29 Cdo 1449/2024 – Nejvyšší soud

29 Cdo 1449/2024-296 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce M. Ž., zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, proti žalované A. Z. K., zastoupené Mgr. Adamem Krejčím, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké náměstí 24/0, PSČ 738 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 Cm 34/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. července 2023, č. j. 4 Cmo 9/2023-225, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. července 2023, č. j. 4 Cmo 9/2023-225, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Ostravě směnečným platebním rozkazem ze dne 16. 12. 2020, č. j. 27 Cm 34/2020-16, uložil žalované zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 3.000.000 Kč s 6% úrokem od 11. 11. 2017 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 199.852 Kč. 2. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podala žalovaná odůvodněné námitky, v nichž (mimo jiné) uvedla, že „žalobce jedná k její škodě a jeho jednání odporuje dobrým mravům“. Směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v projednávané věci domáhá po žalované jako směnečné rukojmí (dále též jen „sporná směnka“), totiž byla vystavena k zajištění závazku M. K. (dále jen „M. K.“) a společnosti MoraviaPharm s. r. o. (dále jen „společnost M.“) [jejíž jedinou společnicí a jednatelkou je právě M. K.] vůči původnímu majiteli směnky (M. P. – dále jen „M. P.“) vrátit zápůjčku poskytnutou společnosti M. a M. K. Zápůjčka nebyla do sjednaného data realizována, sporná směnka je tudíž „zcela nicotná; předmětný dluh neexistuje a směnka ničeho nezajišťuje“. Částku, kterou M. P. později skutečně poskytl M. K., pak lze podle žalované považovat již jen za bezdůvodné obohacení (nikoli za zápůjčku), nadto M. K. celou částku postupně vrátila M. P. zpět. Vzhledem k tomu, žalobce je „rodinným příslušníkem“ s M. K. (je či byl druhem její sestry) a je též obeznámen se stavem společnosti M., není možné, aby nevěděl o kauzálním vztahu sporné směnky. 3. V podání ze dne 25. 10. 2022 (č. l. 176 spisu) žalovaná k otázce přípustnosti kauzálních námitek (dle čl. I. § 17 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového – dále jen „směnečný zákon“) – navazujíc potud na výzvu k doplnění rozhodujících skutečností učiněnou soudem prvního stupně při jednání konaném dne 18. 10. 2022 (viz protokol o jednání na č. l. 169 spisu) – uvedla, že sestrou M. K. je R. Č. (dále jen „R. Č.“), která je nejen družkou žalobce, ale i jeho obchodním partnerem, když oba jsou jednateli společnosti ARM contact s. r. o. (jediným společníkem této společnosti je R. Č.). 4. V podání ze dne 31. 10. 2022 (č. l. 179 spisu) pak žalovaná (mimo jiné) doplnila, že „při vystavení směnky bylo výslovně ujednáno, že jí náleží veškeré kauzální námitky vůči remitentu i dalšímu případnému indosatáři; přičemž pro případ indosace směnky se remitent výslovně zavázal, že nového indosatáře o těchto záležitostech předem vyrozumí, zejména mu sdělí kauzu směnky včetně neuhrazeného zůstatku i právo žalované uplatňovat kauzální námitky“. 5. K prokázání tvrzených skutečností žalovaná opakovaně navrhovala provést důkaz svědeckou výpovědí M. P., M. K. a R. Č. 6. Rozsudkem ze dne 22. 11. 2022, č. j. 27 Cm 34/2020-188, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (bod I. výroku) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů námitkového řízení částku 49.852 Kč (bod II. výroku). 7. Soud prvního stupně dospěl (mimo jiné) k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že žalované přísluší vůči žalobci, na kterého byla sporná směnka převedena nedatovaným indosamentem, kauzální námitky podle čl. I. § 17 směnečného zákona. Žalovaná sice v průběhu řízení tvrdila, že žalobce při nabývání sporné směnky jednal vědomě na škodu dlužníka, na takové jednání však usuzovala pouze s odkazem na jeho blízký vztah k sestře M. K. Žalovanou akcentovaný „příbuzenský vztah“ ovšem sám o sobě nepostačuje k závěru o tom, že žalobce byl informován o důvodu vystavení směnky, případně že směnkou zajištěný závazek nevznikl, čí splněním zanikl. V situaci, kdy shledal kauzální námitky uplatněné žalovanou za nepřípustné, soud prvního stupně se již dále těmito námitkami nezabýval a neprováděl k nim ani žádné dokazování. 8. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované rozsudkem ze dne 13. července 2023, č. j. 4 Cmo 9/2023-225, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 49.852 Kč (druhý výrok). 9. Odvolací soud – poté, co žalovanou poučil podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně vědomého jednání žalobce při nabývání sporné směnky na škodu směnečného dlužníka – přitakal skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně. 10. Přitom zdůraznil, že předpokladem pro úspěšné uplatnění kauzálních námitek, tj. námitek vycházejících z vlastního vztahu žalované k předchozímu majiteli směnky, vůči žalobci bylo ve smyslu čl. I. § 17 směnečného zákona především to, že žalovaná bude tvrdit a následně též prokáže, že žalobce při nabývání směnky jednal vědomě k její škodě. Tvrzení žalované o „příbuzenském vztahu“ žalobce s M. K. a o podnikatelských aktivitách žalobce s R. Č. však samo o sobě nepředstavuje „dostatečně relevantní tvrzení“ o vědomém jednání žalobce na škodu směnečného dlužníka. 11. K argumentaci žalované, že „při vystavení směnky bylo výslovně ujednáno, že jí náleží veškeré kauzální námitky vůči remitentu i dalšímu případnému indosatáři, přičemž pro případ indosace směnky se remitent výslovně zavázal, že indosatáře o těchto záležitostech předem vyrozumí, zejména mu sdělí kauzu směnky včetně neuhrazeného zůstatku i právo žalované uplatňovat kauzální námitky“, odvolací soud uzavřel, že jejím prostřednictvím žalovaná netvrdí nic o tom, že „žalobce měl při nabývání směnky určitou představu o kauzálním vztahu , k jehož zajištění směnka sloužila“. Netvrdila ani, že „žalobce byl obeznámen s okolnostmi směnkou zajištěného kauzálního vztahu a že měl určitou představu o tom, jaké námitky (…) přicházejí ze strany žalované v úvahu“. 12. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná neunesla v projednávané věci břemeno tvrzení, a tím méně břemeno důkazní ohledně skutečností rozhodných pro postup soudu v intencích čl. I. § 17 směnečného zákona. II. Dovolání a vyjádření k němu 13. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 14. Dovolatelka odvolacímu soudu konkrétně vytýká, že svůj závěr o tom, že „netvrdila konkrétní skutečnosti o kauze směnky, jíž si měl být žalobce v okamžiku nabývání směnky vědom“, založil ve zcela zjevném rozporu s obsahem spisu, když již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a dále též (opakovaně) v průběhu řízení (např. při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 22. 11. 2022) obsáhle vymezila kauzu směnky, které si musel být podle názoru dovolatelky žalobce (v okamžiku nabytí směnky) vědom. K prokázání skutečností, na nichž uvedené tvrzení zakládala, přitom navrhla řadu důkazů. Odvolací soud však jejich provedení zamítl s tím, že dovolatelka nesplnila svou povinnost tvrzení ohledně otázky aplikace čl. I. § 17 směnečného zákona. Tímto závěrem však odvolací soud jen potvrdil, že naprosto přehlédl (nepochopil), že označené důkazy dovolatelka navrhovala k provedení (právě) za účelem prokázání skutkové podstaty uvedené v čl. I. § 17 směnečného zákona. 15. Proto má dovolatelka za to, že odvolací soud tím, že neprovedl navržené důkazy, aniž by přesvědčivě odůvodnil, proč tak nehodlá učinit, se odchýlil od ustálené judikatury (v dovolání blíže označené) Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. 16. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 17. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 18. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle ustanovení § 237 o. s. ř. k řešení otázky dovolatelkou otevřené, týkající se problematiky tzv. opomenutých důkazů a otázky aplikace čl. I. § 17 směnečného zákona, když v tomto směru je rozhodnutí odvolacího soudu rozporné s níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, jakož i judikaturou Ústavního soudu. IV. Důvodnost dovolání 19. Právní posouzení věci je obecně nesprávné