28 Cdo 985/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 985/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2013 Spisová značka:28 Cdo 985/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.985.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vlastnictví Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 879c obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 9. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 985/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky CPI Reality, a. s., IČ 2818 3436, Praha 1, Václavské náměstí 1601/47, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem, 110 00 Praha 1, Václavské náměstí 1601/47, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 36Co 76/2012, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14C 161/2008 (žalobkyně CPI Reality, a. s., Praha 1, Václavské náměstí 1601/47, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem, 110 00 Praha 1, Václavské náměstí 1601/47, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, 128 00 Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení vlastnického práva k nemovitostem), takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalující akciové společnosti (podané původně v roce 2008 akciovou společností Včela) bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 7. 2011, č. j. 14C 161/2008-33. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně, domáhající se určení, že je vlastnicí pozemků parc. č. 1826 a parc. č. 1827 v katastrálním území S. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2012, č. j. 36 Co 76/2012-61 (ve znění opravného usnesení ze dne 12. 12. 2012, č. j. 36Co 76/2012-67). Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 7. 2011, č. j. 14C 161/2008-33, potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání odvolatelky není důvodné. Odvolací soud uváděl především, že žaloba v této právní věci byla podána právní předchůdkyní žalující akciové společnosti CPI Reality, jíž byla akciová společnost Včela. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) nepokládal za opodstatněné tvrzení žalobkyně, že tu přešlo hospodářskou smlouvou o převodu činnosti (tzv. delimitační smlouvou), uzavřenou ke dni 31. 12. 1972 mezi Jednotou, lidovým spotřebním družstvem, pro Prahu – západ, a Spotřebním družstvem Včela, na toto spotřební družstvo Včela vlastnické právo nejen k budově č. p. 816 v S., postavené na pozemku parc. č. 1826 (který je nyní zapsán v katastru nemovitostí pod parc. č. 1826 a parc. 1827), ale i právo trvalého užívání uvedených pozemků, zřízené dříve na základě hospodářské smlouvy, uzavřené dne 21. 7. 1966 mezi tehdejším Československým státem – Místním národním výborem v Suchdole a Lidovým spotřebním družstvem pro Prahu – západ Jednotou. Žalující akciová společnost přitom poukazovala na to, že pozemky parc. č. 1826 a parc. č. 1827 v katastrálním území S. jsou stále vedeny v katastru nemovitostí na listu vlastnictví pro uvedené katastrální území jako vlastnictví České republiky, třebaže Lidové spotřební družstvo Jednota Praha – západ a po něm i Spotřební družstvo Včela Praha pozemky parc. č. 1826 a parc. č. 1927 spolu s budovou č. p. 810 v S. nerušeně užívaly od roku 1966. Odvolací soud však (stejně jako soud prvního stupně) vycházel z právního názoru, že „právo trvalého užívání pozemků bylo institutem práva obligačního, nikoli práva věcného“, takže nemohlo na základě delimitační smlouvy, uzavřené mezi uvedenými spotřebními družstvy, přejít na jiný subjekt, než kterému bylo toto právo zřízeno, aniž by bylo dříve dosavadnímu nositeli zrušeno a teprve potom jinému subjektu znovu zřízeno. Odvolací soud shledal správným, že soud prvního stupně ve svém rozsudku ze dne 1. 7. 2011 poukazoval na ustanovení § 10 dříve platné vyhlášky č. 104/1966 Sb., o správě národního majetku, podle něhož k odevzdání nemovitého národního majetku do trvalého užívání jiné než státní organizace mohlo dojít jen na základě hospodářské smlouvy, uzavřené mezi státem, reprezentovaným příslušným okresním národním výborem, v jehož obvodu se odevzdávaný majetek nacházel, a příslušnou organizací. Tato smlouva pak podléhala zápisu do tehdejší evidence nemovitostí s tím, že jako vlastník nemovitého národního majetku se zapsal československý stát s vyznačením organizace, která majetek spravuje. K přechodu práva trvalého užívání pozemku mohlo dojít pouze zrušením tohoto práva organizaci, v jejíž prospěch bylo původně zřízeno, a jeho novým zřízením organizaci další, nikoli však jen hospodářskou smlouvou o převodu činnosti (delimitační smlouvou), uzavřenou mezi dvěma organizacemi. Odvolací soud ještě dodával, že ostatně ani z žádných žalující akciové společnosti předložených smluv nevyplývá, že by předmětem delimitační smlouvy z roku 1972 byly i pozemky parc. č. 1826 a parc. č. 1827 v katastrálním území S. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správný včetně správného výroku o nákladech řízení. Rozsudek odvolacího soudu byl dne 22. 10. 2012 doručen advokátu, který žalující akciovou společnost v řízení zastupoval, a dovolání ze strany této dovolatelky bylo dne 16. 11. 2012 podáno u soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 4. 10. 2012 (sp. zn. 36Co 76/2012-61 Městského soudu v Praze) i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 1. 7. 2011, č. j. 14C 161/2008-33 Obvodního soudu pro Prahu 6, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelka má za to, že je její dovolání přípustné, a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když dospěl k právnímu závěru, že k „přechodu práva trvalého užívání pozemků může dojít jen tak, že toto právo trvalého užívání bude zrušeno organizaci, v jejíž prospěch bylo původně zřízeno, a následně bude zřízeno nové organizaci, nikoliv však jen hospodářskou smlouvou o převodu činnosti (delimitační smlouvou)“. Dovolatelka zdůrazňovala, že její právní předchůdkyni bylo na základě delimitační smlouvy (č. 76/80), uzavřené k datu 31. 12. 1972 mezi Jednotou, lidovým spotřebním družstvem Praha – západ, a Včelou, spotřebním družstvem, Praha, převedeno vlastnické právo k budově č. p. 810 v katastrálním území S., přičemž podle článku V. této delimitační smlouvy bylo vlastnické právo k uvedené budově převedeno se všemi právy a povinnostmi, t. j. „analogicky s právem trvalého užívání pozemků parc. č. 1826 a parc. č. 1827 v katastrálním území S.“, neboť tyto pozemky byly Jednotě, lidovému spotřebnímu družstvu Praha – západ, převedeny do trvalého užívání v souvislosti s převodem vlastnického práva k budově č. p. 810 v S., jak to vyplývá z hospodářské smlouvy o převodu vlastnického práva k této budově z 21. 7. 1966, uzavřené mezi Čs. státem, zastoupeným Místním národním výborem v Suchdole, a mezi Jednotou, lidovým spotřebním družstvem pro Prahu – západ. Skutečnost, že na právní předchůdkyni dovolatelky přešlo i právo trvalého užívání k uvedeným dvěma pozemkům, vyplývá, podle názoru dovolatelky, rovněž z článku XI. uvedené delimitační dohody. Dovolatelka je proto přesvědčena, že právo trvalého užívání k pozemkům parc. č. 1826 a 1827 v katastrálním území S. přešlo na právní předchůdkyni akciové společnosti CPI Reality, a. s. Včela Praha. Podle názoru dovolatelky jsou tedy nesprávné právní závěry soudů obou stupňů, že „právo trvalého užívání pozemků právní předchůdkyně žalobkyně zaniklo a že se tedy netransformovalo v právo vlastnické, ač od převodu vlastnického práva k budově č. p. 810 v katastrálním území S., je právní předchůdkyně žalobkyně a dále pak i žalující akciová společnost s tímto vědomím pokojně užívaly“. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občan