28 Cdo 966/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 966/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 12. 2007 Spisová značka:28 Cdo 966/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.966.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 966/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatele Ch., inženýrsko-dodavatelská organizace B., zastoupeného advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 20. 11. 2006, sp. zn. 44 Co 186/2006, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 83/92 (žalobkyně E. Š., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ch., inženýrsko-dodavatelské organizaci, s. p. v likvidaci, zastoupenému advokátkou, o uzavření dohody o vydání věcí), takto: I.  Dovolání   s e   o d m í t á . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobkyně, podané u soudu 21. 2. 1992, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně z 19. 1. 2006, č. j. 17 C 83/92-644. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalovanému Ch., státnímu podniku,uloženo uzavřít se žalobkyní E. Š. dohodu o vydání domu čp. 1104/17 a pozemku parc. č. 3240 (o výměře 661 m2) v katastrálním území Č. P., zapsaných na listu vlastnictví č. 1839 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro J. k., katastrální pracoviště B. Žalovanému státnímu podniku (v likvidaci) bylo dále uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 24.450,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému státnímu podniku bylo rovněž uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 99.312,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 20. 11. 2006, sp. zn. 44 Co 186/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalovanému bylo uloženo nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení částkou 6.675,  Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud doplnil dokazování opětovným výslechem svědka prof. F. K. a provedením důkazu listinou (přípisem zástupce žalobkyně JUDr. K. Městskému soudu v Brně z 18. 2. 2000) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Odvolací soud měl (shodně se soudem prvního stupně) za to, že žalobkyně splňuje zákonné předpoklady oprávněné osoby ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb; je původní vlastnicí nemovitostí uvedených v její žalobě a je státní občanskou ČR; její nemovitosti přešly na stát na základě darovací smlouvy z 19. 1. 1983 (srov. § 6 odst. 1 písm. d/ zákona č. 87/1991 Sb.) a také řádně a včas vyzvala žalovaného k vydání nemovitostí ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., protože nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, držel ke dni nabytí účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným podnikem zůstalo sporné, zda žalobkyně darovala nemovitosti státu v tísni (ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. d/ zákona č. 87/1991 Sb.) a zda darovaná stavební nemovitost (dům čp. 1104 v katastrálním území Č. P.) ztratila po jejím nabytí státem v důsledku zásadní přestavby svůj původní stavebně technický charakter (ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.). Odvolací soud byl na základě v řízení provedeného dokazování toho názoru, že žalobkyně prokázala existenci tísně na její straně při uzavírání darovací smlouvy z 19. 1. 1983 vůči státu. Poukazoval odvolací soud v této souvislosti na to, že žalobkyně poté, co začátkem roku 1982 zjistila, že v horních patrech uvedeného domu se objevují trhliny, začala se zajímat o opravu této nemovitosti a žádala bytový odbor tehdejšího obvodního národního výboru o vystěhování nájemníků bydlících v horních poschodích nemovitosti, aby tak mohla být provedena rekonstrukce nemovitosti, ale tato žádost byla odmítnuta. Když byla žalobkyně seznámena s posudkem znalce Ing. K. o havarijním stavu domové nemovitosti a o nutnosti celkové rekonstrukce domu, žádala opětovně o vystěhování nájemníků z nemovitosti, ale i tato žádost byla odmítnuta. Odvolací soud dovozoval, že za této situace mohla žalobkyně podlehnout psychickému nátlaku a přikročila posléze k nabídce daru státu dne 6. 11. 1982; žalobkyně počátkem roku 1983 nemohla zajistit bytovou náhradu pro nájemníky z domu (k tomu byl povolán tehdejší obvodní národní výbor ve smyslu dříve platného ustanovení § 39 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty). Odvolací soud měl proto za to, že tyto skutečnosti naplňují v daném případě na straně žalobkyně stav tísně ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. d) zákona č. 87/1991 Sb. Pokud šlo o otázku, zda dům čp. 1104 v katastrálním území Č. P. ztratil po nabytí státem v důsledku zásadní přestavby svůj původní stavebně technický charakter (e smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.), měl odvolací soud za to, že soud prvního stupně správně vycházel ze znaleckého posudku, vypracovaného Ústavem soudního inženýrství v B., který danou problematiku řešil komplexně a v doplnění se zabýval námitkami, vznesenými ze strany žalovaného. Podle závěrů uvedeného posudku ani jeden z prvků dlouhodobé životnosti stavby (tj. základy, zdivo, stropy, schody, krov) nebyl u uvedené domové nemovitosti obměněn či změněn ve více než ½ objemu svých konstrukcí; nešlo tu také o použití nového prvku dlouhodobé životnosti – užití tzv. předpinacích jednotek, které jen prodlužují životnost ostatních (narušených) prvků stavby, ale toto užití nemá povahu prvku dlouhodobé životnosti. Dospěl proto odvolací soud k výslednému právnímu závěru, že podmínky pro nevydání nemovitosti ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., nejsou v tomto případě dány. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 občanského soudního řádu potvrdil jako věcně správný (včetně výroků o nákladech řízení) a o nákladech odvolacího řízení rozhodl s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 12. 12. 2006 advokátu, který žalovaný státní podnik (v likvidaci) zastupoval, a dovolání ze strany žalovaného bylo podáno na poště dne 20. 12. 2006 k doručení Městskému soudu v Brně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho odvolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod dovolatel uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel vytýkal rozhodnutí odvolacího soudu zejména to, že se v něm odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nezabýval „otázkou absence věcné působnosti zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích“ v daném případě, když totiž podle názoru dovolatele se uváděný zákon na tento případ nevztahuje, protože tu nejsou splněny podmínky k tomu, aby uvedený zákon mohl být uplatněn. Žalobkyni tu nevznikla uzavřením darovací smlouvy žádná majetková křivda; darovaná domová nemovitost byla v havarijním stavu a organizace, která pak nemovitost spravovala, ji opravovala z vlastních prostředků, když původní vlastnice nemohla takové nákladné opravy z finančního hlediska zajistit. V žádném případě tu nešlo o občanskoprávní úkon (darování), které by bylo učiněno v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů. Havarijní stav domu byl způsoben výlučně působením fyzikálního vlivu na nemovitost (pohybem podloží pod domem a kolísáním hladiny podzemní vody); bylo nutno v tomto případě v poměrně krátké lhůtě 5 až 6 týdnů (kvůli hrozbě zřícení celé stavby) vynaložit značné finanční prostředky, které původní vlastnice neměla. Dovolatel je tedy toho názoru, že „aplikace zákona č. 87/1991 Sb. na daný případ je protiprávní, neboť celá záležitost nespadá pod předmět úpravy uvedeného zákona“. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání žalovaného podniku poukazovala na výsledky zjištění v průběhu řízení před soudy obou stupňů a měla za to, že by dovolání dovolatele nemělo být vyhověno. Přípustnost dovolání dovolatel