou přímo zastavěny, respektive nejsou stavbou vodního díla dotčeny. Dovolatelé poukazují na to, že soud prvního stupně byl i toho názoru, že vytvoření umělého koryta vodního toku z pozemků žalobců bezprostředně souvisí s vybudováním přehradního tělesa a z těchto důvodů že nelze pozemky jako zastavěné vydat. Dovolatelé naproti tomu jsou toho názoru, že v řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem je nárokovaný pozemek, popřípadě jeho části, nutný k provozu vodního díla. Dovolatelé mají za to, že nemůže být jediným argumentem skutečnost, že korytem protéká řeka Vltava, když zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, umožňuje, aby vlastníky těchto koryt