29 Cdo 1392/2022 – Nejvyšší soud

29 Cdo 1392/2022-576 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, PSČ 110 15, identifikační číslo osoby 66002222, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Rubešova 162/8, PSČ 120 00, proti žalovanému MEDICA HOLDING CZECH s. r. o., se sídlem v Hluboké nad Vltavou, Sokolská 1339, PSČ 373 41, identifikační číslo osoby 28987667, zastoupenému Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, PSČ 370 01, o neúčinnost smlouvy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 347/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. října 2021, č. j. 7 Co 781/2021-508, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 2. března 2021, č. j. 27 C 347/2016-460 (ve znění doplňujícího usnesení ze dne 2. června 2021, č. j. 27 C 347/2016-486), Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu, jíž se tehdejší žalobkyně (Regionální rada Regionu soudržnosti Jihozápad, dále též jen „Rada“) domáhala vůči žalovanému (MEDICA HOLDING CZECH s. r. o.) určení, že smlouva o nepeněžitém vkladu uzavřená dne 11. listopadu 2013 mezi žalovaným a KARDIOCENTREM VYSOČINA CZA a. s. (dále jen společnost „K“) jako vkladatelem, jejímž předmětem je nepeněžitý vklad podniku společnosti K do základního kapitálu žalovaného (dále jen „smlouva o vkladu“), není vůči Radě právně účinná (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku). 2. Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že: [1] Dne 4. září 2008 byla mezi Radou (jako poskytovatelem) a společností K (jako příjemcem) uzavřena smlouva o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad (dále jen „smlouva o dotaci“), na jejímž základě Rada poskytla společnosti K finanční podporu ve formě účelové dotace ve výši 50 429 654,26 Kč na realizaci I. etapy projektu Relaxační a regenerační centrum Hluboká nad Vltavou. [2] Platebním výměrem č. 18/2014, zn. RRRSJ 30122/2014, na odvod za porušení rozpočtové kázně, vydaným Úřadem Rady (správcem daně) dne 4. listopadu 2014 byl společnosti K uložen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 50 429 655 Kč. Posledním orgánem, jenž rozhodoval o opravných prostředcích (viz též rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 27. ledna 2017 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. prosince 2017) bylo Ministerstvo financí, které potvrdilo platební výměr rozhodnutím ze dne 25. února 2019, č. j. MF-12109/2018/1203/11 (právní moci nabylo 28. února 2019). Z tohoto rozhodnutí Ministerstva financí plyne, že společnost K nepostupovala v souladu s čl. I. odst. 3 smlouvy o dotaci ve znění dodatku č. 3, dle něhož je dotace poskytována pouze na způsobilé výdaje projektu. Společnost K se dopustila porušení rozpočtové kázně podle § 22 odst. 1 písm. c/ zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, výše odvodu (50 429 655 Kč) odpovídá částce neoprávněně použitých peněžních prostředků, přičemž dotace v této výši byla připsána na účet společnosti K dne 30. října 2010. [3] Dne 11. listopadu 2013 byla mezi společností K (jako vkladatelem) a žalovaným [tehdy pod obchodní firmou MEDICA HOLDINGS (CZ) s. r. o.] uzavřena smlouva o vkladu, na jejímž základě byl podnik vkladatele (oceněný znaleckým posudkem na 4 972 000 Kč) vložen jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu žalovaného a společnost K se stala společníkem žalovaného s obchodním podílem o velikosti 4972/101544. [4] Dle výpisu z obchodního rejstříku byl v době od 24. října 2013 do 5. února 2014 jednatelem žalovaného Ing. Miroslav Skořepa (dále jen „M. S.“). [5] Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. září 2019, č. j. 17 T 30/2018-10627, byli obžalovaní M. S., Ing. Vladimír Hlavatý (dále jen „V. H.“) a Ing. Pavel Drmota (dále jen „P. D.