29 Cdo 1446/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1446/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2015 Spisová značka:29 Cdo 1446/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1446.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Nucené vyrovnání Dotčené předpisy:§ 60 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 58 ZKV ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 11. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.11.2015IV.ÚS 3371/15JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto23.2.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1446/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce ZKL Klášterec nad Ohří, akciová společnost, se sídlem v Miřeticích u Klášterce nad Ohří, Nádražní 214, PSČ 431 51, identifikační číslo osoby 00152552, o potvrzení nuceného vyrovnání, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 14/2002, o dovolání konkursního věřitele INJURED s. r. o., se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 47534346, zastoupeného JUDr. Janem Žákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2011, č. j. 3 Ko 8/2011-1918, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 17. prosince 2008, č. j. 45 K 14/2002-1488, potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „konkursní soud“) nucené vyrovnání úpadce (ZKL Klášterec nad Ohří, akciová společnost), podle něhož: 1/ Pohledávky druhé třídy budou uspokojeny částečně ve výši 50 % s tím, že 20 % vyrovnání bude uhrazeno do 30 dnů a 30 % do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, a zbývající část vyrovnání bude uhrazena do 13. října 2009 (ve výroku přitom jednotlivě uvedl věřitele s uvedením částky, jež má být každému z nich vyplacena) [bod I. výroku]. 2/ Pohledávka věřitele KORU plus, s. r. o., ve výši 150,319.857,57 Kč bude uspokojena ve výši 50 % vydáním nové emise akcií (bod II. výroku). 3/ Pohledávka věřitele Komerční banky, a. s., ve výši 21.113.805,75 Kč, zajištěná zástavním právem, bude uhrazena do 10 dnů od právní moci rozhodnutí (bod III. výroku). K odvolání konkursních věřitelů INJURED s. r. o. (dále též jen „konkursní věřitel I“) a KINEX – KLF, a. s., Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu. Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu o podaném odvolání, když první usnesení ze dne 12. června 2009, č. j. 1 Ko 32/2009-1617 [jímž odvolací soud rozhodl, že soudkyně konkursního soudu JUDr. Jiřina Skalská (dále jen „J. S.“) není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u konkursního soudu pod sp. zn. 45 K 14/2002 (první výrok) a potvrdil usnesení konkursního soudu (druhý výrok)], zrušil (s výjimkou prvního výroku) k dovolání konkursního věřitele I Nejvyšší soud (prvním výrokem usnesení ze dne 10. listopadu 2010, č. j. 29 Cdo 4364/2009-1798) a věc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel I dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v tom, že právní otázky řešené napadeným usnesením dosud neřešil dovolací soud, respektive odvolací soud tyto otázky vyřešil v rozporu se zrušujícím usnesením dovolacího soudu z 10. listopadu 2010. Dovolatel současně míní [odkazuje potud především na nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06 (jde o nález uveřejněný pod číslem 3/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, který je - stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže - dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu)], že přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. otevírá též existence jím tvrzených vad řízení, jež porušují jeho ústavní právo na spravedlivý proces. Uvádí dále, že přetrvávají důvody, pro které Nejvyšší soud připustil dovolání poprvé, když odvolací soud nerespektoval závazný právní názor obsažený ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu. a/ Vady řízení dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (jež mají současně založit přípustnost i důvodnost dovolání) shledává dovolatel v tom, že: 1/ Konkursní soud rozhodl ve věci samé, aniž provedl jediný důkaz a obdobně postupoval odvolací soud. 2/ Oba soudy svévolně neprovedly dovolatelem navržené důkazy k prokázání pro rozhodnutí „relevantních“ skutečností a odvolací soud navíc „překvapivě aproboval“ postup konkursního soudu, který ignoroval písemné vyjádření dovolatele k návrhu úpadce a upřel zástupci dovolatele právo vyjádřit se ústně při jednání. 3/ Odvolací soud v rozporu s ustanovením § 243d odst. 1 o. s. ř. nerespektoval závazný právní názor (respektive pokyn) Nejvyššího soudu obsažený ve zrušujícím usnesení a nepřikročil k prověřování „splnění podmínek pro potvrzení nuceného vyrovnání v podobě neexistence pohledávek za podstatou či pracovněprávních nároků“. 4/ Odvolací soud nezrušil usnesení konkursního soudu přes jeho nepřezkoumatelnost. 5/ Ve věci u konkursního soudu rozhodovala podjatá soudkyně (J. S.). b/ Nesprávné právní posouzení věci dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (jež má současně založit přípustnost i důvodnost dovolání) shledává dovolatel v tom, že: 1/ Zde není žádné procesně použitelné skutkové zjištění, na kterém by mohlo být vystavěno právní posouzení. 2/ Odvolací soud nedovodil, že nucené vyrovnání je nepřípustné pro zpochybněný poctivý záměr úpadce (§ 35 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - dále též jen „ZKV“) [antedatováním smluv o převodu ochranných známek a akcií z úpadce na ručitele - ZKL, a. s.]. 3/ Odvolací soud při posouzení vlastnictví úpadcova podniku vyšel ze závěrů o neplatnosti (celé) smlouvy (o prodeji úpadcova podniku), uzavřené mezi dovolatelem (jako kupujícím) a tehdejším správcem konkursní podstaty úpadce (Mgr. D. T. - dále jen „D. T.“), jako prodávajícím, obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 1599/2008 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2012, pod číslem 39, který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, vydaná v době od 1. ledna 2001 - dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu), jež dovolatel nemá za správné. 4/ Odvolací soud nesprávně uzavřel, že pro potvrzení nuceného vyrovnání neexistuje překážka dle § 36 odst. 1 písm. b/ ZKV, čímž současně nerespektoval závazný právní názor obsažený ve zrušujícím usnesení dovolacího soudu. 5/ Odvolací soud se nevypořádal s odvolací námitkou dovolatele, že nucené vyrovnání je neurčité a nereálné. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolání konkursního věřitele I proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, ž