“) uznáni vinnými, že po předchozí dohodě a ve vzájemné součinnosti […], jako hlavní členové realizačního týmu společnosti K (M. S. a V. H. jako jednatelé a od 27. března 2009 jako členové představenstva společnosti K a P. D. jako technický dozor investora a osoba zodpovědná mimo jiné za přípravu podkladu pro žádost o dotaci a pro smlouvu o dotaci), v úmyslu zjednodušit a urychlit přiznání a čerpání dotace postupovali v rozporu se žádostí o veřejnou podporu projektu, se smlouvou o dotaci a metodickým pokynem. Všichni tři obžalovaní spáchali zločin dotačního podvodu ve spolupachatelství a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie ve spolupachatelství. Byli odsouzeni k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 roky, s tím, že výkon tohoto trestu byl odložen na zkušební dobu 5 let. Dále jim bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně škodu, a to České republice – Ministerstvu financí částku 42 865 206,12 Kč a Radě částku 7 564 448,14 Kč. [6] Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení rozhodl rozsudkem ze dne 27. května 2020, sp. zn. 5 To 78/2019, tak, že ohledně M. S., V. H. a P. D. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl o vině, trestu i o náhradě škody. Uznal je vinnými zločinem dotačního podvodu a zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie, za něž odsoudil každého z obviněných k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon každému z obviněných odložil na zkušební dobu 5 let. Obviněným uložil zaplatit společně a nerozdílně České republice – Ministerstvu financí částku 42 865 206,12 Kč a Radě částku 7 564 448,14 Kč. [7] Při jednání konaném dne 7. ledna 2021 účastníci řízení učinili nesporným, že odsouzení uhradili Radě náhradu škody uloženou trestními rozsudky ve výši 7 564 448,14 Kč. [8] Podle sdělení Ministerstva financí ze dne 18. února 2021 částku 42 865 216,12 Kč (uloženou jako náhradu škody trestními rozsudky) uhradil V. H ve třech splátkách (v období 30. září 2019 až 1. října 2020) na účet Ministerstva financí. 3. Na tomto základě soud prvního stupně [vycházeje z § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)] nejprve zdůraznil, že na danou věc je nutno aplikovat zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. prosince 2013, neboť žalobou napadené jednání bylo učiněno dne 11. listopadu 2013. Poté ̶ cituje § 42a obč. zák. a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2002, sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, uveřejněný pod číslem 53/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ̶ dospěl k následujícím závěrům. 4. Žalobou napadeným jednáním je smlouva o vkladu podniku ze dne 11. listopadu 2013 a žaloba byla podána u soudu dne 9. listopadu 2016. Odpůrčí žaloba tedy byla podána v zákonem stanovené tříleté lhůtě ve smyslu § 42a odst. 2 obč. zák. 5. Smlouva o vkladu podniku je právním úkonem učiněným mezi dlužníkem a osobou blízkou ve smyslu § 116 obč. zák., neboť zde existovala provázanost osob jednajících za dlužníka (společnost K) a žalovaného, když M. S. byl „statutárním orgánem“ dlužníka i žalovaného. Proto Rada nemusí prokazovat, že žalovanému byl znám případný zkracující úmysl dlužníka, neboť zákon takovou vědomost mezi osobami blízkými předpokládá. V souladu s § 42a obč. zák. žaloba směřuje proti žalovanému jako osobě, v jejíž prospěch byl úkon učiněn. Z provedeného dokazování (zejména z povahy jednání M. S., jak je popsáno v trestních rozsudcích a v rozhodnutích správních orgánů) vyplynulo, že M. S. si musel být vědom toho, že porušuje podmínky dotační smlouvy a hrozí mu tak povinnost čerpanou dotaci vrátit. 6. Pro posouzení aktivní legitimace k podání odpůrčí žaloby je zásadní, aby na žalobce mohlo být ve smyslu § 42a obč. zák. nahlíženo jako na věřitele společnosti K. V době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě musí mít žalobce vymahatelnou pohledávku (musí mít pro svou pohledávku exekuční titul). 7. V daném případě žalobkyně (Rada) „opírá svůj nárok o pohledávku z titulu platebního výměru“, kterým byl společnosti K uložen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 50 429 655 Kč. Byť byla tato částka zaplacena nikoliv na základě platebního výměru (jako odvod za porušení rozpočtové kázně), ale v „režimu náhrady způsobené škody na základě trestních rozsudků subjekty, které zapříčinily neoprávněné čerpání dotace v souvislosti se stejným projektem“, zanikla tím i pohledávka uložená platebním výměrem (pohledávka, na jejímž základě Rada podala odpůrčí žalobu). Účelem odvodu za porušení rozpočtové kázně je dotaci vrátit jejímu poskytovateli proto, že příjemce dotace nedodržel podmínky dotační smlouvy. Účel náhrady škody je totožný; totiž aby subjekt neoprávněně čerpající dotaci takto poskytnuté plnění nahradil, respektive vrátil poskytovateli. 8. Pohledávka Rady z ti